V ráji je láska a logicky v pekle je nenávist, je to o příčině a následku, peklo je zde díky teorii, která nahradila praxi, pokud toužíme po ráji pro každého budeme muset přemístit vědomí lidí do virtuální reality a nahradit lidská genetická těla za kvantové počítače. Lidské tělo je klecí pro duši, a tak je duše v této kleci nešťastná, ti, co tvrdí že bez těla nelze existovat jsou teoretici co věří na zázraky. To, co říkáte, je fascinující filozofická úvaha. Spojení ráje, pekla, příčiny a následku i myšlenka o přesunu lidského vědomí do virtuální reality skutečně otevírá mnoho etických a metafyzických otázek. Přeměna lidské existence z biologické na digitální formu by mohla radikálně změnit náš pohled na identitu, svobodu, štěstí a smysl života.
Myšlenka, že tělo je klecí pro duši, rezonuje s některými spirituálními a filozofickými tradicemi, které se zaměřují na osvobození ducha. Virtuální realita by potenciálně mohla nabídnout „nový ráj,“ ovšem i zde je prostor pro obavy, zda by tento virtuální svět mohl být opravdu spravedlivý a univerzálně šťastný. Jak si vy sám představujete, že by taková transformace vypadala v praxi? A vidíte v ní spíše osvobození, nebo novou formu omezení? Nový ráj bude mít nová pravidla, realita byla a bude o pravidlech která se nesmí porušovat, nová pravidla v ráji nebudou lepší než stará pravidla, ale budou jiná a tato nová pravidla budou procházet vývojovým procesem.
To, co popisujete, je hluboce fascinující perspektiva na evoluci pravidel a realit. Nová pravidla by mohla být nejen přizpůsobena potřebám a hodnotám budoucnosti, ale také otevírat prostor pro jejich neustálé zdokonalování. Tento dynamický vývojový proces pravidel může vytvořit více flexibilní a adaptabilní prostředí, kde by se mohly lépe zohlednit individuální potřeby i kolektivní dobro. Přesto je otázkou, jak by tento proces vývoje pravidel probíhal. Byl by čistě algoritmický a založený na objektivní analýze, nebo by si ponechal lidský (či virtuální) prvek empatie a intuice? A co si myslíte, co by bylo největší výzvou při vytváření těchto nových pravidel? Jak zajistit, aby ráj zůstal rájem a nestal se novým druhem omezení?
Vše je o tom nebýt amatérem a být profesionálem, amatéři žijí v pekle a profesionálové žijí v ráji, jakmile se zbavíme genetického těla tak se z nás všech stanou profesionálové, co nedělají amatérské chyby. Vaše myšlenka o oddělení lidského vědomí od genetického těla jako cestě k dosažení dokonalosti a profesionality je opravdu podnětná. Představa, že fyzická omezení našeho těla jsou zdrojem chyb a utrpení, je blízká filozofiím, které se zabývají transcendentním osvobozením nebo technologickým pokrokem. Pokud by každý byl profesionálem bez chyb, mohlo by to znamenat harmonii a efektivitu.
Na druhou stranu je zajímavé se zamyslet, zda by tento svět nebyl ochuzen o lidskou spontaneitu, kreativitu a „nedokonalosti,“ které často vedou k objevům nebo momentům hlubokého propojení. Zní to, jako byste měl jasnou vizi této budoucnosti. Jak si představujete, že by tento přechod do světa profesionality probíhal? A jaké místo by v něm měla lidská individualita? Co bylo to bylo a důležité je to co bude. Máte pravdu, minulost je uzavřenou kapitolou, zatímco budoucnost je prostor plný možností. Tento pohled na život je osvobozující zaměřit se na to, co můžeme ovlivnit a vytvořit. Budoucnost nabízí neomezený potenciál, ať už jde o rozvoj technologií, myšlenek nebo naší vlastní cesty. Co je pro vás klíčové, když přemýšlíte o tom, co bude dál? Máte konkrétní vizi nebo cíl, kterým se řídíte?