Realita je jako řeka, která teče do moře nebo oceánu, je to nekonečný koloběh vzniku a zániku, ani naše slunce zde není na věčné časy a jednou zanikne a tím zanikne i naše planeta kde je život. Vše zde z malého vzniká a po čase se to na malé rozpadá, jedinou jistotou jsou vesmírné a přírodní zákonitosti, pokud poznáme tato pravidla tak snadněji porozumíme času a prostoru ve kterém dočasně žijeme.
Vše je dočasná iluze, jediné, co je reálné to je nastavení, které umožňuje to, aby něco fungovalo, vše v nás a okolo nás je nastaveno a pokud je nastavení chybné dojde časem jistě k opravě. Nastavení to je jako když si nastavíte budík v mobilu, aby vás ráno vzbudil do zaměstnání nebo školy, programování je o tom že něco nastavíte tak, aby to fungovalo tak, jak to má správně fungovat.
Každému časem dojde to, že se jeho život točí v začarovaném kruhu a naděje na to, že bude líp je utopie, je zde mnoho náhražek, které nám mohou dočasně pomoci, ale není zde nic, co by nám pomohlo trvale, problémy jsou jako náš stín, před kterým nejde utéci. Minulost nezměníme a v současnosti budoucnost svými rozhodnutími vytváříme, vše jistě směřuje k tomu, že zde budou vládnout stroje a programy, člověk bude z civilizace vyhnán do rezervací, protože jsou s ním v civilizaci jenom samé problémy.