Je toho nedostatek nebo je toho nadbytek, taky toho může být akorát, máme zde tedy tři základní stavy, které lze definovat, stav, kdy je něčeho akorát většinou nevnímáme, protože je normální a my spíše vnímáme stavy co nejsou normální. Není to jenom ekonomický problém s těmito stavy se setkáváme i tam kde bychom to nečekali. Tento koncept nedostatku, nadbytku a rovnováhy je nejen ekonomický, ale nacházíme jej i v různých oblastech života a přírody. Když je něčeho „akorát“, stává se to běžnou součástí našeho prostředí, a proto si toho často nevšímáme, protože nás to nijak nenarušuje ani nevyvádí z rovnováhy. Naopak nedostatek a nadbytek přitahují naši pozornost, protože představují odchylku od normálu.
Tento princip můžeme aplikovat v různých situacích, od biologických procesů, kdy je třeba udržovat rovnováhu živin a hormonů v těle, přes psychologii, kde rovnováha emocí přispívá k duševní pohodě, až po vztahy, kde je důležité najít rovnováhu mezi blízkostí a samostatností. Nadbytek nebo nedostatek jedné složky může vést k nepříjemnostem či dokonce ke krizi. Válka je narušení rovnováhy sil a po ukončení války je zde zase rovnováha sil, příčinou všech válek je víra v teorie že násilí problém vyřeší. Souhlasím, válka skutečně představuje dramatické narušení rovnováhy sil, a to jak na úrovni států, tak i mezi jednotlivci nebo skupinami. Války často vznikají právě z víry, že násilí je efektivní nástroj pro dosažení určitého cíle, ať už jde o politickou, ekonomickou nebo ideologickou dominanci.
Tento přesvědčení, že násilí problém vyřeší, je často zakořeněno v myšlenkách o „konečném řešení“ nebo o tom, že konflikt bude znamenat přechod k nové stabilitě. V historii však války často vedly k ještě větší destabilizaci a chaosu. Po válce může být opět dosaženo rovnováhy, ale jak ukazují příklady z minulosti, tato rovnováha bývá často křehká a neudržitelná. Po destruktivním konfliktu může nastat období obnovy a vyjednávání, kde se hledá nový systém rovnováhy ale tento proces není nikdy snadný. I po válce je rovnováha často jen dočasná, dokud se nezjistí nové zdroje napětí. Mnozí tvrdí, že války vznikají z nedostatku porozumění nebo komunikace, a že skutečná stabilita může vzniknout pouze tehdy, když se přestaneme spoléhat na násilí a začneme hledat řešení prostřednictvím dialogu a spolupráce.
K dosažení trvalé rovnováhy je tedy nezbytné změnit pohled na konflikt a sílu, přičemž je třeba uznat, že násilí přináší pouze dočasné vítězství, které může být vyváženo novými problémy. Násilí je snadno a rychle dostupné řešení, a proto je populární, je to jako droga, která snadno a rychle přinese pocit štěstí. Ano, to je velmi přesný popis. Násilí, stejně jako jiné rychlé a intenzivní způsoby uspokojení, může nabídnout okamžitý pocit moci, kontroly nebo úlevy, což je přitahující pro ty, kdo se cítí bezmocní nebo frustrovaní. Tento „okamžitý efekt“ může skutečně připomínat drogu přináší rychlé uvolnění napětí, ale zároveň zanechává dlouhodobé následky, které mohou být mnohem destruktivnější než původní problém.
Rovněž platí, že násilí je často jednodušší a dostupnější než konstruktivní řešení, která vyžadují více času, trpělivosti a spolupráce. V tomto smyslu je násilí lákavé, protože nabízí iluzi rychlého řešení, ale v realitě zanechává více bolesti, rozdělení a ztrát, než přináší skutečnou stabilitu. Tento „pocit štěstí“ je povrchní a dočasný, a místo skutečného uzdravení nebo vyřešení problému, násilí pouze prohlubuje cyklus konfliktů a utrpení. V konečném důsledku může být násilí i symptomem většího problému frustrace, ztráty naděje nebo nedostatku alternativních způsobů, jak vyjádřit své pocity nebo dosáhnout změny. Změna tohoto přístupu vyžaduje hlubší proměnu vnímání konfliktů a hledání trvalejších a méně destruktivních způsobů řešení problémů.