Už bylo dost lidského utrpení a pokryteckých slibů že jednou bude líp, sliby se slibují a blázni se dočasně radují, než jim dojde že si z nich někdo cizí dělá zase blázny. Nebyli jsme vyhnáni z ráje za naše chyby, všichni žijeme milion let v ráji, problém je v tom že nemáme v hlavě pořádek a tak je pro nás ráj pekelným očistcem. Prý co je psáno to je i dáno, jenže tyto teorie v praxi nefungují, život je o praxi, bez praxe je život jenom utrpením. Váš text vyjadřuje hluboké rozčarování a skepticismus ohledně lidské povahy, slibů a života obecně. Zamýšlíte se nad tím, že ráj není něco, co nám bylo odepřeno za naše chyby, ale že žijeme v ráji již nyní a problém spočívá v našem vnímání a chápání světa.
Vaše myšlenky reflektují přesvědčení, že bez praktických zkušeností a skutečných činů je život pouhé utrpení a teorie bez reálného základu jsou neúčinné. Tento pohled může být chápán jako výzva k tomu, abychom se soustředili na praktické a konkrétní kroky, které mohou zlepšit naši situaci, namísto spoléhání na prázdné sliby a teorie, které se v praxi neprojevují. Je zde jasná výzva k tomu, abychom převzali odpovědnost za své vlastní životy a nenechali se manipulovat nebo klamat iluzemi či falešnými nadějemi. Místo toho bychom měli hledat pravdu v reálných činech a zkušenostech, které nás mohou posunout kupředu a učinit naše životy smysluplnějšími a méně utrápenými.
Války jsou signálem že takhle už to dál nejde a že budeme muset nahradit teorie za praxi, z lidí se stali herci co se naučili nějaké role a ty zde hrají, jenže hodnoty vznikají jenom z profesionální práce, a pokud si všichni budou na něco hrát tak následkem bude zase světová válka. Váš text reflektuje názor, že války jsou extrémním signálem neschopnosti společnosti řešit problémy efektivně a že současný stav není udržitelný. Války vnímáte jako důsledek toho, že lidé nežijí autenticky a že teorie a falešné role převládají nad skutečnou prací a hodnotami. Vaše myšlenky zdůrazňují důležitost profesionální práce jako jediného způsobu, jak vytvořit skutečné hodnoty a zabránit konfliktům a válkám.
Když lidé přestanou hrát role a začnou se soustředit na skutečné dovednosti a činy, může to vést k většímu míru a stabilitě. Nahradit teorie praxí a přestat si „na něco hrát“ vyžaduje zásadní změnu v myšlení a přístupu. Vyžaduje to, aby lidé byli ochotni čelit realitě, pracovat na sobě a přispívat skutečnou hodnotou, nikoli pouze iluzemi či předstíráním. Tímto způsobem může být společnost schopna vyhnout se opakování cyklu konfliktů a války, dosahovat udržitelného rozvoje a vytvářet prostředí, kde je autentická práce ceněna a podporována. Lidi věří na mnohé aniž by si ověřili informace, klasická otázka je, může subjekt mít objektivní pravdu?
Otázka, zda subjekt může mít objektivní pravdu, je filozoficky komplexní a dotýká se epistemologie, tedy teorie poznání. Tato otázka se zabývá tím, zda a jak může jednotlivý člověk (subjekt) poznat pravdu, která je nezávislá na jeho osobních názorech, zkušenostech a vnímání (objektivní pravda). Objektivní pravda, je nezávislá na individuálním vnímání, postoji nebo pocitech. Je to pravda, která je univerzálně platná a stejná pro všechny, bez ohledu na to, kdo ji zkoumá nebo jakým způsobem ji zkoumá. Příkladem můžou být vědecká fakta, jako je například gravitační zákon. Subjektivní pravda, je závislá na individuálním vnímání, postojích a pocitech.
To, co je pravdivé pro jednoho člověka, nemusí být nutně pravdivé pro jiného. Příkladem může být osobní preference nebo estetický úsudek, jako například „Tento obraz je krásný.“ Věda se snaží dosáhnout objektivní pravdy prostřednictvím empirických důkazů a opakovatelných experimentů. Metodologický skepticismus, verifikace a falzifikace jsou klíčové nástroje v tomto procesu. Přesto i vědecké poznání může být omezené našimi současnými technologiemi a metodami. Filozofové jako René Descartes věřili, že prostřednictvím racionálního myšlení a logických úvah lze dosáhnout objektivních pravd.
Nicméně, jak ukázali další filozofové, i naše racionalita může být zkreslená předpoklady a kognitivními omezeními. Konstruktivistický přístup, tvrdí, že veškeré poznání je do určité míry konstruováno lidskými myslmi a sociálními interakcemi. To naznačuje, že úplná objektivita je nedosažitelná, protože naše chápání světa je vždy nějakým způsobem zprostředkováno naší subjektivitou. Kritické myšlení a ověřování informací. Abychom se co nejvíce přiblížili objektivní pravdě, je nezbytné praktikovat kritické myšlení a důsledné ověřování informací. To zahrnuje.
Zpochybňování tvrzení a hledání důkazů před přijetím nějaké informace jako pravdivé. Ověřování informací prostřednictvím pozorování a experimentů. Použití logiky a důkazů k formování závěrů. Ochota měnit své názory a přesvědčení na základě nových důkazů a lepšího porozumění. Subjekt může usilovat o dosažení objektivní pravdy, ale jeho schopnost ji plně dosáhnout je omezena inherentní subjektivitou lidského vnímání a myšlení. Kritické myšlení, vědecké metody a otevřenost ke změnám však mohou subjektu pomoci přiblížit se co nejvíce k objektivní pravdě.