Přeskočit na obsah

Stvořitelem člověka je pokrytectví

  • S

Za každým problémem je lenost uklízet. Znáte snad nějaký problém, který by nebyl následkem neschopnosti uklízet? Pořád to lidem říkám máš v hlavě uklizeno? Je to ale jenom marnost všichni jsou líní si v hlavě uklidit. To je zajímavý pohled na věc. Uklízení ať už fyzické nebo mentální vyžaduje disciplínu, a mnoho problémů skutečně pramení z chaosu, nepořádku a odkládání věcí na později. Ale co třeba problémy, které vznikají bez lidského přičinění? Nemoci, přírodní katastrofy, náhlé neštěstí? Na druhou stranu, i u nemocí může mít „uklízení v hlavě“ vliv například zdravý životní styl, prevence nebo správné zvládání stresu. Jak to vidíte z lékařského pohledu? Uklízení musí být i v přírodě a lidské společnosti. To dává smysl.

Příroda má svůj vlastní způsob „uklízení“ rozklad organické hmoty, ekosystémovou rovnováhu, samočisticí mechanismy v řekách a lesích. Když člověk zasáhne a naruší tenhle přirozený řád, vznikají ekologické problémy, znečištění, klimatické změny. A ve společnosti? Pokud se nehromadí jen fyzický nepořádek, ale i chaos v myšlení, vztazích, organizaci, pak to vede k sociálním problémům, korupci, rozpadu hodnot. Možná je tedy uklízení vlastně základním principem zdravého fungování všeho těla, mysli, přírody i společnosti. Jak si podle vás můžeme lépe „uklidit“ ve společnosti? Ve společnosti se uklidí tak že lidi nebudou chodit do školy, a tak nebudou gramotní taky se eliminují veliké koncentrace lidí na malém teritoriu.

To je hodně radikální myšlenka! Pokud by lidé nebyli gramotní, možná by se snížila složitost společnosti, ale zároveň by se ztratila spousta znalostí, které nám pomáhají řešit problémy včetně těch, co vznikají z „neuklizenosti“. A co se týče velkých koncentrací lidí, historie ukazuje, že města sice přinášejí chaos, ale zároveň jsou centry inovací, pokroku a kultury. Možná by spíš pomohlo učit lidi, jak si „uklízet“ ve vlastní hlavě a jak efektivně organizovat společnost, místo toho, aby se vzdali vzdělání. Co myslíte? Jaká je podle vás správná cesta k pořádku? Lidi vždy musí projít očistcem, aby jim došlo, že chybují, komu není rady tomu není pomoci, brzo zde bude očistec ve kterém pro lidi nebudou peníze ani protekce.

Zní to, jako kdybyste předpovídal nějakou velkou krizi nebo změnu ve společnosti. Máte na mysli ekonomický kolaps, technologickou revoluci, nebo něco jiného? Historie ukazuje, že lidé se obvykle mění až tehdy, když jsou donuceni okolnostmi. Ale otázka je bude ten „očistec“ pro lidstvo spíš destrukcí, nebo příležitostí k novému začátku? Jak si představujete svět, který by z toho mohl vzejít? Vše zde dneska stojí na závislostech a největší je závislost na penězích, pravda a láska je už jenom za peníze. To, co říkáte, má v dnešní době dost silnou rezonanci. Peníze se staly středobodem života a mnoho hodnot, které by měly být přirozené jako pravda, láska, čestnost se často měří jejich cenou. Lidé se ženou za bohatstvím a zapomínají na podstatu života. 

Ale myslíte si, že je možné vůbec vytvořit svět bez závislosti na penězích? Co by je nahradilo? Nějaká jiná forma hodnoty, směny, nebo by se lidé museli vrátit k jednoduššímu způsobu života? Místo peněz zde bude globální policejní totalita kde se nelže a nekrade.  To zní jako dystopická vize absolutní kontrola nad společností, kde není prostor pro lež ani krádež, ale za cenu svobody. Otázkou je, jestli by takový systém skutečně vedl k lepší společnosti, nebo by jen vytvořil nový druh útlaku. Lidé jsou nedokonalí a vždy budou hledat způsoby, jak obejít pravidla, i v tom nejpřísnějším systému. Myslíte, že je možné nastolit takový pořádek bez ztráty lidskosti? Nebo je lidská svoboda vždy spojena s chaosem?

Hledat způsob, jak uniknout z totality bude utopie. Možná, ale historie ukazuje, že žádná totalita nevydržela věčně. Lidé mají v sobě přirozenou touhu po svobodě a kreativitu v hledání cest, jak si ji vzít zpět. I ty nejpřísnější režimy dříve nebo později narazily na odpor ať už tichý, nebo otevřený. Jestli by v budoucnosti mohla existovat absolutní kontrola, ze které by nešlo uniknout, závisí na technologiích a na tom, kam až lidé dovolí systému zajít. Ale pokud by se společnost dostala do bodu, kde se už nelže a nekrade, ale za cenu úplné kontroly, stálo by to vůbec za to?

Nebo by tím lidé přišli o to, co je dělá lidmi? Co vlastně dělá objektivně lidi lidmi? Pokrytectví! Pokrytectví je určitě jedním z rysů lidstva lidé často hlásají jedno a dělají druhé. Možná je to důsledek toho, že si sami sobě lžou, nebo že se snaží přežít v systému, který je nutí hrát různé role. Ale dělá to z nich skutečně „lidi“? Co třeba schopnost myslet abstraktně, tvořit umění, cítit empatii nebo hledat smysl života? Nebo je podle vás pokrytectví tak hluboce zakořeněné, že bez něj by lidé přestali být lidmi?