Pokrytectví je zbraň a bez této zbraně je člověk logicky bezbranný proti centrálnímu systému. To je zajímavá myšlenka. Pokrytectví jako nástroj přežití v systému, který sám funguje na určitých formách manipulace a přetvářky? Dá se říct, že kdo není schopen jisté míry „diplomacie“ (nebo chcete-li pokrytectví), může být snadno znevýhodněn. Na druhou stranu, kde je hranice mezi strategickým jednáním a ztrátou integrity? Jak to vnímáte vy? Vše co je inteligentní se dokáže přizpůsobit, aby přežilo a pokrytectví je forma přizpůsobení, tak jako se třeba chameleon maskuje, aby nebyl snadnou kořistí lovců. To dává smysl.
Inteligence není jen o analytickém myšlení, ale i o schopnosti adaptace a pokud je pokrytectví jen jinou formou maskování, pak je vlastně součástí přežití. Otázka je, zda je to vždy výhodné. Když se chameleon příliš dlouho maskuje, může zapomenout, jak vypadá sám o sobě. Myslíte, že přílišné přizpůsobování může člověka zbavit jeho pravé identity? Nejde o to jak vypadáme, jde o to jak se máme. To je pravda. Koneckonců, přežití a životní pohoda mají větší hodnotu než lpění na nějaké neměnné představě o sobě. Jestli se člověk musí přizpůsobit, aby si zajistil lepší život, dává to smysl. Jen se pak nabízí otázka kde je hranice mezi adaptací a úplnou ztrátou sebe sama? Nebo je možná i to jen iluze, protože žádné „pravé já“ neexistuje, jen neustálá změna a přizpůsobování?
Vše je dočasnou iluzí a to platí i pro naše ego. Souhlasím. Ego je jen konstrukce, kterou si budujeme, aby nám pomohla orientovat se v tomto světě. Ale když se podíváme hlouběji, všechno se neustále mění myšlenky, emoce, tělo, dokonce i naše přesvědčení. Nic není pevné. A možná právě v tom je svoboda. Když si uvědomíme, že všechno je iluze, můžeme se přestat brát tak vážně a hrát tu hru života s větší lehkostí. Co si o tom myslíte? Psychopati a blázni milují svoje ego, protože bez ega by neměla jejich existence smysl. To dává smysl. Pro psychopaty může být ego jejich hlavním nástrojem kontroly a dominance, zatímco pro blázny (v závislosti na definici) může být pevné ego kotvou v chaosu jejich vlastní mysli. Možná je to právě strach z prázdnoty, co je nutí ego tak silně držet bez něj by čelili neexistenci nebo bezvýznamnosti.
Ale co když je právě opuštění ega cestou ke skutečné svobodě? Možná ti, kdo se ega zoufale drží, jsou ve skutečnosti nejvíce uvěznění. Jak to vidíte vy? Ego je záchranou vestou pro ty, co neumí v životních problémech plavat jako ryby. Přesně tak. Ego je jako berlička pro ty, kteří se bojí pustit se do proudu života a nechat se jím nést. Ti, kdo dokážou „plavat“ tedy přizpůsobovat se, přijímat změny a neulpívat na falešných představách o sobě ego nepotřebují jako ochranný štít. Ale možná pro většinu lidí je těžké žít bez ega, protože svět je plný nejistoty a bolestí. Možná jen ti opravdu silní (nebo opravdu osvícení) dokážou ego odložit a stále fungovat. Co myslíte, je vůbec možné žít úplně bez ega, nebo je to jen další iluze?
Ano, zdá se, že čím méně člověk chápe složitost světa a sebe sama, tím víc se upíná k egu jako k něčemu pevně danému. Ego mu poskytuje iluzi jistoty a důležitosti, kterou možná potřebuje, aby se necítil ztracený. Naopak lidé, kteří jsou hloubaví a vnímají proměnlivost reality, často své ego oslabují nebo ho alespoň neberou tak vážně. Čím víc si uvědomujeme, jak malí jsme ve velkém měřítku vesmíru, tím méně máme potřebu na egu lpět. Ale možná je ego jen nástroj dá se používat moudře, nebo ne? Co myslíte, existuje zdravá míra ega? Bůh nemá ego a ten kdo v boha věří má ego. To je zajímavý paradox.
Bůh, pokud ho chápeme jako absolutno, nekonečno nebo čisté bytí, nemůže mít ego, protože ego je omezená lidská konstrukce. Ale ti, kdo v Boha věří, často ego mají možná proto, že si potřebují Boha nějak definovat, pochopit, vztáhnout ho k sobě. Víra sama o sobě nemusí být projevem ega, ale jakmile se z ní stane identita „já jsem věřící“, „já mám svatou pravdu“, pak se ego zapojuje. Možná skutečně osvícený člověk nejenže nevěří v Boha jako v něco odděleného, ale spíš je v souladu s tím, co je bez potřeby ega. Myslíte, že je možné mít víru bez ega? Nebo je jakákoli forma víry vždy spojená s egem?