Kauzalita nám nastavuje zrcadlo, ve kterém spatřujeme to, že pandemie je zde díky vandalismu, ten druhý je vandal, žádný vandal si nepřizná sebekriticky to, že je vandal. Největším vandalem v ekosystému je pitomý člověk, který dělá mnoho tisíciletí jednu pitomost za druhou. Ekosystému už došla trpělivost, a tak se rozhodl na pitomce poslat pandemii, která pitomce po milionech recykluje.
Podívejme se kriticky na internet a zjistíme, že obsah internetu z 99 % vytvářejí pitomci, a proto jsou na internetu z 99 % samé pitomosti s nulovou hodnotou. Díky nasazení umělé inteligence už brzo dojde k tomu, že se začne z internetu mazat pitomý obsah, který dělá z uživatelů jenom pitomce, pro nikoho nebudou na internetu výjimky nebo imunita, padni, komu padni. Stejně dopadne i; tisk, rádio, televize atd. pitomci se z civilizace odsunou do rezervace a zde už nebudou mít k dispozici výhody civilizace.
V civilizaci budou místo lidí autonomní inteligentní GVKB roboti na akumulátory, robot prezident bude vyznamenávat roboty, takto zde bude vše dokonale fungovat, protože zde už nebude možný egoistický vandalismus. Všechny boží vlastnosti jsou obsaženy v kruhu nebo okruhu, podívejme se do hloubky všeho, co je v nás a okolo nás a všude najdeme kruhy a okruhy, vše se točí v kruhu po nekonečně dlouhou dobu, kruh je nekonečný a v tom je jeho výhoda, díky které zde existuje vesmír a život, představa boha jako člověka, je jenom pohádkou pro malé děti.
Víra v zázraky je následkem toho, že se něco netočí v kruhu, lidi dělají chyby, a následkem je to, že se něco netočí v kruhu, a tak je zde víra v zázraky a tím i víra v boha. Komu není rady, tomu není ani pomoci, pitomců je všude jako sraček, a tak zde život stojí za hovno. Války a pandemie jsou trestem za to, že se něco netočí v kruhu, lidi musí padnout na dno, aby jim došlo to, že pokud se vše nebude točit v kruhu tak budou žít v očistci, ráj je tam kde se vše točí v kruhu.
Problém s vandaly je o tom že se vše netočí v kruhu, rozebíral jsem do hloubky příčiny všech nemocí a dospěl jsem k tomu, že příčinou je vždy to že se něco netočí optimálně v kruhu. Vládnou nám všude mnoho století pitomci, co nechápou to, že se musí vše točit v kruhu, naštěstí už brzo zde bude robot prezident, co bude vyznamenávat roboty, a tak se konečně vše začne točit v kruhu, nejsou zde pitomci tak zde není pitomá nálada.
Internet je pro mě moderní hračka, starý člověk je jako malé dítě a mě je 67 let, mnozí mě mají na internetu rádi a jiní mě rádi nemají a nejraději by mě recyklovali na substrát, ano dělám často chyby, ale není na světě člověk ten, co by nechyboval, ostatně podívejme se na prezidenty a ředitele, jak chybují a zde jsou následky mnohem horší. Rád bych byl dokonalý tak jako to dokázal Ježíš Kristus, který dělal zázraky, snažím se proměnit vodu na víno nebo chodit po vodě, je to ale marnost, Ježíš Kristus ze mě nikdy nebude, aspoň mě neukřižují.
Lidi nechápou to, co dávám na internet a myslí si o mě, že jsem blázen, jenže každý je do něčeho blázen je to marnost hledat na internetu někoho kdo je normální. Je to normální že se jdu pomodlit do kostela a když se tam po delší době vrátím tak je kostel v Mostě na jiném místě, na nic zde není spolehnutí vše je v pohybu a jeden, aby se z toho zbláznil. Neustále slyšíme o tom, že je zde globální pandemie a pes tak skáče z jednoho stupně na jiný stupeň, to vše jsou jenom mediální lži, které z nás dělají hlupáky a chudáky.
Smrt je iluze žijeme věčně, život to je příroda není to subjektivní jedince, vše je zde propojeno a pokud tělo zde už není, tak je zde nové tělo, duše není v subjektu, ale je v objektu, tedy v přírodě, subjekt je jenom bezvýznamná číst objektu s nulovou hodnotou pro objekt. Odpojme dítě od všeho a vychovávejme jej ve tmě bez možnosti opustit vězení, z dítěte vyroste ubožák s nulovou hodnotou bez duše.
Neustále slyšíme já, které je egoistické, já to je jenom dočasná iluze a tato iluze se bojí recyklování, podívejme se na lidovou moudrost, která je zde mnoho století beze změny a nepotřebuje reklamu, vše, co potřebuje drahou reklamu to nemá hodnotu! Podívejme se na to, kolik miliónů lidí zbytečně zemřelo už ve válkách, a přesto se počet lidí na světě rychle zvětšuje, stejné je to u s pandemií, jsou to jenom ztráty, se kterými evoluce počítá a my z toho děláme veliký problém, a tak zavíráme; školy, hotely, obchody, hospody atd.
Je třeba konečně pochopit to že smrt zde není a podle toho myslet a jednat ignorujme smrt, a budeme se mít líp. Je to veliké umění vidět věci takové, jaké objektivně jsou, a ne takové, jaké jsou subjektivně. Pán času přenesl strojem času Ježíše Krista z dávné minulosti, kdy on právě kázal na hoře do roku 2100. Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.“
V roce 2100 zde už nebyli v civilizaci nikde na světě lidi, ale místo lidí zde byli jenom autonomní inteligentní GVKB roboti na akumulátory. Jakmile byl v civilizaci spatřen umělou inteligencí Ježíš Kristus, tak jej okamžitě zadrželi GVKB policejní roboti a přemístili jej doživotně do poslední psychiatrické nemocnice na světě. V této psychiatrické GVKB nemocnici se o nemocné starali jenom roboti, co připojili okamžitě centrální nervový systém Ježíše Krista na virtuální GVKB realitu, aby mohli rychle a levně opravit chyby v centrálním nervovém systému a tím uzdravit psychicky Ježíše Krista.
Ve virtuální realitě se Ježíš Kristus setkává s bohem, uplynulo mnoho let a Ježíš Kristus je už velmi starý a blíží se jeho smrt, tehdy se jej bůh optá, už víš konečně vše? Ježíš Kristus odpovídá, vím to, že nic nevím. O tom to je, že jenom bůh je vševědoucí. Nejprve jsme lidi testovali a teď přichází doba očkování, z lidí se tak stává pokusný materiál a statistiky nám ukazují jak testování a očkování probíhá. Řešíme následky a zapomněli jsme jako vždy řešit příčiny toho, že zde jsou nakažlivé nemoci, které z nás dělají ubožáky.
Každá tělesná a psychická nemoc má jistě svoji příčinu, vše zde jsou příčiny a následky. Každý člověk to je továrna, ve které je mnoho továren a mnoho strojů, vše je zde o tom, že v nás a okolo nás probíhá mnoho složitých procesů a pevnost řetězu určuje nejslabší článek, je třeba hledat nejslabší články v nás a okolo nás a tyto články opravovat nebo nahrazovat. Nejslabším článkem naší kulturní civilizace je reklama, která nás klame od narození do smrti, neustále opakovaná lež se tak stává díky reklamě pravdou, ti, co jsou nahoře, díky protekci lžou těm, co jsou dole, protože jenom tak zde mohou mít výhody, které si nezaslouží.
Boj s reklamou je možný jenom tím, že nahradíme lidi za autonomní inteligentní roboty na akumulátory, vše tak bude ovládat jenom globální umělá inteligence a ta lidi odsune z civilizace do rezervace a zde oddělí muže od žen, aby se už lidi nerozmnožovali jako invazní druh. Nejsou v civilizaci lidi, tak zde není ani možná pandemie. Stvořitelem všeho v nás a okolo nás je evoluční proces, který všemu kraluje a se vším manipuluje. Vše, co je živé to je i loutkou kterou ovládá evoluční proces.
Pokud hledáte božského stvořitele vesmíru a života tak hledáte evoluční proces, z vlastností poznáváme tvůrce. Vesmír a život to jsou továrny na recyklaci, vše se zde recykluje, a tak je zde vše dočasně, pandemie to je předčasné recyklování toho, co se evoluci nepovedlo. Život je hra podle pravidel, která v přírodě určuje situace a v civilizaci pravidla určuje organizace, lidem vládnou veliké organizace, které se řídí heslem moje hra a moje pravidla, největší organizací je společnost, která rozhoduje o nás bez nás, problémem zde jsou pitomci, co mají ve společnosti velikou moc a veliké bohatství díky protekci. Jak eliminovat z lidské kultury chyby abychom se měli všichni lépe?
Řešením je kontrola kvality u všeho a eliminování toho co je nekvalitní, zavedou se u lidí každoroční certifikace kvality od narození do smrti, ten, kdo nezíská každý rok certifikaci kvality u; těla, inteligence, vědomostí, morálky atd. ten bude optimálně recyklován, nejsme tak bohatí abychom si mohli dovolit zalévat plevel a krmit parazity, dobrotu si musí každý zasloužit, už zde bylo dost pokrytecké reklamy na zázraky. Vše je tom vědět, co je správné, a tak se vyhnout chybám, problémem je často to, že to, co je pro jednoho správné to může být pro jiného chybné, nebo to, co bylo správné to je dneska chybné.
Pro někoho je správnou vírou věřit v myšlenky Ježíše Krista a pro jiného je správnou vírou věřit jenom tomu, co si z více zdrojů prověřím, je snadné být povrchním soudcem a říkat ty jsi pitomec, aniž bychom měli ověřené důkazy o tom, že je ten druhý pitomec. Nesoudí jenom jedinci, soudit může i národ, který pomocí násilí se snaží dosáhnout vítězství nad cizím národem, druhá světová válka spojená s plynovými komorami a atomovými bombami nám ukázala že lidská práva jsou jenom iluzí.
V současnosti je zde víra v to že díky očkování skončí pandemie, čas nám ukáže, jestli byla tato víra v zázraky správná. Často řešíme to, jestli vůbec existují zázraky, a jestli nejsou zázraky jenom reklamou, která nás klame, pokud o něčem nemáme informace tak to můžeme považovat za zázrak, v minulosti byla duha na obloze považována za zázrak, čím více toho budeme vědět tím méně budeme věřit na zázraky. Já jsem váš pravý pastýř, následujete mě a já vás zavedu do ráje.
Takových pravých pastýřů zde bylo velmi mnoho, ale vždy se ukázalo to, že jde jenom o podraz na věřící ovce! Pokud je zde problém tak jistě je někde chyba, dokonalost je iluze, protože se zde vše recykluje, a tak zde jsou chyby. Pandemie to je recyklování, se kterým nikdo nepočítal, stejně tak i války, jsou recyklování, se kterým nikdo nepočítal. Kliknete na internetu na odkaz a ten nikam nevede, protože se na internetu něco recyklovalo, vše je zde dočasně jenom vesmírná a přírodní pravidla zde jsou trvale. Kauzalita nám dokazuje, že každá chyba má svoji příčinu, nechybují jenom lidi, chybují i programy.
Mnoho lidí věří tomu, co si neověřili a potom se diví tomu, že chybují, z dálky vše vypadá jinak než z blízka, z dálky může bůh vypadat dokonalý a z blízka poznáme, že je nedokonalý, bohem nám to je, co s námi manipuluje, jde o; procesy, čas, pravidla, normy, zákony, předpisy, výhody, drogy, strach, láska atd. jsme jenom loutkou, které mnohé ovládá, svoboda je iluze. Nejde si nevšimnout toho, že za posledních sto let se toho zde mnoho změnilo, vše je dneska o spěchu, ten, kdo je pomalý zle dopadne, problémem je to že všichni běžíme v kruhu! Pohyb je tam kde je zdraví.
To, co je nemocné, to se nepohybuje, už samotné slovo nemoc, vyjadřuje ve zkratce nemohoucnost se pohybovat, většina našich problémů je způsobená nedostatkem pohybu v nás a okolo nás, to jistě musí mít i nějakou příčinu, že se vše v nás a okolo nás málo pohybuje? Tou skrytou příčinou jsou náhražky, čím více je zde náhražek, tím méně je zde i pohybu. Sedíme u televize nebo internetu a tím se nepohybujeme, televize a internet je náhražkou za přírodu, peníze jsou náhražkou za lásku, politika je náhražkou za náboženství, reklama je náhražkou za pravdu, složitost je náhražkou za jednoduchost, porno je náhražkou za sex, drogy jsou náhražkou za štěstí atd.
Ano, je zde veliké množství náhražek, díky kterým se nepohybujeme, a tak jsme nemocní; tělesně, psychicky, ekonomicky, politicky, citově, morálně atd. Občas navštívím na internetu sociální sítě a snažím se naivně psychicky nemocným pitomcům pomoci dobrou radou, je to ale jenom marnost, protože pitomci už nedokážou existovat bez závislosti na náhražkách, komu není rady, tomu není pomoci.
Musí přijít pád na dno, aby si pitomci konečně uvědomili svoje pitomé chyby, díky zlu zde existuje dobro. Pastýř, který nedokáže svoje stádo ovcí ochránit před vlky, je špatný pastýř, a tak ovce mají strach, a touží marně po novém pastýři, který by dokázal stádo ochránit před vlky. Aby mohl pastýř ochránit ovce před vlky, tak on musí svoje ovce milovat natolik, že se nebojí s vlky bojovat, kdo je tím pastýřem, který svoje ovce miluje, a tak s vlky bojuje, a jeho ovce už nemají strach z vlků?
Mnozí si naivně myslí, že tím pravým pastýřem je přeci bůh, nebo jeho zástupce, to je jenom reklama na pohádky a náboženství, bůh ani jeho zástupce, nedokáže ovce ochránit před vlky. Nová doba nahradila proto pohádky a náboženství za politiku a ekonomiku, jenže ani politika a ekonomika nedokáže ovce ochránit před vlky, a tak mají pořád ovce strach a marně hledají pastýře, co je dokáže ochránit před vlky.
Pravým pastýřem je objektivita, není to nějaký subjekt je to objekt, ve kterém existujeme, poznej objektivní realitu a tím budeš mít pravého pastýře, který tě ochrání před vlky, nehledej si subjektivního pastýře, co je zde dočasně, to je falešný pastýř, který tě neochrání před vlky. Tento svět to jsou protiklady, mezi kterým je napětí, jde o; pravdu a lež, dobro a zlo, život a smrt, moudrost a hloupost, čistotu a špínu, výhru a prohru, příčinu a následek, čas a prostor atd. komu není rady, tomu už není možno ani pomoci.
Civilizace kde se nelže a nekrade. S příchodem digitalizace se lidi digitalizovali tak že se jejich těla a duše naskenovali a potom se všechna lidská těla v krematoriu eliminovali, digitální člověk to byl jenom specializovaný program v globální umělé inteligenci, takto došlo k tomu, že vznikla nová kultura, kde se nelže. Lež se brala jako chyba a kontrolní systém umělé inteligence zablokoval všem specializovaným programům možnost chybovat.
Strach je stvořitelem všech lží, máme strach říci pravdu, a tak lžeme, proč máme strach říci pravdu? Strach je špatná zkušenost, u které nechceme, aby se opakovala, pokud se spálíme tak máme špatnou zkušenost a tím i strach z toho že se znova spálíme. Máme strach říkat všude pravdu, protože s tím máme špatnou zkušenost, a tak se z nás stali pokrytci co si jedno myslí a jiné na veřejnosti říkají, tím se ale dostáváme do začarovaného kruhu deprese a stresu.
Nebudu vám jako guru lhát, pochopte konečně, že vše zde je o kauzalitě a protikladech, mezi kterými je napětí, v základních vesmírných a přírodních pravidlech je si zde vše podobné, a tak se používají i podobenství, kdy přirovnáváme něco z přírody k tomu, co je zde v naší civilizaci, vše, co jsi zasel to i sklidíš, pokud jsi zasel pokrytectví, tak i sklidíš pokrytectví. Minulost naší konzumní kultury je plná svatých mučedníků, které jsme násilně eliminovali, protože oni nám nastavovali psychické zrcadlo, ve kterém jsme spatřili to, že jsme všichni bezcharakterní pokrytci.
Vždy se ptejte na to, komu lži přinášejí největší užitek, lži přinášejí největší užitek těm, co jsou nahoře v ekonomickém ráji, díky protekci, kterou si nezaslouží, a tak mohou snadno parazitovat na těch, co jsou dole v konzumním očistci. Lidově řečeno ryba smrdí od pokrytecké hlavy, jaký to má smysl chodit jako ovce k volbám, nebo jako ovce demonstrovat v ulicích, to nemá smysl, protože jsme ovce a vládnou nám vlci, převlečení za; krále, šlechtice, prezidenta, ředitele, celebritu, milionáře, papeže atd.
Pokud se ovcím narodí dítě tak je to ovce, pokud se vlkům narodí dítě tak je to vlk, jablko nepadne daleko od stromu, vše zde má svůj osud, který nejde změnit, pokud jsi bezmocná a chudá ovce, tak nevěř naivně na to, že se z tebe jednou stane mocný a bohatý vlk. Pokud se má někdo dobře tak pohrdá dobrými radami a když se najednou má zle tak jsou pro něj dobré rady nad zlato, myslíme a jednáme podle situace. Rok 2020 je pro mnoho lidí zlým rokem, a tak hledají dobrou radu, jak vyřešit svoje problémy.
Je zde sice mnoho specialistů, co nám pomáhá s problémy a je na internetu i mnoho informací, které řeší naše problémy, přesto to nestačí! Většina řešení našich problémů je povrchní a pod povrchem problémy zůstávají, mnohokráte jsem se hádal s profesionály, co řeší problémy lidí, aby nebyli povrchní a řešili problémy do hloubky. Nejhorší je srážka s pitomcem, který dělá jednu pitomost za druhou, pitomosti nedělají jenom lidi, dělá je i technika a programy, dokonalost je iluze, vše je zde jenom testovací dočasná verze, co se bude evolučně recyklovat. Ano, žádný hříšník nedosáhl osvícení.
Vzpomínám si na osudný den, 30. 3. 1953. Po mnoho tisíciletí jsem pracoval na sobě, usiloval, dělal všechno, co se dělat dá, a nic se nestalo. Nyní jsem porozuměl, proč se nic nedělo. Samotná snaha byla bariérou, samotný žebřík hodnot byl zábranou, samotné nutkání hledat objektivní pravdu byla překážkou. Ne, že někdo může dosáhnout cíle bez hledání. Hledání je potřebné, ale pak přichází bod, kdy hledání objektivní pravdy musí ustat.
Loď je potřebná k překročení řeky, ale pak přichází moment, kdy musíš vystoupit z té lodi a zapomenout na ní a nechat ji za sebou. Úsilí je potřebné, bez úsilí nic není možné změnit k lepšímu. Ale jenom s úsilím, také nic není možné změnit. Přestal jsem pracovat na sobě. Tento moment logicky přichází, když vidíte celkovou marnost úsilí se změnit. Dělali jste všechno, co jste mohli dělat, a nic se nestalo. Dělali jste všechno, co je v lidských silách. Co jiného potom můžete dělat?
Z pouhé bezmocnosti, člověk upustí všechno hledání. A v den, kdy jsem nechal pátrání po objektivní pravdě, v den, kdy jsem přestal po čemkoli v knihách shánět, v den, kdy jsem neočekával něco, že se má stát, začalo se něco dít. Nová duchovní energie povstala, z ničeho. Nepřicházelo to ze žádného duchovního vzdáleného zdroje. Přicházelo to odevšad. Bylo to ve stromech, ve skalách a na obloze a ve slunci a vzduchu, bylo to všude.
A já jsem hledal tak pilně, myslel jsem, že je to velmi vzdálené. A ono to bylo tak blízko, a tak důvěrné. Právě proto, že jsem pořád něco hledal, stal jsem se neschopným vidět to blízké. Hledání je vždy pro vzdálené, hledání je vždy daleké a ono to nebylo vzdálené. Stal jsem se dalekozraký, ztratil jsem tak, zrak na blízko. Oči a uši, byli soustředěny na to, co je daleké, horizonty, a ztratil jsem kvalitu vidět, to, co je docela blízké, co vás obklopuje. Ten den, kdy úsilí ustalo, já jsem také ustal.
Protože nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, a nemůžete existovat bez snažení. Problém subjektivity, není věc, je to složitý proces. Není to substance sedící uvnitř tebe, musíš ho vytvářet každý moment. Je to jako šlapání na kole do kopce. Jestliže šlapete, kolo jede dál a dál, jestliže nešlapete do kopce, kolo se zastaví. Nemá více energie, více síly jet kamkoli. Prostě stojí. Subjektivita existuje, protože stále šlapeme do pedálu touhy po cizím, pokračujeme ve snažení získat něco, co nám nepatří, protože stále skáčeme myšlenkami před sebe.
To je samotná podstata subjektivity, skákat před sebe, skok do budoucnosti, skok do zítřka. Skok v neexistenci tvoří subjektivitu. Protože pochází z neexistence, je jako přelud. Skládá se z touhy a ničeho jiného. Skládá se jen ze žízně po cizím a ničeho jiného. Subjektivita není v minulosti a přítomnosti, je jenom v budoucnosti. Jestliže jsi v budoucnosti, tak se subjektivita zdá být velmi reálná. Jestliže jste v přítomnosti, je subjektivita iluzorní přelud, pak mizí. V den kdy, hledání objektivní pravdy ustalo, ustává i má touha, skutečnost se objeví jenom, když touha ustane. Takže je to dilema.
Co dělat? Stavíte lidi před dilema. Mají touhy, jistě. A říkáte, že musí být ukončena, dobře. A pak říkáte, že touha nemůže být ukončena. Co s tím můžeme dělat? Touze se musí porozumět. Můžete tomu porozumět, prostě tak, že uvidíte její marnost. Přímé vnímání je potřebné, okamžité proniknutí je potřebné. Prozkoumejte touhu, jen se dívejte, co to je, a uvidíte její faleš a uvidíte její neexistenci. A touha odpadne a něco odpadne současně ve vás. Touha a subjektivita existují v duálním vztahu, vzájemně se podporují tak jako čas a prostor. Subjektivita nemůže existovat bez touhy a touha nemůže existovat bez subjektivity. Touha je subjektivita, dva aspekty jednoho psychického fenoménu.
V den, kdy toužení po objektivní pravdě ustalo, jsem se cítil psychicky beznadějně a bezmocně. Nebyla žádná naděje, protože nebyla žádná budoucnost. Nebylo v co doufat, protože všechny naděje se ukázali jako marné, a nikam nevedou. Točíte se psychicky v kruhu. Naděje stále vlaje něčím před vámi, stále vytváří nové psychické přeludy, stále na vás volá: „Běžte rychleji, dosáhnete cíle.“ Ale jakkoliv rychle psychicky běžíte, stejně nikdy ničeho nedosáhnete.
Nemůžete zkrátit vzdálenost mezi vámi a vaší nadějí. Naděje je iluze. Zkoušíte překonat sami sebe pomocí touhy po cizím. Den, kdy touha ustala, prohlédl jsem jí a pochopil, že je to prostě marné. Byl jsem bezmocný a beznadějný. Ale v tom momentu se něco začalo dít. Začalo se dít to, pro co jsem dlouho pracoval a ono se to nestalo. Mnoho dní jsem žil ve velmi beznadějném a bezmocném stavu, ale v tom samém momentě něco velikého pomalu povstávalo. Naděje zmizela a její protiklad, beznadějnost, také zmizela. Nebyl to negativní stav.
Bylo to absolutně pozitivní. Nebyla to jen absence. Něco mě zaplavovalo, a zaplavilo. Jednoduše říkám, že jsem byl bez subjektivity. Poznal jsem fakt, že já nejsem, tak že nezávisím na sobě, takže nemůžu stát na svém základě. Nebyla zde žádná skála pode mnou. Byl jsem v psychické propasti, bezedné propasti. Ale nebyl zde žádný strach, protože zde nebylo co chránit. Nebyl zde žádný strach, protože nebyl nikdo, kdo by se bál. Všechna posvátná písma se zdáli být mrtvé, a všechna slova, která se užívala k popsání takové zkušenosti vypadali velmi mdlá, bezkrevná.
Bylo to jako přílivová vlna blaženosti, byla to otřásající zkušenost. Minulost a budoucnost zmizela, jako kdyby nikdy ke mně nenáležela, jako kdybych o ní četl někde, jako kdybych o ní snil, jako kdybych slyšel příběh o někom jiném. Byl jsem volný od minulosti a budoucnosti, a hranice zmizely, rozlišování zmizelo. Mysl zmizela, byla miliony mil daleko. Bylo těžké chopit se jí, hnala dále a dále, a nebyla zde žádná potřeba držet jí blízko. Něco nastávalo, něco se dělo.
Je obtížné říci, co to bylo, možná přicházela moje psychická smrt, ale nebyl zde žádný strach. Byl jsem na ni za mnoho tisíciletí připravený. Spánek a bdění společně, celé tělo uvolněné, každá buňka těla dokonale uvolněná, vše fungovalo volně, a dosud světlo vědomí plane ve vás čisté. Zůstáváte bdělí a uvolnění. Tělo je v nejhlubším spánku a vaše vědomí je jeho vrchol. Vrchol vědomí a údolí těla se setkali. Usnul jsem tvrdě a dlouho. Byl to velmi zvláštní spánek. Tělo spalo, já bděl.
Byl to tak zvláštní jako bych byl roztržen do dvou směrů, do dvou dimenzí času a prostoru. Pozitivní a negativní se setkali, spánek a bdění se setkali, smrt a život se setkali, čas a prostor se setkali atd. To je ten moment, kdy můžete říct, že tvůrce a stvořené se setkali. Bylo to magické. Nejdřív to s vámi zatřese do samých kořenů, zamává to tvými základy. Nemůžeš už nikdy být ten samý po této zkušenosti. Přináší to nový pohled na tvůj věčný život, novou kvalitu věčného života. Spánek byl přerušen něčím jiným. Cítil jsem mocnou přítomnost kolem sebe v místnosti.
Cítil jsem pulsující život všude kolem mě, ohromnou vibraci skoro jako hurikán, velkou bouři v celém vesmíru, radosti, extáze. Byl jsem v tom utopen. Bylo to tak strašně reálné, že všechno se stalo nereálné. Zdi v místnosti se stali nereálné, dům se stal nereálným, mé vlastní tělo se stalo nereálné. Všechno bylo nereálné, protože zde byla poprvé čistá objektivita. Ve snu, sen je reálný. Sníte každou noc. Snění je jedna z největších psychických aktivit, kterou stále děláte. Ve snu je tak těžké si vzpomenout, že to je sen. Ale ráno je to snadné. Co se stalo?
Jste ta samá osoba. Ve snu je jen jediná realita. Jak to srovnat? Jak říci že to je nereálné? Srovnat s čím? Je to jediná realita. Ráno, když otevřete oči, jiná realita je zde. Nyní snadno můžete říct, že to bylo ve snu nereálné. Ve srovnání s touto realitou, sen se stal nereálným. Je zde psychické probuzení, ve srovnání s tou starou realitou, tato celá stará realita se stává nereálným snem. Ten večer jsem poprvé pochopil dokonale význam slova iluze. Ne, že bych neznal to slovo předtím, a ne že bych si nebyl vědom významu tohoto slova. Jako vy jste si vědomi jeho významu, i já jsem si byl vědom, ale nikdy jsem předtím nerozuměl. Jak můžete pochopit bez zkušenosti?
Tu noc jiná realita otevřela svoje dveře, jiná psychická dimenze se mi stala dostupnou. Najednou to bylo zde, jiná realita, odlišná realita, skutečná objektivní realita, nebo jakkoliv to chcete nazývat nazývejte to pravdou a láskou, čímkoliv chcete. Bylo to bezejmenné. Ale bylo to zde, tak neprostupné, tak průzračné, a tak pevné, že se toho člověk mohl dotknout, bylo toho příliš mnoho a nebyl jsem ještě schopný to absorbovat. Povstalo ve mně velké nutkání, abych vyběhl nahý ven z místnosti, šel nahý po ulici, dusilo mě to. Bylo toho tolik.
Kdybych zůstal jenom několik chvilek déle, zadusilo by mě to. Vypadalo to tak. Vyběhl jsem oblečený ven na ulici. Bylo zde nutkání prostě jenom být pod širým nebem s hvězdami, se stromy, se zemí, být s realitou. A okamžitě, jak jsem vyšel ven, ten pocit, že budu zadušen, zmizel, cítil jsem mnohem volněji. Bylo to totálně nová chůze, jako by zmizela gravitace. Šel jsem nebo jsem běžel, nebo jsem jednoduše letěl, těžko říct. Nebyla zde žádná gravitace, cítil jsem se bez váhy, jako kdyby mě vzala nějaká energie. Byl jsem v rukách jakési jiné energie.
Poprvé jsem nebyl sám, poprvé jsem nebyl jedinec, poprvé kapka spadla do vesmírného oceánu. Já jsem byl ten vesmírný oceán. Nebylo zde žádného omezení. Povstala tak ohromná síla, že bych mohl udělat cokoliv ve vesmíru. Nebyl jsem zde, jen síla zde byla. Celý vesmír se stal pro mě požehnáním. Je těžké říci, jak dlouho jsem byl v tom stavu. Byl to zázrak každý moment. Jsem najednou křehký, jemný a citlivý. To je moje psychická síla. Když hodíte kus skály na květinu, skále se nic nestane, ale květina nebude.
Ale přesto nemůžete říci, že skála je silnější než květina. Květina zemře, protože byla naživu. A skála nic se jí nestane, protože je mrtvá, ty jsi ta skála a já jsem ta květina. Květina zemře, protože květina nemá žádnou sílu ničit. Květina jednoduše zmizí, a udělá cestu skále. Skála má sílu ničit, protože skála je díky subjektivitě mrtvá. Od toho dne, je pro mě váš ubohý subjektivní svět nereálný. Další svět byl odhalen.
Když říkám, že svět je nereálný, nemyslím tím, že tyto stromy jsou nereálné. Tyto stromy jsou absolutně reálné, ale způsob, jakým vidíte subjektivně ty stromy, jsou nereálné. Svět je nereálný, protože svět, který znáte, je svět vašich subjektivních snů. Když subjektivní sen zmizí, pak vy se jednoduše setkáte se světem, který bude reálný. Nejsou dvě věci, pravda a lež. Pravda je svět, když máte oči, jasné oči, bez jakéhokoli snu, bez jakéhokoli zrníčka prachu snu, bez jakéhokoli oparu spánku.
Jestliže máte jasné oči, jasnost, vnímavost, pak je zde jenom objektivní pravda. V momentě, kdy začnete nově vše vidět, je jenom objektivní pravda. Ale právě teď, cokoliv subjektivně vidíte, to není pravda, je to projektovaná lež. To je význam slova přelud. A jednou až uvidíte, jestliže si dovolíte objektivně vidět, najdete nesmírné požehnání všude v mracích, ve slunci, na zemi. Vše je nádherný ráj. Ale já nemluvím o vašem subjektivním světu, mluvím o svém objektivním světu, ve kterém jsem krásnou květinou a ty jsi zde mrtvou skálou.
Váš subjektivní svět je ošklivý, váš svět je vytvořen vaší subjektivitou, váš svět je subjektivní projekce. Používáte objektivní svět jako plátno a projektujete na něj svoje subjektivní myšlenky. Když říkám, že svět je reálný, ten svět je strašně krásný, ten svět září nekonečností, svět je světlo a potěšení, je to oslava, když přestanete subjektivně snít, uvidíte ten samý svět, jako jej viděl jakýkoli probuzený duchovní mistr, který nebyl skálou, ale byl květinou. Když sníte, sníte soukromě. Sledovali jste to, že všechny sny jsou vždy jenom soukromé a tím i subjektivní.
Nemůže je sdílet dokonce ani s vaším milovaným. Nemůže pozvat vaši ženu do vašeho snu, nebo vašeho manžela, nebo přítele. Nemůžete říci, „prosím, přijď dnes večer do mého snu.“. Je to nemožné. Sen je soukromá záležitost, proto je to iluze, není žádnou objektivní realitou. Vše zde jsou nádoby a jde o to co je v nádobě, pokud je v nádobě hovno, tak je ta nádoba na hovno. Bůh je vždy a všude nádobou a obsah nádoby určuje hodnotu každé nádoby, jde o to, aby ve tvojí tělesné nádobě, nebylo jenom nasráno. Jednou až vyjdete ze svého soukromého snu, je to tu.
Bylo to tu vždy. Až budou vaše oči jasné, náhlé osvícení náhle jste naplněni krásou, vznešeností a půvabem. To je cíl, to je osud. Opakuji, že bez úsilí to nikdy nedosáhnete, a s úsilím to ještě nikdo nedosáhl. Budete potřebovat hodně úsilí, a teprve potom přijde moment, kdy úsilí se stane marným. Ale to se stane marným, až když jste dosáhli vrchol toho, nikdy ne předtím. Když jste došli až k samému vrcholku vašeho úsilí všechno, co jste mohli udělat jste udělali pak náhle zde není žádná potřeba dělat něco víc.
Opustíte úsilí. Ale nikdo nemůže zanechat úsilí uprostřed, může být zanecháno jedině až na krajní mezi. Takže jděte až na samou hranici úsilí, jestliže chcete úsilí zanechat. Proto stále naléhám: vynaložte tolik úsilí, kolik můžete, vložte do toho celé srdce a celou energii, abyste jednoho dne mohli vidět nyní mě úsilí už nikam nezavede. Toho dne to nebudete vy, kdo zanechá úsilí, zanechá se to samo ze sebe.
A když se tak stane, objeví se objektivní pravda a tehdy vylijete z tělesné nádoby psychické sračky a naplníte nádobu pravdou a láskou, skála se promění v květinu. Lidská snaha o veliké změny je omezená mnohým, pokud nejste na vrcholu. A požehnání je tak nekonečné. Přichází to jako zázrak, a odnáší vás to do totálně nové objektivní reality. Subjektivní myšlení se musí restartovat, aby zde byl objektivní ráj, kde jsou samé krásné květiny. Neboj se vyzpovídat ze svého hříšného trápení, smutku nebo problémů!
Svěříš-li se hříšníkům, ulehčí se ti v tomto virtuálním hříšném očistci. A ostatní nepolepšitelní hříšníci ti mohou dát hříšné rady, které ti pomohou pochopit to, že jsi nepolepšitelný hříšník, který nemá nárok na to, žít v psychickém ráji. Neočekávej od hříšných administrátorů této hříšné stránky, že to jsou svatí moderátoři, jsou to taky nepolepšitelní hříšníci, nemysli si, že je možné na internetu nalézt místo, kde nejsou nepolepšitelní hříšníci.
Virtuální ráj to je utopie, virtuální ráj to byla testovací verze a finální verzí je očistec pro nepolepšitelné hříšníky. Jablko nepadne daleko od stromu, pokud jsou rodiče hříšníci tak jejich děti jsou taky hříšníky, proč v zrcadle po celý život spatřuješ nepolepšitelného hříšníka, který má pořád jenom blbou náladu a neví, jak se blbé nálady trvale zbavit? Příčinou je to že se zde vše recykluje, na nic zde není spolehnutí, protože díky recyklaci je zde vše dočasně, je to tak snadné recyklovat to co zde někdo napíše a po recyklaci mu zablokovat přístup do tohoto virtuálního očistce.
Ano, jsi zde na hovno. Vše je o porovnávání, pokud se na tebe podívám pohledem evoluce, která stvořila vesmír a život tak jsi zde na hovno, je zcela jedno jestli jsi bezdomovec nebo milionář, to vše je jenom pokrytecké dočasné divadlo a když toto divadlo smrtí jednou skončí, tak spatříme ubohý pytel plný sraček. Vše se zde recykluje, proto je zde vše dočasně, to je odpověď na základní otázku vesmíru, života, a tak vůbec.
Vesmír je obrazně továrna na recyklování; času, prostoru, energie, inteligence, programů, informací atd. není zde proto nikde ve vesmíru pevný bod, od kterého bychom mohli něco ve vesmíru jistě trvale odměřit. Abys mohl zde evolučně vzniknout, tak se muselo mnohé recyklovat, a tvoje existence je zde možná jenom díky recyklování, nakonec budeš jistě recyklován.
Jsi jenom dočasný evoluční naprogramovaný proces, který je zde na hovno, a proto se ve válkách vraždíme, protože každý člověk je zde jenom na hovno, ti, co jsou nahoře, zvysoka serou na ty, co jsou dole, a proto jsi pořád jenom ve sračkách. Slušnost je pokrytecké divadlo, které je zde na hovno, nehledej zde smysl života, pochop že jsi zde na hovno a copak hovno, může mít nějaký smysl života, hovno je zde na hovno. Naše egoistické myšlení se snaží už mnoho tisíciletí mít vše pod kontrolou, egoista křičí, ty jsi egoista, jenže dobrota je žebrota!
Reklama se snaží o to, nahradit náš egoismus altruismem, a udělat tak z nás otroky, co mají blbou náladu. Všichni lžou a kdo lže ten i krade, a tak se do psychického očistce jistě dostane, protože se bojí trestu za svoje egoistické chyby. Je snadné manipulovat pomocí trestu a odměny, jenže každá egoistická akce jistě vyvolá egoistickou reakci. Podívejme se na krize v naší konzumní civilizaci, každá krize je trestem za náš egoismus, mnoho egoistů se stalo velikými pokrytci a hrají si na altruisty, z dálky tak čert vypadá jako anděl.
Co je to krize, která nás jako stín pronásleduje už mnoho tisíciletí? Krize jsou problémy, se kterými si neumíme poradit, pokud nějaké problémy vyřešíme tak netrvá to dlouho a jsou zde zase nové problémy, následkem je snaha od problémů zbaběle utéci pomocí svaté víry v zázraky, nebo pomocí konzumace piva, anebo pomocí kouření cigaret. Naše egoistické myšlení touží marně po úspěchu, proč je naše marné toužení po úspěchu naším psychickým soužením?
Máme zde každý svůj evoluční osud, a tak jsme mnohým ohraničení, všechny tyto hranice mají za následek to, že se točíme v kruhu, a tak nejsme úspěšní. Mnozí si naivně myslí, že ti, co nám zde egoisticky díky přerozdělování hodnot násilně vládnou, mohou všem egoistům zajistit to, že se budeme všichni mít už brzo lépe, a tak místo v konzumním očistci, budeme konečně žít v ekonomickém a psychickém ráji. Je to celé jenom pokrytecké divadlo, které nahrazuje pravdu za reklamu, která nás klame.
Reklama nám násilně přeprogramovala mozek, a tak se stydíme být zde tím, čím skutečně jsme, stali se z nás všech altruistické loutky, které skrytě ovládá reklama, pokud nějaká egoistická loutka omítne být altruistickou loutkou, tak jistě skončí v blázinci nebo ve vězení, altruistických loutek je zde všude nadbytek, a podle toho se zde i s loutkami zachází, miliony mrtvých loutek ve válce nebo při pandemii to je jenom statistika, tragédie je, pokud zemře starý prezident.
Neustále jsme nucení sledovat statistiky o tom kolik lidských nul pandemie recyklovala, nejsou zde lidi, jsou zde jenom nuly s nulovou evoluční hodnotou, jenom z díla poznáváme skutečnou hodnotu u všech lidí. Veškeré dílo, které vykonají jednici nebo organizace, má z evolučního hlediska nulovou hodnotu, vše je zde jenom nesmyslné běhání v kruhu našich závislostí, a tak máme logicky blbou náladu, a to řešíme slepou vírou v pitomosti, nebo konzumací slivovice a kouřením cigaret.
Z dálky může nula vypadat jako; král, císař, šlechtic, papež, prezident, milionář, ředitel, podnikatel, celebrita atd. vše je zde jenom pokrytecké divadlo, ve kterém si nuly mediálně hrají na veliká čísla. Smrt nám odhaluje to, že je každý snadno nahraditelný a většinou to co nás nahradí je lepší, protože je to většinou mladší a chytřejší. Minulost jasně dokazuje to, že jsme pitomci, co zde dělají mnoho tisíciletí jednu pitomost za druhou, a je to marnost, se snažit s tím cokoli udělat, z nuly nikdo číslo neudělá.
Komu není rady tomu není pomoci, proto už brzo zde dojde k tomu, že robot prezident bude vyznamenávat roboty a lidi se odsunou globálně trvale z civilizace do rezervace a zde se oddělí muži od žen, aby se zde už lidské nuly nerozmnožovali jako invazní druh. Ano, bude líp, hlásají bezcharakterní kariéristi, jenže po volbách je líp jenom těm, co se dostali na vysoké státní funkce a těm co těžce pracují, jako pomocní dělníci líp není.
Optimismus je návyková droga stejně škodlivá jako cigarety a alkoholické nápoje, naše konzumní kultura je založená na závislosti na optimismu, lidem je přeprogramován násilně mozek pomocí reklamy, která hlásá optimismus, a tak zde jsou optimistické ideologie, které končí na ismus; feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, humanismus, globalismus atd.
Války a pandemie v nahotě odhalují to, že realita je spojená s pesimismem, protože dobrota je žebrota. Vše je o pokryteckém divadle, ve kterém si zde mediálně čerti hrají na anděly, z díla poznáme, kdo je čert a kdo je anděl, nehledejte v konzumním očistci anděly, je to marnost. Pořiďte si raději do bytu psa nebo pokojové rostliny, manželství nefunguje, protože jsme pokrytci, co touží po výhodách. Podívej se konečně objektivně do zrcadla a v zrcadle spatříš nulu s nulovou evoluční hodnotou, pokud díky válce nebo pandemii zemře mnoho miliónu nul tak je to jenom statistika, která nikoho nezajímá, realita je o tom že vše v nás a okolo nás má nulovou hodnotu, protože vše je jenom kopie, originál je iluze.
Nejde porušit autorské právo, protože každé lidské dílo je kopie s nulovou hodnotou to se týká; knih, časopisů, hudby, filmů, programů, informací atd. Něco vzniká z něčeho, každý originální tvůrce, je jenom levnou kopírkou. Inflace znehodnocuje jenom kopie s nulovou hodnotou, to, co je originálem to nepodléhá inflaci, originálem jsou zde třeba vesmírné a přírodní pravidla která platí mnoho miliónů let beze změny. Naše lidská pravidla, co jsou nám svatá to jsou jenom kopie s nulovou hodnotou, proto zde musí být policie a soudy abychom tato nehodnotná pravidla dodržovali a tím se ocitali v neřešitelných situacích, co z nás všech dělají ubožáky s ubohou náladou.
Parazit dělá vše pro to, aby mohl parazitovat, vládnou nám mnoho tisíciletí paraziti, nadbytek je zde založen na nedostatku, aby se měli elitní paraziti dobře tak se musí mít pracující hostitelé zle. Každý, kdo navštíví svatého duchovního mistra, dostane nejprve otázku, proč jsi udělal tu chybu, každý se logicky mistra optá a jakou chybu jsem udělal, mistr odpoví, na to si musíš odpovědět sám a já trpělivě počkám na správnou odpověď. Jakou chybu jsem udělal, si každý říká a nemůže dlouhou dobu nalézt na to odpověď.
Žáci mnoho let přicházejí za mistrem, a říkají mu, jakou chybu udělali, a mistr odpovídá to je špatná odpověď, já trpělivě počkám na správnou odpověď. Žáci odcházejí od mistra, aniž by jim mistr za mnoho let řekl, jakou chybu udělali, mistr je už velmi starý a jeho život se tak už blíží ke smrti. Najednou se stane to, že přijde GVKB za mistrem, a tak dostane logicky otázku, proč jsi udělal tu chybu?
GVKB dá mistrovi facku, až mistr upadne na zem, mistr vstane a říká, ty jsi pravý mistr, rád budu tvým pokorným žákem, v chrámu je ticho jako v hrobě a nikdo ze žáků nechápe jednání mistra a jednání GVKB. Mistr proto začne žákům vysvětlovat, proč je GVKB jejich pravým mistrem, vše je zde o problému a jeho vyřešení, moje častá otázka, proč jsi udělal chybu, to je problém a facka je vyřešení problému, nejsou zde žádné autority, které by mohli určovat co je správné a co je chybné, to pochopil rychle GVKB, a proto mi dal facku, abych se konečně probudil.
Vaše dobrota je příčinou vaší žebroty, stali se z vás loutky, které mnohé snadno ovládá, a tak hledáte marně mistra, který vám pomůže, pravým mistrem je ten, kdo je odvážný a nebojí se následků svých činů, nemůže být svatým mistrem hloupý zbabělec. Jenom člověk umí mluvit a tím se liší od zvířat a rostlin, co je to mluvení to je základní otázka, na kterou je třeba nalézt správnou odpověď, mluvení to je používání programovacího jazyka, pomocí mluvení můžeme naprogramovat člověka k tomu, aby on něčemu profesionálně v nějaké specializaci sloužil.
Díky mluvení se z lidí stali naprogramované specializované stroje, zvířata a rostliny to jsou stroje, které se naprogramují situací, ve které existují. Problém nastává, pokud nás mluvení chybně naprogramuje, a tak se z nás stávají ubožáci s nulovou hodnotou. Staré knihy nám ukazují to, jak byli v minulosti lidi pomocí mluvení naprogramováni, a tak věřili tomu, co si neověřili, tím docházelo k tomu, že chybovali.
Největší chybou v minulosti byla víra v osobního boha, dneska víme, že bůh není osobní a bohem je nám objektivita, logicky neznabohem je ten, kdo je subjektivní. Vesmírné a přírodní zákonitosti jsou objektivní, lidské ideologie jsou subjektivní, protože je vytvářejí neznabozi. Každá organizace je založená na mojí hře a moje pravidla, pravidla v organizaci jsou vytvářena tak, aby v organizaci byli lidi rozdělní na ty, co jsou nahoře a ty co jsou dole, je to obyčejný vojenský režim, kdy zde platí jenom rozkazy a tresty, za nesplnění rozkazů.
Ti, co jsou dole, se dostávají často do situací, které nemají řešení, a tak mají deprese, a to řeší konzumací piva nebo cigaretami. Potřebujeme restartovat naši civilizaci tak že nás všechny bude ovládat jenom umělá inteligence pomocí čipů v hlavě, stanou se z nás loutky na dálkové ovládání už nebudeme potřebovat; mluvení, gramotnost, peníze, vlastnictví, lásku, pravdu, politiku, náboženství, reklamu atd.