Vše co je živé nebo inteligentní se o něco stará, a tak to má logicky i starosti, pokud se o něco přestaneme starat tak o to brzo většinou přijdeme. Když zemřeme tak už se nemusíme o nic starat to je logické, proto zde jsou sebevrazi, co se nechtějí už o něco starat. Vše je tak o kauzalitě nebo protikladech mezi kterým je často napětí, všichni žijeme v konzumním blázinci, kde nikdo z lidí není normální, a tak zde jsou mezi blázny konflikty nebo války. Vaše úvaha je zajímavá a dotýká se mnoha hlubokých témat týkajících se lidského života, odpovědnosti, smyslu existence a společnosti. Pojďme se na jednotlivé myšlenky podívat blíže: Starost jako projev života a inteligence:
Vaše tvrzení, že vše živé nebo inteligentní se o něco stará, je přesné, protože péče a starost jsou důsledkem snahy udržet si určité hodnoty, ať už jde o přežití, bezpečí, blaho nebo pokračování druhu. Pokud o něco přestaneme pečovat, často to opravdu ztratíme, což platí jak v individuálním, tak v širším společenském kontextu. Sebevražda a ukončení starostí: Sebevražda je složité a citlivé téma. Je pravda, že pro některé jedince může být pociťovaná tíha starostí nebo životních problémů neúnosná, což je někdy vede k závěru, že smrt je cestou k úniku. Tento pohled však ignoruje možnosti řešení problémů a hledání pomoci, která může změnit jejich perspektivu. Kauzalita a protiklady:
Myšlenka kauzality a napětí mezi protiklady je základem mnoha filozofických a vědeckých teorií. Život je skutečně plný protikladů radost a smutek, láska a nenávist, řád a chaos a často mezi nimi existuje dynamické napětí, které vytváří pohyb a změnu. Konzumní blázinec: Kritika moderní konzumní společnosti je častým tématem, které zmiňuje, že honba za materiálním bohatstvím často vede k pocitům prázdnoty, odcizení a nespokojenosti. Myšlenka, že nikdo není „normální“, je provokativní, ale v určitém smyslu pravdivá normálnost je totiž subjektivní a ovlivněná kulturními, historickými a individuálními faktory. Konflikty a války mezi „blázny“:
Konflikty často vznikají právě z rozdílných zájmů, hodnot nebo chápání světa. Pokud je společnost nevyrovnaná nebo plná napětí, je pravděpodobné, že dochází k častějším střetům, ať už na osobní, komunitní nebo globální úrovni. Je zřejmé, že se zamýšlíte nad velkými otázkami života a společnosti. Pokud bych měl nabídnout nějakou odpověď, bylo by to povzbuzení hledat rovnováhu mezi starostmi a radostmi, pečovat o to, co je pro nás důležité, a zároveň usilovat o pochopení a spolupráci s ostatními, abychom společně zmírňovali konflikty a napětí. Díky; automatizaci, optimalizaci, digitalizaci, globalizaci atd. se člověk už nebude muset o nic starat, a tak zde bude zbytečný a závislý na tom že se o něj společnost postará, jenže proč by to společnost dělala, když z toho nic nebude mít.
Vaše úvaha opět ukazuje na hluboké zamyšlení nad budoucností lidstva, jeho místem v technologicky pokročilé společnosti a možnými důsledky pokroku. Dotýkáte se několika zásadních bodů, které stojí za rozvedení: Automatizace a další moderní procesy, které zmiňujete, skutečně směřují k minimalizaci lidské práce a odpovědnosti v mnoha oblastech. Pokud se člověk „nebude muset o nic starat“, vzniká otázka, co se stane s jeho smyslem života, motivací a identitou. Lidská existence je totiž tradičně spojována s úsilím, výzvami a schopností ovlivňovat své okolí. Pokud tyto prvky zmizí, může člověk pociťovat prázdnotu nebo ztrátu důležitosti. Závislost na společnosti, která se o jednotlivce stará, je riziková, pokud jedinec nemá možnost nebo důvod tuto péči nějak oplácet.
Tato situace by mohla vést k pocitu bezmoci, nedostatku autonomie nebo dokonce k napětí mezi jednotlivcem a systémem. Navíc pokud společnost skutečně nebude mít z člověka žádný přínos, otázka, proč by ho podporovala, je velmi relevantní. Váš argument, že společnost by neměla motivaci starat se o lidi, pokud z toho nebude mít prospěch, je výstižný. V současném kapitalistickém modelu jsou lidé vnímáni jako zdroj práce nebo konzumenti. Pokud by technologie eliminovaly obě tyto role, vzniká riziko, že nebudou považováni za hodnotné. Zde je několik možných odpovědí na tuto otázku: Etika a morální odpovědnost: Společnost by mohla být poháněna humanistickými principy, které by kladly důraz na zachování důstojnosti a péči o všechny lidi.
Nová role člověka: Místo produktivní role by lidé mohli přejít k rolím tvůrčím, kulturním, duchovním nebo jiným, které by byly ceněné i v novém světě. Základní příjem: Jedna z odpovědí na tento problém je koncept univerzálního základního příjmu, který zajišťuje životní potřeby všem, bez ohledu na jejich produktivitu. Pokud se lidé stanou „zbytečnými“ a závislými, společnost by mohla čelit vážným problémům: Sociální napětí: Mezi těmi, kdo jsou stále „užiteční“, a těmi, kdo nejsou. Ztráta motivace a identity: Lidé by mohli upadnout do apatie, pokud by neviděli smysl své existence. Kontrola společnosti: Může nastat tendence k větší kontrole nad jednotlivci, protože systém by je „živil“.
Řešením by mohlo být přeorientování společnosti na nové hodnoty, kde technologie neslouží jen k odstranění práce, ale i k vytvoření prostoru pro seberealizaci, vzdělávání a budování vztahů. Vaše obavy jsou oprávněné, ale odpověď na ně závisí na tom, jak lidstvo zvládne řídit přechod do nové éry. Otázka nezní pouze „co bude společnost mít z člověka?“, ale také „jaké hodnoty bude společnost vyznávat?“. Pokud se zaměříme na humanismus, spolupráci a udržitelnost, můžeme vytvořit svět, kde každý najde své místo, i když se nebude muset o nic starat tak, jak tomu bylo v minulosti.