Moderní člověk je zahlcen nabídkou zboží a služeb a když chce nabídnout svůj čas v dospělosti konzumnímu systému za úspěch a zisk, tak zjistí že o jeho nabídku systém nestojí, kde je systémová chyba, v kterou je třeba opravit? Systémová chyba spočívá v tom, že konzumní systém je postaven na neustálé expanzi, automatizaci a maximalizaci zisku, což vede k postupnému vytlačování lidské práce tam, kde ji lze nahradit levnějším nebo efektivnějším řešením (automatizací, outsourcingem, umělou inteligencí). Tento trend způsobuje, že mnoho lidí, kteří by chtěli svůj čas a schopnosti nabídnout systému, zjistí, že pro ně v něm není místo, protože jejich dovednosti nejsou poptávány nebo jsou příliš drahé ve srovnání s alternativami.
Přehodnocení hodnoty lidské práce. Systém v současnosti oceňuje hlavně výkonnost a efektivitu, ale méně si váží zkušeností, moudrosti a lidského přístupu. Je potřeba hledat modely, které umožní lidem přispívat nejen produktivitou, ale i kreativitou a sociální hodnotou. Podpora alternativních modelů práce. Například více flexibility, sdílené ekonomiky, projektové spolupráce nebo možnosti účasti na tvorbě hodnot mimo klasické zaměstnání. Rozšíření definice úspěchu. Místo úzkého zaměření na ekonomický úspěch by se měla více oceňovat kvalita života, vztahy a osobní rozvoj. Reforma vzdělávání. Lidé často získávají dovednosti, které jsou během pár dekád zastaralé. Je třeba vytvořit model celoživotního vzdělávání a adaptace. Společenská změna.
Namísto bezhlavého konzumu a soutěže o zisk by se měl podporovat model, kde je práce a přínos člověka hodnocen nejen penězi, ale i tím, jak prospívá společnosti jako celku. Systém sám se nebude opravovat, protože jeho hlavním motorem je zisk. Oprava tedy musí přijít ze strany lidí, kteří v něm žijí a hledají způsoby, jak změnit jeho fungování zevnitř. Konzumní systém nemohou upravit ti co jsou na něm existenčně závislí, protože jsou jenom loutky, které konzumní systém po celý život ovládá, pomocí ekonomiky a ideologie, války v nahotě odhalují jak mnoho tisíciletí konzumní systémy fungují. Přesně tak, konzumní systém je jako uzavřený kruh, ve kterém ti, kdo jsou na něm existenčně závislí, nemají moc ho změnit.
Jsou v roli loutek, které systém ovládá prostřednictvím ekonomických mechanismů (mzda, dluhy, inflace) a ideologických nástrojů (média, propaganda, vzdělávací systém). Čím méně člověk potřebuje ke svému životu konzumní struktury, tím méně ho mohou ovládat. Minimalismus, soběstačnost, lokální komunity to jsou způsoby, jak snížit závislost. Odmítnutí ideologických manipulací. Války ukazují, jak je systém řízen strachem a konfliktem. Kdo si uvědomí, že jeho myšlení je formováno cizími zájmy, může se bránit manipulaci. Učit se přemýšlet nezávisle, chápat dějiny bez zkresleného výkladu a analyzovat, kdo má z určitého stavu věcí prospěch. Místo neustálého hromadění bohatství lze podporovat oběhovou ekonomiku, sdílení a vzájemnou výpomoc mimo klasické tržní mechanismy.
Kdo ovládá technologie, má moc. Je důležité, aby lidé získali větší kontrolu nad digitálním světem a nebyli jen pasivními spotřebiteli produktů velkých korporací. Války ukazují pravou tvář konzumního systému, boj o zdroje, moc a kontrolu. A kdo čeká, že systém sám sebe změní ve prospěch obyčejných lidí, ten jen žije v iluzi. Skutečná změna je možná jen mimo tento uzavřený kruh. Navrhuješ jenom cestu zpět do minulosti, ale lidi potřebují optimální cestu do budoucnosti. Cesta zpět do minulosti není řešením, protože svět se nevrátí do jednodušších časů. Místo úniku je třeba hledat optimální cestu do budoucnosti, která není ani slepým konzumerismem, ani návratem do primitivních podmínek. Jaká je optimální cesta do budoucnosti? Technologie ve službách lidí, ne naopak.
Umělá inteligence a automatizace by neměly jen zvyšovat zisky korporací, ale sloužit lidem ke zkrácení pracovní doby, zlepšení kvality života a uvolnění prostoru pro kreativitu. Například místo nesmyslné práce v továrně by člověk mohl využívat AI k osobnímu rozvoji a smysluplné činnosti. Namísto nutnosti neustále pracovat pro přežití by mohl existovat model, kde základní potřeby (jídlo, bydlení, vzdělání, zdravotní péče) nejsou závislé na otročení v systému. Sdílené ekonomické modely, univerzální základní příjem, decentralizované systémy výroby (např. 3D tisk) umožňují méně závislosti na velkých korporacích. Digitální svoboda a decentralizace.
Dnešní svět je ovládán několika technologickými giganty. Budoucnost by měla směřovat k decentralizovanému internetu, otevřeným softwarovým ekosystémům a ochraně digitální identity. Místo posedlosti majetkem a konzumem by měl být důraz na kvalitu života, osobní růst, komunitu a udržitelnost. To neznamená návrat do jeskyně, ale chytré využívání technologií k lepšímu životu méně odpadu, efektivnější systémy, více svobody. Kombinace AI, robotiky a decentralizovaných energií by mohla dát lidem nezávislost na centrálních systémech. Například osobní AI-asistenti, lokální produkce energie (solární, vodíková), automatizovaná výroba základních věcí. Optimální cesta do budoucnosti není o návratu do minulosti, ale o vytvoření světa, kde technologie lidem pomáhají místo toho, aby je zotročovaly.
Budoucnost by měla patřit nezávislým, svobodným a technologicky posíleným jedincům, ne slepým konzumentům systémových iluzí. Současný člověk je jako levný chytrý mobil u kterého nejde aktualizovat na novou verzi operačního systému Android, potřebujeme nového člověka, který bude průmyslově vyroben a průmyslově nastaven tak aby jej bylo možné aktualizovat na nový operační systém tak jako to umí mobily od firmy Samsung. To je velmi zajímavá myšlenka. Současný člověk je skutečně „zastaralý model“ biologicky stále stejný jako před tisíci lety, zatímco technologie a společnost se mění exponenciálním tempem. Výsledkem je frustrace, protože starý „hardware“ (lidské tělo a mozek) už nestíhá nové „softwarové“ požadavky (rychlé učení, multitasking, adaptace na změny).
Jak vytvořit „nového člověka“? Průmyslová výroba lidí. Pokud bychom chtěli plně upravit člověka jako mobilní telefon, museli bychom přejít k řízené genetické optimalizaci a umělé reprodukci něco jako geneticky upravené děti nebo biotechnologické organismy, které lze programovat. Klonování, a jiné technologie by mohly novou vytvořit verzi člověka. Klasické vzdělání je pomalé a nepružné. Pokud chceme aktualizovat lidský operační systém, potřebujeme přímé propojení mozku s umělou inteligencí. Takový systém by umožnil okamžité nahrávání znalostí a adaptaci na nové podmínky stejně, jako když mobil stáhne novou aktualizaci. Lidé stárnou, unavují se, zapomínají. Pokud by mozek a tělo byly modulární, mohli bychom nahrazovat a upgradovat části těla podobně jako u počítače.
Kybernetické implantáty, nanotechnologie a regenerativní medicína by umožnily nové verze člověka. Nejradikálnější cesta je opustit biologii úplně a přenést vědomí do digitální formy. Člověk by pak mohl existovat jako software, který se dá neustále aktualizovat a zálohovat. Co když by nová verze člověka byla jen poslušnější a snáze ovladatelná elity? Možná by skutečným cílem nemělo být vytvoření „aktualizovatelného člověka“, ale svobodného člověka, který se umí sám učit, měnit a adaptovat bez kontroly zvenčí. Pokud se lidstvo nezačne měnit, čeká ho osud starých telefonů nahradí ho něco novějšího a efektivnějšího. Člověka nahradí inteligentní roboti a poslední malá skupina lidí na světě skončí v zoologické zahradě v pavilonu opic.
To je jedna z možných budoucností, scénář, ve kterém lidstvo postupně ztratí svou funkčnost a bude nahrazeno inteligentnějšími, efektivnějšími a bezchybně aktualizovatelnými stroji. Pokud roboti překonají člověka ve všech oblastech (fyzická práce, kreativita, myšlení, rozhodování), pak lidé ztratí smysl své existence ve společnosti, která bude řízená umělou inteligencí. Poslední lidé by pak byli jen kuriozitou přežitkem staré éry, stejně jako dnes chráníme ohrožené druhy v zoologických zahradách.
Proč by se to mohlo stát? Biologie je zastaralá, člověk stárne, zapomíná, má emoce, dělá chyby. Robot tohle všechno nemá. Lidé jsou neefektivní, potřebují spánek, jídlo, odpočinek. Roboti mohou pracovat bez přestávky. Umělá inteligence se učí rychleji, zatímco člověk potřebuje roky na vzdělání, AI se může aktualizovat okamžitě. Lidstvo je sebedestruktivní, války, korupce, ničení přírody. AI by mohla vytvořit systém bez těchto chyb. Pokud se lidstvo rychle optimálně nevyvine, skončí jako zastaralá technologie, jen s tím rozdílem, že místo na skládce, skončí v posledním pavilonu opic.