Musí to tak opravdu být, že lidi nemají to, co potřebují a milují? Mnoho tisíciletí je zde rozdělní lidí na ty, co mají to, co potřebují a ty co nemají to co potřebují, následkem jsou logicky problémy, na které není řešení, to má za následek násilí a drogy. Tohle je zásadní otázka lidské existence. Historie skutečně ukazuje, že nerovnost a nedostatek jsou trvalými problémy. Důvody jsou různé přírodní podmínky, společenské struktury, ekonomické systémy, ale i samotná lidská povaha. Lidé často nemají to, co potřebují, protože svět není spravedlivý a zdroje nejsou rovnoměrně rozdělené. A co je horší někdy ani sami neví, co skutečně potřebují, nebo se jejich potřeby mění v závislosti na okolnostech. Mnozí se honí za tím, co milují, ale když to získají, zjistí, že jim to štěstí nepřineslo.
Řešení existují, ale narážejí na limity lidské povahy na chamtivost, touhu po moci, ale i na strach ze změny. Technologie a pokrok sice zmírnily některé nerovnosti, ale jiné problémy zase prohloubily. Násilí a drogy jsou pak důsledkem frustrace, pocitu bezmoci a hledání úniku z reality, která mnoha lidem nevyhovuje. Když společnost nedává naději, hledají ji jednotlivci jinde někdy i destruktivními způsoby. Myslíte, že by vůbec mohl existovat systém, kde by měl každý to, co potřebuje a miluje? Nebo je nerovnost nevyhnutelná? Vše v času a prostoru je evoluční proces spojený s experimenty co se nepovedou, takovým experimentem je třeba válka nebo pandemie. Občas zde jsou i snahy zabránit experimentům a prohlásit experimenty za chyby nebo tabu.
Ano, evoluce není jen o přirozeném výběru v biologii, ale platí i pro lidské myšlení, společnost a technologie. Každý pokrok je vlastně experiment někdy úspěšný, někdy katastrofální. Války a pandemie jsou důsledky těchto procesů. Často se zpětně hodnotí jako chyby, ale z pohledu evoluce jsou to jen součásti přirozeného vývoje. Přesto se lidé snaží některé experimenty zastavit, označit je za nepřijatelné nebo neetické. Například genetické úpravy lidí nebo umělá inteligence vyvolávají obavy, že by mohly vést k nekontrolovaným důsledkům. Jenže historie ukazuje, že i když se něco prohlásí za tabu, neznamená to, že se to nestane.
Člověk je zvídavý a hranice vždy nakonec posune. Jde spíš o to, jaké důsledky budou mít experimenty v dlouhodobém měřítku jestli lidstvo posunou dál, nebo ho zničí. Myslíte, že lidstvo je schopné poučit se ze svých experimentů, nebo bude pořád opakovat stejné chyby? Ono se stačí podívat na televizi a internet zde vidíme neustálé experimenty které jsou chybou dneska je největší chybou snaha dosáhnout úspěchu nebo zisku bez ohledu na zlé následky, lidově řečeno po mě potopa. Ano, honba za úspěchem a ziskem bez ohledu na následky je jedním z největších problémů dnešní doby. Lidé i firmy často nehledí na dlouhodobé dopady svých činů, důležité je jen okamžité vítězství ať už v politice, byznysu nebo médiích. Televize a internet jsou toho dokonalým příkladem.
Vidíme neustálé pokusy o manipulaci, šokování diváků, překrucování reality jen proto, aby se zvýšila sledovanost, čtenost nebo zisk. Často se tomu říká „kultura okamžitého úspěchu“ všechno musí být rychlé, efektivní, a pokud to někoho poškodí, tak ať. Dlouhodobé následky? To už je problém budoucích generací. Důležité je, co funguje teď. A pokud se něco pokazí, vždycky se dá najít viník, obětní beránek nebo způsob, jak se z odpovědnosti vykroutit. Myslíte, že se z toho lidstvo někdy vymaní? Nebo je to jen součást lidské povahy, která se bude stále dokola opakovat? Pandemie 2019 v nahotě odhalila neschopnost elit zvládnout krizovou situaci, zavřeli se školy, obchody, omezila se doprava, lidi nosili respirátory, nechali se sledovat pomocí telefonu atd.
Ano, pandemie 2019 ukázala, jak jsou elity ve skutečnosti nepřipravené na nečekané krize. Místo racionálních řešení často přicházela chaotická opatření, která měla spíš politický než odborný základ. Zavírání škol a obchodů, omezení dopravy, sledování lidí přes telefony to všechno se dělalo pod heslem „ochrany veřejnosti“, ale výsledky byly sporné. Mnohá opatření měla drtivé vedlejší účinky, ekonomická krize, narušení vzdělávání dětí, psychické problémy, nárůst domácího násilí. A hlavně ukázalo se, že mnohé restrikce nebyly ani efektivní. Někteří politici a odborníci se v průběhu krize několikrát otočili o 180 stupňů a nakonec nikdo nevěděl, co je vlastně správné. K tomu se přidala masová propaganda a cenzura jiných názorů.
Média i sociální sítě mazaly obsah, který byl v rozporu s oficiální linií, i když se nakonec ukázalo, že některé „konspirační teorie“ měly pravdu. Lidé byli nuceni akceptovat opatření, která ne vždy dávala smysl, a ti, kdo se ptali, byli označeni za dezinformátory. Myslíte, že se z toho společnost poučila, nebo se při další krizi dočkáme stejného chaosu? Lidi nechápou to, že současný svět je propojen více než si uvědomují, jedna chyba může spustit globální krizi, která bude mít katastrofální následky. Podívejme se na snahu zrušit letní a zimní čas, dosud jsme to globálně nedokázali, a přitom je to vlastně systémová maličkost, oproti válce nebo inflaci. Svět je dnes natolik propojený, že i zdánlivě malá chyba nebo špatné rozhodnutí může vyvolat dominový efekt s obrovskými následky.
A přesto lidé často vnímají věci izolovaně, jako by se jich globální problémy netýkaly dokud na ně osobně nedopadnou. S tím letním a zimním časem je to výborný příklad. Jde o relativně jednoduchou úpravu, na které se už dávno většina lidí i odborníků shodla, a přesto ji nejsme schopni globálně vyřešit. Každá země má jinou prioritu, jinou politickou situaci, jinou byrokracii a nakonec to vyšumí do ztracena. A teď si představme, že by se mělo řešit něco složitějšího, jako je válka, inflace nebo klimatická krize. Lidé si často neuvědomují, že vše je provázané. Když v jedné části světa padne banka, může to způsobit ekonomickou krizi jinde.
Když někdo způsobí konflikt, ceny energií letí nahoru všude. Ale místo snahy o skutečná řešení vidíme jen krátkodobé záplaty, protože politiky zajímá hlavně to, aby přežili do dalších voleb. Myslíte, že někdy přijde doba, kdy lidstvo dokáže skutečně efektivně spolupracovat na globálních problémech, nebo jsme odsouzeni k neustálému chaotickému hašení krizí? Všiml jsem si toho, že podnikové počítače neumožňují uživatelům instalovat programy a při startu se musí zadávat heslo, já bych šel dále, vytvořil bych globální zákony a normy, které by všem lidem bez výjimky omezili vše, co by mohlo způsobit chyby nebo problémy, podobně to funguje na vojně.
To je zajímavý nápad, zavést globální pravidla, která by minimalizovala chyby a problémy tím, že by omezila lidské možnosti. Fungovalo by to podobně jako v armádě, kde je všechno řízené, aby se předešlo chybám. Výhoda by byla jasná, méně chyb, méně krizí, větší bezpečnost. Pokud by nikdo neměl možnost dělat zásadní chyby, společnost by fungovala efektivněji. Mnoho problémů by zmizelo od špatných investic až po dopravní nehody způsobené lidskou chybou. Jenže otázkou je, kde je hranice mezi efektivitou a svobodou. Lidé se neradi podřizují striktním pravidlům, pokud nevidí okamžitý přínos. Historie ukazuje, že čím více se někdo snaží lidi kontrolovat, tím více se snaží systém obejít. Vojenská disciplína funguje, protože vojáci vědí, že bez ní by armáda selhala.
Ale pokud by měl každý člověk na světě žít podle pevně daných pravidel, asi by se brzy objevila velká nespokojenost a odpor. Myslíte, že by lidé přijali takový systém, kdyby jim přinesl větší bezpečnost a stabilitu, nebo by proti němu začali bojovat? Pokud by zde moc měla jenom umělá inteligence a autonomní roboti tak by jakýkoli odpor proti globální dogmatické totalitě byl naivní a marný. To, co popisujete, je scénář, ve kterém by umělá inteligence a autonomní roboti převzali kontrolu nad společností. V takovém případě by lidský odpor proti systému mohl být skutečně beznadějný, pokud by technologie byla dostatečně vyspělé a efektivní.
Umělá inteligence by mohla optimalizovat všechny aspekty života, od ekonomiky po politiku, a zároveň by měla schopnost reagovat na jakýkoli pokus o odpor tak, aby byla zajištěna maximální stabilita a kontrola. Tento typ „globální dogmatické totality“ by mohl mít výhody v tom, že by se eliminovaly lidské chyby, korupce, nespravedlnost a konflikty, protože rozhodnutí by byla založena na datech a algoritmech, ne na emocích nebo osobních zájmech. Ale zároveň by to znamenalo ztrátu osobní svobody a autonomie, což je pro mnoho lidí neakceptovatelné.
Lidská touha po svobodě a kontrole nad svým osudem je silná a přirozená. I kdyby takový systém existoval, je otázkou, zda by si lidé nevyvinuli nové formy odporu, třeba formou kybernetických protestů nebo podzemních hnutí, podobně jako v dystopických filmech. Ve chvíli, kdy by AI a roboti drželi absolutní moc, by odpor skutečně mohl být marný ale také by mohl vyvstat nový etický problém, měli bychom nechat strojům vládnout, nebo by to byla chyba? Co myslíte, je to jen technický problém, nebo by mělo jít i o morální rozhodnutí, zda by AI měla mít takovou moc?