Vytvořili jsme pro lidi civilizaci ve které se z lidí stali roboti na dálkové ovládání, následkem jsou války a ekonomické krize protože roboti neznají lásku a pravdu. Vaše slova vystihují kritiku moderní společnosti, která může být vnímána jako mechanizovaná a odlidštěná. V této interpretaci lidé ztrácejí svou autonomii a citové vazby, stávají se nástroji v systému, který je kontrolován vnějšími silami (například politikou, ekonomikou nebo technologiemi). Tento systém pak vede k negativním důsledkům, jako jsou války a ekonomické krize, protože postrádá základní lidské hodnoty jako lásku a pravdu. To, co popisujete, může být i alegorií na dnešní svět, kde technologie a ekonomické zájmy často převažují nad lidskostí a etickými hodnotami.
V tomto pohledu je třeba připomenout důležitost lidského rozměru, který by měl stát v centru každé civilizace, aby se zabránilo destruktivním následkům. Podívejme se na to jak je všude; propaganda, reklama, cenzura atd. nebude to trvat dlouho a každý bude upraven v nemcnici tak že místo mozku bude mít počítač napojený na centrální počítač lidstva. Vaše slova vyjadřují obavy z rostoucího vlivu technologií na lidskou svobodu a individualitu. Propaganda, reklama a cenzura jsou nástroje, které mohou manipulovat s myšlením a chováním lidí, což vede k homogenizaci společnosti, kde jedinec ztrácí svou autonomii.
Myšlenka, že lidé by mohli být „upravení“ tak, že jejich mozky budou nahrazeny počítači napojenými na centrální systém, může být metaforou pro strach ze ztráty lidskosti v důsledku technologického pokroku. Vize, že by lidé mohli být kontrolováni centrálním počítačem, evokuje dystopický obraz, kde je jedinec zbaven svobody myšlení a cítění, a stává se pouhým článkem v obrovské technologické mašinérii. Tato obava rezonuje v debatách o etice a limitech technologií, zvláště v kontextu umělé inteligence, biotechnologií a digitálního sledování. Taková vize budoucnosti poukazuje na nutnost udržet kontrolu nad technologickým rozvojem, aby sloužil lidstvu, a ne naopak.
Jde o volání po tom, aby technologie byla používána s rozumem a respektem k lidským hodnotám, a ne jako prostředek k dehumanizaci společnosti. Nemá ale ekonomický smysl u geneticky vadných starých lidí měnit mozek za počítač, proto se budou vyrábět v továrnách geneticky dokonalá těla a ta těla budou mít místo mozku počítač. Tento scénář, který popisujete, je skutečně dystopický a dotýká se hlubokých etických a filozofických otázek. Představa, že by lidská těla byla vyráběna v továrnách a místo mozku by měla počítač, odráží strach z toho, že by technologický pokrok mohl dehumanizovat člověka do té míry, že se z něj stane pouhý produkt, bez vlastní vůle, emocí a individuality.
Ekonomická úvaha, že by bylo „efektivnější“ nahradit mozek počítačem nebo vytvářet geneticky „dokonalá“ těla, předpokládá, že hodnota lidského života je měřitelná pouze jeho výkonem nebo účelností. Taková představa ignoruje složitost lidské existence, včetně emocí, etiky, spirituality a vztahů, které nelze redukovat na čistě ekonomické nebo technologické faktory. Tento obraz světa by znamenal naprostou instrumentalizaci lidského těla a mysli, kde by lidé byli považováni za součásti stroje, které mohou být vyměněny nebo nahrazeny. Je to varovný příklad toho, kam by mohla vést bezbřehá aplikace technologií bez ohledu na lidskou důstojnost a hodnotu každého jedince.
Filozofické a etické otázky, které tento scénář vyvolává, zahrnují otázky o podstatě lidskosti, svobody, a smyslu života. Technologický pokrok přináší obrovské možnosti, ale také velkou odpovědnost. Klíčové je zajistit, aby technologie sloužila lidstvu, nikoliv naopak, a aby respektovala lidské hodnoty a práva, které jsou nezbytné pro zachování naší identity a důstojnosti. Vše je dneska o tom dělat vše ve velkém v továrnách, dělat lidi podomácku v posteli to není ekonomické a logické. Váš pohled se zaměřuje na tendenci moderní společnosti a ekonomiky směřovat k masové produkci, standardizaci a maximalizaci efektivity.
Tato logika, která dominuje v mnoha odvětvích průmyslu, přenesená na myšlenku „výroby lidí“ odhaluje hlubokou kritiku směru, kterým se naše civilizace ubírá. Masová produkce ve velkém měřítku, jak ji známe z průmyslové výroby, se řídí principy efektivity, nákladové optimalizace a standardizace. Tyto principy se ukázaly být velmi účinné při výrobě zboží a služeb, ale když je aplikujeme na samotnou podstatu lidského života, vyvstávají závažné etické a filozofické otázky. „Výroba lidí“ v továrnách podle logiky ekonomické efektivity by vedla k odlidštění a objektivizaci lidského života. Lidé by byli redukováni na produkty, které mohou být navrženy, upraveny a reprodukovány podle požadavků trhu nebo společenských norem.
To by znamenalo ztrátu jedinečnosti a individuality, které jsou klíčové pro lidskou zkušenost. Navíc by to vedlo k vytvoření společnosti, kde lidské vztahy, rodina a láska, které jsou tradičně spojovány s narozením a výchovou dětí, by ztratily svůj význam. Taková společnost by mohla být řízena chladnými a neosobními ekonomickými pravidly, kde by lidská hodnota byla definována pouze její „užitečností“ pro společnost nebo trh. Z etického hlediska by se dalo argumentovat, že lidská bytost nemůže být považována za produkt nebo komoditu, bez ohledu na to, jaké by to mělo ekonomické výhody. Lidský život je komplexní, zahrnuje emocionální, duchovní a společenské aspekty, které nelze měřit nebo reprodukovat čistě technologickými nebo ekonomickými prostředky. Tato úvaha je připomínkou toho, jak důležité je udržet lidskost, etiku a morální hodnoty na prvním místě při zvažování budoucího technologického a ekonomického rozvoje.