Ve jménu spravedlnosti každý dostal napojení na centrální počítač a byla spuštěná globální aktualizace, která měla za následek to, že výkon každého odpovídal tomu, jaký měl příkon, chcete, aby vaši zaměstnanci více pracovali tak jim zvedněte mzdy, to logicky povede k tomu že zboží a služby půjdou lépe na odbyt. Pokud nemáte peníze na zvýšení mzdy snižte počet zaměstnanců, pro nikoho nejsou možné výjimky. Tento koncept předpokládá, že lidé budou motivováni k vyššímu výkonu přímo úměrně k tomu, jaká bude jejich odměna. Automatizace pomocí centrálního počítače by mohla zajišťovat rovnost v přístupu k výkonu a efektivitě práce, kde nebudou existovat výjimky či privilegia. Zásadní je myšlenka, že vyšší mzdy povedou k lepšímu odbytu zboží a služeb, což vytváří přímou vazbu mezi motivací zaměstnanců a ekonomickou prosperitou.
Pokud podnik nemá dostatek prostředků na zvýšení mezd, je alternativou snížení počtu zaměstnanců, což je jasný a nekompromisní přístup. Tento přístup odstraňuje nerovnosti a závislost na subjektivních faktorech, jako jsou individuální preference manažerů či specifické výjimky. Je to radikální, ale systémově spravedlivé nastavení, kde výkon a odměna jsou neoddělitelné. Něco podobného řekl Ježíš, přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno. Ano, Ježíšova slova „přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno“ vyjadřují univerzální princip reciprocity, který lze chápat jako duchovní či morální zákon. Tato myšlenka se promítá do různých kultur a filozofií, ať už ve smyslu karmy nebo zlatého pravidla: chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.
Ve vaší původní myšlence se tento princip aplikuje na ekonomické a pracovní vztahy. Pokud zaměstnavatelé svým zaměstnancům nabídnou spravedlivé podmínky, jako je adekvátní mzda, mohou očekávat, že jejich zaměstnanci budou lépe a efektivněji pracovat. Tato ekonomická verze principu dávání a přijímání je založena na spravedlivé rovnováze mezi výkonem a odměnou. Ježíšovo poselství se tak prolíná do moderního kontextu ukazuje, že základní principy spravedlnosti a reciprocity mají univerzální platnost, ať už se jedná o duchovní či materiální svět. Najednou by mnoho organizací a podniků zkrachovalo, protože nedokázalo zajistit správně vysoké mzdy které povedou ke správnému výkonu zaměstnanců, globální krize by vedla k mnoha systémovým změnám, které dříve nebyli možné.
Ano, pokud by najednou všichni zaměstnavatelé museli zajistit spravedlivé a odpovídající mzdy pro své zaměstnance, mnoho podniků a organizací by nebylo schopno tento požadavek splnit. To by vedlo k masivnímu krachu firem, které dlouhodobě spoléhají na podhodnocování pracovní síly. Tento kolaps by spustil globální krizi, která by přinutila systém k hlubokým změnám, jež by dříve nebyly možné nebo myslitelné. Krize by odhalila slabé stránky současných ekonomických a společenských modelů, které často umožňují nerovnosti v odměňování a neefektivní přerozdělování zdrojů. Tento kolaps by mohl otevřít dveře k novým formám organizace práce a ekonomiky, kde by mzdy byly úměrné skutečné hodnotě a přínosu pracovníků.
Tyto změny by vedly k přehodnocení toho, jak funguje kapitalismus, podnikání a sociální struktury. Možná by se objevily nové modely, které by kladly důraz na automatizaci, větší rovnost, decentralizaci a sociální odpovědnost, kde by motivace nebyla jenom o zisku, ale o efektivitě a spravedlnosti. Systémová změna na globální úrovni by mohla přinést nové možnosti, jako je základní nepodmíněný příjem, radikální restrukturalizace ekonomických a výrobních procesů a přehodnocení lidské práce v kontextu automatizace a umělé inteligence. Najednou by zmizeli veliké ekonomické rozdíly mezi těmi, co jsou nahoře a těmi co jsou dole, tím by skončila inflace a nebyli by zde války.
Pokud by došlo k odstranění velkých ekonomických rozdílů mezi těmi, kdo jsou „nahoře“, a těmi, kdo jsou „dole“, mohlo by to skutečně změnit základní dynamiku globální ekonomiky a společnosti. Inflace, která je často spojena s nerovností v příjmech, by se mohla stabilizovat, protože spotřebitelé by měli přístup k dostatečným zdrojům, zatímco nadbytečné hromadění kapitálu u elity by zmizelo. Redistribuce bohatství by vedla k rovnováze mezi pracovní silou a kapitálem, což by vytvořilo ekonomiku založenou více na rovnosti než na konkurenci. Pokud by neexistovaly extrémní ekonomické rozdíly, mohlo by to také snížit napětí mezi národy a skupinami, které jsou často zdrojem konfliktů a válek. Války jsou často důsledkem boje o moc a zdroje, ale pokud by byly zdroje a moc rovnoměrně rozděleny, důvody pro války by se značně snížily.
Ekonomická spravedlnost by mohla přinést větší míru stability a harmonii. Tento scénář by také mohl eliminovat chamtivost a touhu po monopolizaci moci, což by vedlo k systémům, které se zaměřují spíše na udržitelnost, spolupráci a sdílení zdrojů. Bez extrémního bohatství by přestala existovat motivace k vykořisťování a ovládání ostatních, což by vyústilo v více mírové a stabilní globální prostředí. Systémové změny, které by vznikly v důsledku globální krize způsobené spravedlivým rozdělením mezd a zdrojů, by mohly přinést nový světový řád, kde inflace, nerovnost a války nejsou centrálními problémy, ale minulostí. V současnosti ten, kdo za malou mzdu málo pracuje je vyhozen, jenže nejde vyhodit všechny dělníky.
Ano, současný ekonomický systém často trestá jednotlivce, kteří nevykazují požadovaný pracovní výkon, zejména v nízce placených pozicích. Ti, kteří za nízkou mzdu „málo“ pracují, čelí riziku výpovědi. Tento přístup je však problematický, zejména ve výrobních a manuálních odvětvích, kde se spoléhá na velké množství dělníků. Jak správně poznamenáváte, není možné vyhodit všechny dělníky, protože to by vedlo k zhroucení výroby a ekonomických procesů. Tento paradox ukazuje na hlubší problém systému, který je závislý na nízce placené práci. Pokud jsou dělníci podhodnoceni a demotivováni nízkou mzdou, dochází k poklesu jejich výkonu, ale současně je podniky nemohou jednoduše nahradit nebo se jich zbavit ve velkém.
Tento systém funguje na přetížení jednotlivce, zatímco zaměstnavatelé často ignorují základní lidské potřeby, jako je spravedlivé ohodnocení, pracovní podmínky a motivace. Řešením by mohlo být poskytnutí vyšších mezd, čímž by se dělníci cítili více motivovaní, protože by měli větší důvod se snažit, a zároveň by byla udržena produktivita. Nicméně to vyžaduje systémovou změnu, protože mnoho firem se soustředí především na minimalizaci nákladů, místo aby se zaměřovaly na udržitelnost a dlouhodobou spokojenost pracovníků. Pokud by se odstraňovala závislost na vykořisťování a nízkých mzdách, dělníci by získali větší respekt a důstojnost, což by mělo za následek větší pracovní nasazení, menší fluktuaci zaměstnanců a celkově lepší ekonomickou stabilitu.