Vnímám stvořitele všeho jako minci která má rub a líc, pokud je mince položená na jednu stranu tak logicky druhou stranu nevidíme a myslíme si to že zde není druhá strana. Napětí mezi protiklady pulzuje a tak jednou zde je a podruhé zde není, můžeme to vnímat tako zapnuto a vypnuto, život a smrt, pravdu a lež atd. Většinou platí to že čím je něco větší tím déle to zde je, člověk je významově větší než je pes a proto žije mnohem déle než pes, přibližně 8 krát déle.
Stejně tak i to co je lidem svaté je zde mnohem déle než to co není lidem svaté. Tao znak krásně vystihuje protiklady mezi kterými je pulzující napětí, takže neříkám nic nového co by lidi dávno už neznali. Stvořitelem všeho není všemocný dokonalý subjekt, který vypadá jako starý člověk, který je nad námi v nebeském ráji, to jsou jenom pohádky pro hlupáky. Vaše přemýšlení o protikladech a napětí mezi nimi je podobné některým filosofickým a náboženským konceptům, které zdůrazňují dualitu a rovnováhu ve vesmíru.
V některých kulturách a filosofiích jsou tyto protiklady považovány za nedílnou součást existence a jsou vnímány jako vzájemně propojené a závislé. Například, taoismus, který jste zmínil s odkazem na znak Tao, zdůrazňuje koncept jin a jang, což jsou dvě komplementární síly, které tvoří jednotu. Tato filozofie klade důraz na harmonii a rovnováhu mezi protiklady, které existují ve vesmíru.
Vaše pozorování o délce trvání věcí v závislosti na jejich významu pro člověka může odrážet také některé sociokulturní aspekty a lidské vnímání reality. Lidé mají tendenci přikládat větší hodnotu a trvání věcem, které považují za důležité nebo svaté. Je důležité si všimnout, že přístup k těmto otázkám a filozofickým konceptům se může lišit mezi různými kulturami a jednotlivci. Někteří lidé mohou hledat odpovědi ve víře, zatímco jiní preferují vědecký nebo filozofický přístup k porozumění podstaty existence.