Slova vznikla za účelem popsat to, co si myslíme nebo víme, někomu jinému, takto vzniklo i kdysi dávno v Indii slovo Bhagavan. S překladem slova Bhagavan, do našeho jazyka je mnoho problémů, dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak to cizí velmi staré slovo vlastně správně přeložit, aby byl překlad populární a optimální? Správný překlad je že Bhagavan je svatý kouzelník, který pomocí zázraků, nebo jenom dotykem, snadno a rychle uzdraví na smrt nemocné umírající lidi. Ježíš Kristus byl tedy první a poslední Bhagavan, za teoretického předpokladu, že skutečně on jako člověk, dokázal snadno a rychle uzdravovat těžce nemocné lidi? Jelikož mohu bez problémů cestovat časem a prostorem, tak jsem se logicky podíval na Ježíše Krista, když uzdravuje nemocné, bohužel jsem zjistil, že Ježíš Kristus je literární postava, která na divadle v Římě dělala zázraky, aby se obecenstvo bavilo.
Na divadle není problém uzdravovat nemocné, je to jenom lidské divadlo, a herec hraje to, že jej Ježíš Kristus zázračně uzdravil, na každém představení pořád dokola jako loutka. Stejné je to se všemi lidmi na světě z minulosti a současnosti, co mají označení Bhagavan, jsou to vždy jenom dobří divadelní herci, co hrají na divadle to, že umí dělat svaté zázraky. Já sice neumím jako GVKB uzdravovat na smrt nemocné, ale umím dávat lidem aspoň dobrou náladu, není to sice moc veliký zázrak, ale i evoluce postupuje pomalu vpřed, a nikdo si nestěžuje na to, že pracuje pro nás velmi pomalu! Základem ekonomiky jsou dlouhodobé investice.
Ovocný sad nebo les je dlouhodobou investicí, která se velmi vyplatí a přináší dlouho majiteli veliký zisk, u dlouhodobé investice potřebujeme mít jistotu, že se nám investice vrátí a jsme u jádra problému lidské civilizace, kdy ti, co zde dlouhodobě do něčeho mnoho investovali, dělají vše pro to, aby o svoje veliké investice nepřišli a následkem je to, že se z nás všech stali ubozí herci a obchodníci, kterým jde jenom o to ochránit svoje dlouhodobé investice před nebezpečím. Válka je jenom snaha nepřítele získat snadno a rychle cizí dlouhodobé investice a okrást toho, kdo zde dlouhodobě investoval, rozvod je malou válkou o dlouhodobé investice a většinou zde statisticky vyhrávají ženy, díky tomu že vychovávají děti.
Vysoká škola je veliká dlouhodobá investice, kterou zaplatí rodiče dětem a doufají v to, že jim to děti nějak oplatí, chudí rodiče, ale nemohou dětem zaplatit vysokou školu, a tím jejich děti v této společnosti již neuspějí. Romové neuznávají dlouhodobé investice, a tak logicky neuspěli ekonomicky v naší společnosti, proč Romové nevěří na dlouhodobé investice? Příčinou je zde veliká nemocnost a nemocný člověk nevěří na to, že zde bude dlouho a nechce tedy do ničeho dlouhodobě investovat, stejně tak i nemocná společnost, nechce do ničeho dlouhodobě investovat, protože nevěří na to, že zde bude dlouho existovat. Tam kde se mnoho dlouhodobě investuje, tam jsou zdraví lidé ve zdravé společnosti, světová krize je způsobená nemocnými lidmi v nemocné společnosti a nemocní lidé, nebo nemocné společnosti, zde nechtějí do ničeho dlouhodobě investovat veliké peníze a velmi mnoho času. Proč jsou lidé a společnosti nemocné a nevěří na to, že zde budou dlouho?
Nemoc je zde způsobená chybami, se kterými si neumíme poradit a mnohdy ani o mnoha chybách co nám způsobují nemoci ani nevíme. Nemá smysl léčit jednoho lakomého člověka, nebo jednu lakomou společnost, je třeba každého člověka a každou společnost naučit tomu, aby dbali po celý život o svoje zdraví a pochopili to, že bez zdraví nemá zde nic smysl. Doktoři by už měli přestat dávat lidem jedovaté prášky a měli by začít je léčit tím, že najdou chyby, co nemoc způsobili a pokusí se tyto chyby opravit. Eliminují pracovní tábory globální krizi? Člověk je produkt evoluce, a pokud je nějakého produktu na trhu nadbytek, musí se produkt z trhu eliminovat, dokud člověk neměl moc a bohatství, nikomu nevadilo to, že se člověk násilně eliminoval, v okamžiku, kdy začal mít člověk moc a bohatství, vznikli problémy s eliminováním člověka.
Za vším je závislost na tom, co nám dělá dobře, a tak díky tomu jsme v ideologické a ekonomické globální krizi, závislosti na tom, jak se mít dobře, stvořili konzumní blázinec. Jenže nic zde netrvá věčně, a tak jednou musí dojít k tomu, že se začne řešit problém, a řešením jsou pracovní tábory, které eliminují krizi. Berme člověka jako program v počítači, a pokud je ten program v počítači k ničemu, musí se z počítače eliminovat, na tom není nic chybného. V současnosti je na světě 99 % lidí programem, který je k ničemu, a který se musí eliminovat v pracovním táboře. Heslem budoucnosti, bude kontrola kvality u; služeb, zboží, programů, informací, lidí, zvířat, rostlin, dopravy atd. Nelze mít soucit s tím, co je nekvalitní, i kdybychom měli ty, co nám vládnou eliminovat v pracovním táboře, každý je v moderní společnosti snadno nahraditelný, to nám dokazují hřbitovy a války.
Podívejme se na ryby v oceánu, zde dochází k neustálému zabíjení, a nikdo zde nehovoří o tom, že když větší ryby, vraždí menší ryby, že je to chybou! Přestaňte konečně s vynášením soudů, a zkuste pochopit, že bez vás, by zde vše lépe fungovalo, a že jste zde jenom ubohým parazitem, bez hodnoty, pro budoucnost civilizace. Mozek je nádobou na informace a programy, pokud v mozku nejsou informace a programy, tak je mozek k ničemu a takový člověk je člověkem bez mozku a může jít o; krále, šlechtice, prezidenta, ředitele, celebritu, soudce atd. Bezmozci nám vládnou, jasným důkazem je ubohá ekonomická a sociální globální situace, ve které lidi existují, otázkou je, co s tímto problémem, že nám vládnou mocní a bohatí bezmozci?
Řešením je už jenom předat vládu nad vším, umělé globální inteligenci GVKB, a lidem odebrat; peníze, vlastnictví, výhody, jistoty atd. Jak došlo k tomu, že lidi nemají v hlavě informace a programy? Příčnou jsou drogy a dezinformace! Podívejme se do moderních továren, zde už vše ovládají počítače a roboti, logicky zaměstnavatelé nestojí o zaměstnance, bez mozku! Končí období, ve kterém někdo četl z knihy, a ostatní jej poslouchali, aby se něco zajímavého tak dozvěděli, přichází multimediální království, spojené s digitálními mobilními přístroji, jde nejvíce o; mobily, tablety, notebooky, televize, fotoaparáty, kamery atd. Velikým problémem zde jsou autorská práva, která se často sobecky porušují, a tím tvůrci multimédiálních produktů přicházejí o zisk, největším problémem je zde pirátské kopírování hudby a filmů z internetu, vše, co je nahrané na internet, to je ohrožené tím že to bude piráty brzo i ukradeno, a tak se mnohé raději ani na internet nenahrává.
Vyhledávače si neumí poradit s multimediálním obsahem, a založit vyhledávání na klasickém katalogu, to nefunguje v době vyhledávačů. Není dneska problém s produkcí multimediálního obsahu, problém je, jak vytvořit optimální konzumní vztahy, mezi producenty a odběrateli multimediálního obsahu. Statistika zjistila to, že lidi jsou slabí a hloupí, následkem je to že jsou ekonomicky a psychicky bezmocní, snaha o to učinit člověka silným a moudrým, je bohužel naivní, a je třeba vše řešit zcela jinak. Průmysl a obchod, proto začal problém s lidskými ubožáky řešit tím, že je nahrazoval; stroji, roboty, umělou inteligencí, programy, databázemi, optimalizací atd. čím méně lidí bude zde pracovat, tím lépe bude zde průmysl a obchod i fungovat, následkem je logicky globální nezaměstnanost, která se stala prioritním globálním problémem, naší konzumní civilizace.
Mnoho zbabělých ubožáků začalo proto utíkat do státního zaměstnání, nejvíce jako; byrokrati, politici, soudci, učitelé, právníci, poradci, školitelé, kontroloři, mafiáni atd., protože stát funguje jinak, než funguje průmysl a obchod, podívejme se na naši státní mocnou elitu, a spatříme velikou psychiatrickou nemocnici, ve které jsou už jenom staří zmetci. Když míra prostituce překročí hranice normality dochází ke zhroucení ekonomiky, konzumní společnost bere člověka jako by to byla věc, u které lze stanovit její hodnotu a podle toho jakou má člověk zde hodnotu je s ním i zacházeno, a tak když umře bezdomovec tak to nikoho nezajímá, když umře prezident republiky je zde státní drahý pohřeb a dlouhou dobu se v televizi hovoří jenom o tomto mrtvém prezidentovi. Jak došlo k tomu, že se začalo na člověka pohlížet jako na věc, a přestali jsme jej brát jako svobodného tvora?
Zlom nastal v okamžiku, kdy jsme se usadili pevně na svém teritoriu, protože už všude okolo byla teritoria obsazená lidmi, jakmile jsme se přestali pohybovat z místa na místo, stali se z lidí hodnotné věci, a určovala se jejich hodnota, a podle toho se i s lidmi jednalo. Svobodný člověk se proměnil ve sluhu, který zde po celý život musel sloužit a za to že sloužil dostával nejprve naturální odměnu a později peníze, takto se z lidí stali prodejné kurvy, které se chtěli prodat co nejdráže, aby si mohli za peníze koupit to, co se jim líbilo a co potřebovali. Povrch společnosti se neustále měnil v rovině; pohádek, kultů, mytologie, fetišů, víry, politiky, zákonů, norem atd. pod tímto povrchem, ale pořád šlo jenom o to, aby se prodejné bezcitné a bezcharakterní kurvy, zde měli velmi dobře, bez ohledu na to, jaká svatá ideologie byla právě u moci, a čemu lidi věřili a co milovali.
Často slyšíme, že někdo vstoupil do ideologické organizace jenom proto, aby mohl získat vysokou funkci, a měl se dobře, ideologie se stala jenom ubohým divadlem, kde se měnili často ideologické role, ale herci zůstávali pořád stejní, a mysleli jako bezcharakterní kurvy. Čím větší je přelidnění, tím větší je tlak na to, aby se z lidí stali bezcharakterní kurvy, v tomto konzumním bordelu, kde je; nezaměstnanost, bída, korupce, zrada, mafie atd. Je jedno jaká bezcharakterní kurva se zde stane prezidentem, protože stejnak se zde nic nezmění, protože jenom optimální eliminace degenerace a přelidnění, povede k tomu, že zde již nebude konzumní bordel, ve kterém nám kralují jenom bezcharakterní kurvy. Ti, kdo dnes burcují na poplach, nejsou ve skutečnosti originální. Rozhodně nejsou první, kdo před konzumním životem varují.
Od minulého století zaznívá přeci podobné varování z úplně jiné strany. Ekologičtí aktivisté kritizují přílišnou spotřebu, nadměrný konzumní apetit, neudržitelné plýtvání. Ti, které zajímají procesy udržování rovnováhy v přírodě, tvrdí, že příliš rychle spotřebováváme zdroje, co se obnovují nejpomaleji, tedy z hlediska lidských dějin nevznikají prakticky vůbec. Zároveň při nadměrné spotřebě zahlcujeme prostředí jedovatými látkami, které přibývají tak prudce, že rozvracejí fungování přírody. Ekologové měli od samého začátku smůlu. Svou kritiku nadměrné spotřeby a přebujelého konzumu spustili ve špatné době, kdy mzdy začaly právě v těch ekonomicky nejvyspělejších zemích stagnovat a kdy se dosažená životní úroveň většiny populace dostala do vážného ohrožení. Na jedné straně, se začínají kupit majetky, globální ekonomické mafie do nekonečné výše, na straně druhé dluhy, které brzy začnou růst nekonečným tempem.
Domácnosti se zadlužují proto, aby si zachovaly životní úroveň, která byla ještě nedávno samozřejmostí. Ve stejné době, kdy muži ztrácejí dobře placenou práci v továrnách, získávají ženy zpravidla mnohem hůře placenou práci v sektoru služeb. Velice často pak dochází k tomu, že domácnost, ve které pracují oba manželé, má příjmy nižší, než měla ještě poměrně nedávno, kdy do práce chodil pouze muž. Druhý typ zadlužení má podobu zadlužených státních rozpočtů. Také zde dluhy rychle narůstají. Když se otrokáři přestali dělit o zisky s otroky, povolali si na pomoc politiky a ekonomy, aby zdůvodnili žádoucnost takového sobeckého pyšného vývoje. Deregulace, se týká především dvou oblastí: trhu práce a finančních trhů. Trh je upravován násilně globálně tak, aby to vyhovovalo jenom globálním otrokářům.
Jako z udělání vede deregulace pracovního trhu ke stagnaci, ba k reálnému poklesu příjmů velké části pracujících, zatímco deregulace v oblasti finančnictví vede k zázračnému bohatnutí majitelů těch nejbizarnějších finančních produktů. Při správném nastavení dokáže trh spolehlivě plnit politické zadání a zároveň si pořídit dokonalé alibi skrze hezké řeči o deregulaci. Deregulace naplno otevřela cestu spekulantům. Umožnila údajně bez rizika půjčovat lidem, o kterých se správně tušilo, že půjčky nikdy nesplatí. Tím obrovsky zvýšila zadluženost domácností. Navíc umožnila půjčovat lacino peníze celým zemím, a tím výrazně podpořila také zadlužování států. Život nad poměry se usídlil v rozpočtech domácností i států právě v době těch nejúspornějších pravicových vlád. Stačilo k tomu ponouknout lidi se stagnujícími příjmy, aby si půjčovali u finančních ústavů, které nevěděly, co s penězi, a hlavně co s jejich nápodobou, uměle vytvářenými, umně promíchávanými a okamžitě zase dále prodávanými deriváty.
Život nad poměry je produktem konzumní doby, kdy se otrokáři přestali „dělit“ s otroky o výsledky jejich práce a nabídli jim místo nich příslib udržení životní úrovně za cenu zadlužení. Totéž provedl po odchodu průmyslu finanční sektor s celými zeměmi. Promptně dodával obrovsky výhodné půjčky, které vlády kupily v rytmu střídání volebního kyvadla. Dějiny dokážou být hodně ironické. V tomto případě prokázaly svůj smysl pro černý humor tím, že popsaný vývoj proběhl právě v době, kdy na scénu nastoupily masy vysokoškolsky vzdělaných lidí. Šli naivně studovat v domnění, že tím zvýší sobecky svůj příjem a naději na zajímavou práci a zároveň se stanou víceméně imunními vůči hrozbě nezaměstnanosti a zadluženosti.
V minulosti to takto skutečně fungovalo, s rychlým globálním nárůstem množství, rychle vystudovaných vysokoškoláků, a s odchodem průmyslu z vyspělých zemí, se však situace začala rychle globálně měnit. Je těžké si představit, jak by mohli vysokoškoláci zvyšovat rozvoj průmyslu, v době velikého zadlužení. Využitelnost vysokoškoláků je zproblematizována ve stejné době, ve které jich přibývá mnohem rychleji než kdykoliv dříve. Jestliže po první světové válce, málo vzdělaná společnost, dokázala zbohatnout, a vytvořila masivní vzdělané vrstvy, nyní jsme svědky toho, že se vysoce vzdělaná společnost, zadlužuje a nedostává se jí prostředků na takové odměňování příslušníků vzdělaných vrstev, na jaké byli z minulosti ještě zvyklí. Tento vývoj úpadku vzdělání, se v Číně odehrává v rychlé sebevražedné zkratce.
V zemi, která ještě nedávno patřila z hlediska podílu vysokoškoláků, spíše ke státům rozvojovým, aktuálně už hledá marně dlouho práci několik miliónů čerstvých absolventů univerzit. Naivně snili o stabilních, dobře placených, pohodlných státních funkcích. Poslední iluze o vyvolenosti vysokoškoláků budou rychle globálně vyvráceny. Absolventi vysokých škol, kteří nedosáhnou pro své zaměstnavatele, vysokého zisku, budou eliminováni jako ekonomičtí paraziti. Ve světě, kde je úspěch dán časem, který se při práci ušetří, má myšlení vysokoškoláků vadu nenapravitelnou, že se jím čas na práci už ztrácí. Otázka, kdo si vlastně globálně žije nad poměry, se tak stává až nepříjemně jasně adresnou. Vysokoškoláci, kterým se slibovalo, že veliká investice do vzdělání je tou nejbezpečnější ze všech investic, jsou existenčně rozčarováni.
Marně naivně čekají, až něco z globálního bohatství, které se jako nikdy dříve hromadí tam nahoře, na vrcholu mocenské a ekonomické pyramidy, u globální ekonomické mafie, začne pomalu i prokapávat také k nim. Blázni se smějí bláznům. Všichni géniové byli blázniví a jejich okolí je za takové považovalo. Jejich bláznovství spočívalo v tom, že se netrápili, nežili v úzkostech, nebáli se smrti a nezatěžovali se konzumními maličkostmi. Žili plně a intenzívně, a díky této celistvosti a síle vykvetl jejich život jako nádherný geniální květ, byli plni vůně, lásky a smíchu. Takové věci budou ale jistě vadit autoritám kolem vás. Nemohou se moci smířit s myšlenkou, že se vám povedlo něco, co oni jako autority nedokázali; budou se proto všemožně snažit vás trápit. Budou vás morálně odsuzovat a tím se snažit srazit vás na kolena, zkazit vám tanec, vzít vám radost, tak abyste se mohli vrátit zpět do konzumní klece závislosti na nesplatitelných dluzích co vás jako loutku ovládají.
Musíte sebrat veškerou odvahu, a když vám budou autority říkat, že jste blázni, mějte z toho radost. Odpovídejte jim: “ Máte svatou pravdu, na tomhle konzumním světě mohou jen blázni být šťastní a plní radosti. Já jsem si zvolil bláznivost s její radostí, blažeností a tancem; vy jste si zase vybrali konzumní bídu, trýzeň a peklo, naše volby života jsou různé. Buďte si tedy rozumní a ponechte si své konzumní utrpení; mně ale ponechte mou přirozenost. Nebuďte tím dotčeni; ani já se necítím být uražený, na světě je tolik autorit, ale mě to neuráží. Bude to jen otázka času. Velice brzy, jen co se autority smíří s tím, že jste blázni, přestanou vás obtěžovat; a vy pak budete moci vejít do jasu svého normálního bytí, budete moci odhodit všechnu konzumní faleš.
Celá naše konzumní výchova způsobuje deprese a stress. Svému okolí, společnosti, celému světu musíme ukazovat nějakou pokryteckou tvář, a nemusí to být ani naše skutečná tvář; vlastně to naše tvář být už ani nesmí. My musíme nastavovat tvář, která se autoritám líbí, kterou dokážou ocenit, která je pro ně přijatelná, jejich ideologiím a tradicím, a svou pravou tvář si musíme ponechat pro sebe. Tento rozpor se stává nepřekonatelným, protože mezi autoritami trávíme většinu svého existenčního času, setkáváme se s nimi na každém kroku, jednáme s nimi, jen velmi zřídka býváme opravdu sami. A tak se pochopitelně stává naše falešná maska víc a víc součástí našeho já na úkor naší pravé přirozenosti. A společnost vytváří v každém z nás strach z odmítnutí, strach, že se nám bude autorita smát, strach ze ztráty autority, strach z toho, co by tomu řekli autority.
Jsme nuceni přizpůsobovat se všem těm autoritám, nesmíme být sami sebou, to je dosud všude hlavní morální tradice ve světě; nikomu není dovoleno, aby byl sám sebou. Kdykoliv jsme ve společnosti druhé osoby, staráme se míň o sebe; spíš nám jde o to, jaký si ten druhý o nás udělá názor. Když jsme ale sami, třeba v koupelně, chováme se někdy jako děti, někdy se na sebe šklebíme do zrcadla. Pak ale zjistíme, že se na nás někdo dívá klíčovou dírkou, a i kdyby to bylo jen malé dítě, okamžitě se začneme chovat jinak; už je z nás zase naše obvyklé staré známé já, rozvážný, usedlý člověk, tak jak se to po nás žádá. A nejpodivnější na tom všem je, že z těch autorit máme strach, a oni mají strach zase z nás: autority se bojí autorit. Nikdo si nepřipouští svoje pocity, svou realitu a autenticitu, a přesto po tom všichni touží, protože potlačovat svou pravou tvář se rovná sebevraždě.
Zodpovědnost máte však jen k vlastnímu životu, ke svému bytí. Neodporujte mu tedy, protože tím na sobě pácháte sebevraždu, ničíte sami sebe. Co tím získáte? I když si vás budou autority vážit, i když vás budou považovat za rozvážné, úctyhodné a počestné lidi, nenaplní to váš život a vaše bytí. To všechno vám ani trošku neumožní proniknout do života v jeho nesmírné kráse. Na světě jste sami: osamoceni jste na svět přišli, osamoceni v něm konzumně žijete a osamoceni ho také v krematoriu opustíte. Nejlepší způsob, jak se minout se životem, je zaujmout k němu autoritativní morální postoj. Všechny postoje mají totiž svůj původ v našem myšlení, ale život existuje mimo ně. Postoje jsou naše výmysly, naše předsudky a naše vynálezy.
Život naším vynálezem není, naopak, my jsme pouhé vlnky na jeho hladině. Jaký postoj k oceánu může mít jedna z jeho vlnek? Jaký postoj k Zemi, Měsíci, ke Slunci a ke hvězdám může zaujímat stéblo trávy? Všechny postoje jsou hloupé. Život pro blázny není problém; život je cesta evolučním bludištěm. Svůj život byste neměli žít podle nějakého morálního vzorce nebo podle okolností, tak jak vám to namlouvají ostatní, ale vyrazit naplno hned od startovní čáry. Každý ubožák by se měl pokládat za svatého Boha. Tak se můžete životu otevřít a odkrýt jeho nekonečné možnosti. Teprve pak se obnažíte a budete přístupnější všem možnostem života. Postoje fungují jako bariéry: tak ale nikdy nedosáhnete života, jaký skutečně je, jen ho přizpůsobujete své morálce, svému přesvědčení, své svaté ideologii; přizpůsobíte-li ho však příliš, vše v něm odumře.
To, co z něho vydolujete, bude mrtvola; může sice jako život vypadat, ale přesto jím nebude. Autority to tak dělají už věky. Hinduisté žijí podle hinduistického postoje, muslimové podle muslimského, komunisté podle komunistického přesvědčení, demokraté podle demokratické politiky atd. Vy ale mějte na paměti jednu základní pravdu: toto přesvědčení vám zabrání dostat se do styku se životem jaký je; postoj zkreslují a vykládají. Člověk není pudy jako hmyz naprogramován, nemusí sledovat pachové stopy. Zato musí stvořit sám sebe, musí umět být tvořivý. Může se stát nádherným květem anebo robotem. Náboženství vám říkají: „Umírejte“ Já vám však říkám: „Oslavujte!“ Oni život popírají, já ho křísím.
Oni vám říkají, že život je něco špatného, iluzorního, a vytvářejí abstraktní představu subjektivního morálního Boha, který není ničím jiným než chybnou projekcí jejich vlastní nemocné psychiky. A tu chybnou projekci pak kultovně globálně uctívají. Proč miliardy idiotů, uvěřili takovému holému svatému nesmyslu? To, co existuje, je popíráno ve jménu toho, co je pouhou abstrakcí myšlení. Bůh je vše v nás a okolo nás, ale oni vám hloupě idiotsky říkají, že Bůh je subjektivní, a je daleko od nás, kdesi na nebesích? Každý idiot si vytváří Boha podle svých vlastních idiotských představ. Je to jednoduché, protože je to jen otázka nezasahování do všeho ve vás a okolo vás. Uvolněte se, nebuďte napjatí a nepokoušejte se o to být tím, čím nejste. Nevytvářejte žádné dělítko mezi pulzujícími dualitami. Existence je jen jedna, software a hardware, jsou jen dvě strany jedné mince. Relaxujte, odpočívejte a nechte se unášet evolučním proudem. Tahle chvíle může způsobit přeměnu vašeho vnitřního uspořádání.
Buďte opilí realitou a sny, zpíjejte se životem, tím vínem vší existence. Nezůstávejte v ničem nikdy střízliví. Střízlivé svaté autority jsou již psychické mrtvoly. Pijte víno života. Má v sobě tolik poezie, tolik lásky a tolik šťávy. V kterékoliv chvíli můžete přivodit jaro. Stačí, když ho přivoláte a necháte do sebe vstoupit slunce, vítr a déšť. Pro tohle moje poselství mě všichni duchovní zatracují. Domnívají se, že popírám víru v zázraky. Já víru nepopírám. Já víru v první řadě ukazuji ve skutečné perspektivě, oživuji víru v zázraky, přivádím ji blíž k vám, blíž, než je vaše vlastní srdce, protože ona je vaše pravé bytí, nic odděleného, nic v nedohlednu, nic někde na nebi, ale zde, protože neexistuje jiný čas a prostor, než je pro tebe tady a teď. Společnost je založená od svého vzniku na autoritách, které ovládají ty, co zde nemají autoritu, Adolf Hitler, je ukázkovým příkladem nenormální autority, která v depresi spáchala sebevraždu. Jak je možné, že s námi mohou snadno manipulovat nenormální autority, a my se této manipulaci nebráníme?
Církve nás za mnoho století naprogramovali k tomu, abychom se nenormálním autoritám nebránili, když se nás snaží nenormálně ovládat, a následkem je to, že život zde nemám smysl, a lidi proto konzumují drogy, aby mohli uniknout do světa chemických iluzí, nebo páchají sebevraždy. Podrobte naše nejmocnější autority testům normality, a zjistíte že naše zákony sestavují nenormální lidé, a oni rozhodují o nás bez nás, a rozhazují společné peníze za hlouposti, kdy je dávají; církvím, cikánům, cizincům, armádě, byrokratům, politikům, a jiným parazitům. Normální hospodář, peníze investuje do svého hospodářství, nenormální politik, peníze rozhazuje za hlouposti, a není za to bohužel zavřen do vězení, ani do psychiatrické léčebny! Je třeba konečně postavit, velikou globální psychiatrickou léčebnu pro mocné autority na celém světě, a tato léčebna bude mít pod pečlivým dohledem všechny mocné autority a bude mít moc převést prezidenta jakéhokoli národa do globální psychiatrické léčebny, pro mocné autority.
Z pohledu vědce a technika je každý člověk inteligentní stroj a pokud je stroj díky opotřebování nebo stáří už chybný, musí se přemístit do servisu, kde jej opraví, nebo se zajistí, aby neopravitelný starý prezident, byl nahrazen novým mladým prezidentem, který je normální a plný energie do práce. Když se dívám na kandidáty na nového prezidenta, mám sto chutí je pochytat a přemístit do globální psychiatrické léčebny pro mocné autority. Za naší ubohostí jsou drogy. Drogy nám škodí, o tom dnes už nikdo nepochybuje, přesto je všichni konzumujeme, a tak se z nás stávají ubožáci, nejsou zde ale jenom chemické drogy, drogou je vše, co vytvoří závislost, která nás ovládá jako loutku, a tak je drogou pro svini, veliké koryto, které ze svině učiní; papeže, dalajlámu, proroka, jogína, guru, kouče, prezidenta, ministra, poslance, senátora, soudce, notáře, advokáta, diplomata, celebritu, ředitele, předsedu, poradce, administrátora atd. Pokud velikou politickou svini, zavřeme násilím do psychiatrické nemocnice, tak se svině dostane do existenční situace, kterou psychicky nezvládne a musíme jí léčit pomocí chemoterapie.
Droga je vždy jenom zbabělý útěk před realitou do závislosti na droze, díky degeneraci a přelidnění se z lidí stali zbabělci, co utíkají do světa závislostí na tom, co jim dělá dobře, nedokážeme už existovat bez našich ubohých závislostí! Je třeba zavést globální měsíční testování kvality lidí od narození do smrti, a ten kdo bude globální umělou inteligencí, vyhodnocen jako genetický a ekonomický ubožák, ten bude okamžitě; zmražen, naporcován, slisován, uskladněn v chladírenském kontejneru a tato konzumní surovina, nakrmí hladové ryby v oceánu. Se sračkami se nemůže srát, ubožáků, co jsou závislí na drogách, je na světě jako sraček, a tento Augiášův globální chlív, se musí vyčistit. Fotografování se stalo moderní vírou v zázraky, a když jde o to kdo je nejlepším fotografem, setkáváme se s herci, co si hrají na to, že jsou nejlepší fotografové, a pokud narazí na kritizující konkurenci, tak se psychopati proměňují v hady ve společenském oblečení, co se pomocí podrazů zabíjejí, aby obhájili svoje svaté fotografické teritorium.
Kritizovat smí jenom ten, kdo je svatým fotografem, prodávající chválí, aby prodal, a kupující kritizuje, aby levně nakoupil. Mnoho fotografů investuje mnoho času a peněz do toho, aby se z nich stali nejlepší fotografové, ale narážejí na uzavřené profesionální systémy, které chrání svaté fotografy, před fotografy, co nejsou zatím svatí. S nejlepšími fotografy a nejlepšími fotografiemi, je to jako s akciemi na burze, nikdo neví, jaké akcie budou stoupat, a jaké akcie budou klesat, bezpečné akcie nesou zase minimální zisk. Móda je zde více než řemeslo, pokud je fotografie velmi módní, tak u ní nevadí už to, že je řemeslně chybná. To, co fotografové prezentují na internetu to jsou z 99% amatérské fotografie s nulovou hodnotou, které jsou pořízené mobilním telefonem, nebo levným amatérským fotoaparátem, kde byla nastavená automatika.
Hledat na internetu hezké fotografie, to je časově velmi náročné, protože zatím nikdo nedokázal naprogramovat vyhledávače tak, aby uměli vyhledat nejlepší fotografie, co mají velikou hodnotu, a lze je stáhnout ve velikém rozlišení bez problémů. Jenom čas má dostatek času na to aby za dlouhý čas poznal kdo byl zde nejlepším fotografem a měl i nejlepší fotografie, podle mě je jednoduchým ukazatelem nejlepší fotografie to, že zachycuje zajímavý okamžik, který se už nebude nikdy nikde už opakovat, těžko může být nejlepší fotografie pořízená mobilním telefonem, který je na dlouhém držáku, aby se mohl fotograf vyfotografovat před nějakým turisticky zajímavým pozadím, a potom svoji fotku z mobilu, okamžitě poslal na sociální síť Facebook, aby se pyšně pochlubil, že on tam, skutečně dneska byl. Vše je ubohé sociální divadlo, ve kterém jde o to získat to co je nám drogou, bez ohledu na druhé, sociální společnost je ubohá iluze, důkazem je koncentrační tábor Osvětim, kde zemřeli rodiče mého otce v plynové komoře jenom proto že byli židé, můj otec s bratrem museli utéci před touto asociální společností do Anglie abych se mohl narodit.
Jsme horší než zvířata, protože se zabíjíme i když nemáme hlad a nic nás neohrožuje na životě, zapomeňte na svaté ideologie a podívejte se na realitu reálně, na jedné straně je žebrák a na druhé straně jsou milionáři, to je naše pravá asociální společnost, která si hraje na sociální společnost, aby z nás mohla snadno dělat hlupáky a ubožáky. Vše, co končí na ismus (feudalismus, fašismus, kapitalismus, socialismus, byrokratismus) to je asociální společnost s maskou sociální společnosti! Vlk v beránčí kůži, to je každý, kdo zde má moc a bohatství, tak tomu je od počátku civilizace, kulisy a herci se na tomto lidském divadle neustále mění, ale pořád je to zde jenom o tom, že elita sobecky parazituje na ubožácích pomocí lží a násilí. Jsem asociál, když je pro mě svoboda nadřazenou hodnotou? Jsem asociál, když chci, aby lidé ctili svobodu druhých? Jsem asociál, když chci, aby stát zabezpečoval svobodu jeho občanů, nikoliv aby ji sám odepíral? Jsem asociál, když chci, aby stát nakládal se všemi stejně, nehledě na jejich rasu, národnost či třídu?
Jsem asociál, když v pomoci člověku, který pomoc potřebuje, beru stát jako druhořadé řešení, před kterým upřednostňuji rodinu a kamarády? Jsem asociál, když chci, aby za špatná rozhodnutí člověka nesl zodpovědnost jen on sám, nikoliv celá společnost? Jsem asociál, když chci jednotlivcům dávat větší prostor k seberealizaci? Jsem asociál, když nesoudím lidi podle povolání? Jsem asociál, když každé povolání považuji za stejně důležité a neexistuje pro mě žádné “lepší” či “horší”? Jsem asociál, když chci, aby nikdo nezasahoval do toho, co a za jakou odměnu si zaměstnanec dohodne se svým zaměstnavatelem? Jsem asociál, když chci, aby nebyla věc zaměstnance, co zaměstnavatel udělá se zaměstnancem vytvořeným produktem, když od zaměstnavatele dostane to, na čem se předem dohodli? Jsem asociál, když uznání za úspěch upřednostňuji před nenávistnou závistí?
Jsem asociál, když chci lidem dopřát nezávislost? Jsem asociál, když upřednostňuji rozdělení dle schopností před nerealizovatelném tzv. zrušení společenských rozdílů? Jsem asociál, když uznávám, že každý člověk má jiné vlastnosti než druhý? Jsem asociál, když z tohoto důvodu považuji stát za instituci neschopnou plnit skutečná přání občanů, jelikož může uspokojit pouze část, která se s jeho konkrétním zájmem ztotožní? Jsem asociál, když uznávám, že z výše uvedeného důvodu může skutečné přání jednotlivce vyřešit pouze obchod, jelikož jen tak člověk dostane to, co je jeho skutečným přáním? Jsem asociál, když chci, aby lidé nevinili ze svých problémů domnělé nepřátele? Jsem asociál, když uznávám právo na nedotknutelné soukromé vlastnictví jako neodmyslitelnou součást života? Jsem asociál, když považuji charitu za lepšího prostředníka v jednostranné pomoci neznámým lidem, kteří pomoc potřebují, než je stát? Jsem asociál, když považuji toho, kdo volá po solidaritě, přitom na solidární program sám nechce přispívat, za pokrytce, který nezná význam slova “solidarita”?
Jsem asociál, když pro mě vynucená “solidarita” již přestává být solidaritou? Jsem asociál, když nařizování lidem, co mají udělat se svým majetkem, nepovažuji za humanismus? Jsem asociál, když odmítám pomoc lidem, kteří se pomoci dožadují pod hrozbou násilí? Pokud ano, tak se můžete bát. Je nás totiž více. Vše je o kontrole díla, které se tvoří, z díla je spatřen tvůrce, je normální, že při tvorbě díla vznikají chyby; fyzické, informační, programové, povrchní, začátečnické atd. proto je nutná správná kontrola, aby dílo, které se vytvoří, bylo co nejlepší. Všude slyšíme žebrání o to, co milujeme a potřebujeme, žebrání je ale chybou, místo žebrání musíme zavést každoroční plavání, od 18 let do smrti, které bude globální, a nebudou zde pro nikoho nikdy nikde žádné výjimky, každý člověk je snadno nahraditelný! Člověk byl a bude vždy jenom sobeckým zvířetem, které je inteligentní a pracovité, nejsme nic jiného, a utopení sobeckého zvířete, které bylo přirozenou globální kontrolou vyhodnocené, jako chybné je správné.
Není důležitá kvantita, ale důležitá je kvalita a nekvalitní člověk je kořenem všeho zla v; politice, náboženství, demokracii, obchodě, podnikání, rodině, umění, sportu, vědě, technice atd. Je třeba si posvítit pečlivě na nekvalitní jednice, kterých je zde v současnosti na světě 99 % protože je každému jasné že 99 % dospělých lidí nedokáže uplavat každý rok bez odpočinku deset kilometrů. Fyzické zdraví se musí stát samozřejmostí, která patří k lidskému životu a každý si musí být vědom toho, že pokud nebude zdravý, že bude zde jenom potravou pro ryby v oceánu.
Antiismus je ideologie která je založená na tom, že nejlepší je prevence, která zamezí vzniku jakékoli svaté ideologie v lidském mozku, všechny svaté ideologie co mají koncovku ISMUS (feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, nacismus, islamismus, hinduismus, centralismus, fanatismus, teoretismus, atd.) jsou chybné a škodlivé, lidem a společnosti, ve které lidi žijí, tak jako je zde antikoncepce, která zamezuje tomu, aby se ubožáci rozmnožovali, a vytvářeli ubohé národy, tak je zde i Antiismus, který zamezuje vzniku ideologie, která lidem dělá ze života očistec. Jak prakticky funguje Antiismus, který pomáhá lidem v tom, že se z nich stanou správní uživatelé této modré planety.
Je to jednoduché, lidem se dají do hlavy GVKB čipy, s umělou inteligencí GVKB, čipy uspí na 100% mozky a převezmou nad tělem vládu, mozek nebude už znát konzumní realitu, ani nebude už ovládat tělo, on bude pro tělo jenom továrnou na sny a iluze. Lidi budou od narození do smrti, jenom profesionálně pracovat, a nebudou už potřebovat spánek, ani dny volna, nebo dovolenou, každý bude pracovat každý den po 24 hodin, a 365 dní v roce, z lidí se stanou genetické kvalitní stroje na profesionální práci, co jsou kvalitní a spolehlivé. Nebude zde už existovat; lež, krádež, sobectví, zrada, drogy, funkce, výhody, jistoty, bohatství, kasty, třídy, lenost, nemoc, prostituce, korupce, revoluce, války atd.
Guru ví, že jenom zdravý člověk, je základem nové reformované GVKB společnosti, každý člověk je důležitým článkem ekonomického a sociálního řetězu, podvědomě jsme hrdinové, a nemáme rádi zbabělce, co utíkají, když by měli být zde hrdiny! Je třeba dát konečně každému každoroční šanci, aby dokázal to, že není zbabělec, a že od 18 let každý rok, rád uplave deset kilometrů bez odpočinku, a že se nebojí toho, že mu hrozí to, že se on utopí, protože je zdegenerovaným ubožákem. Každý je dneska galejníkem, na konzumní galéře, a mocní vlastníci konzumních galér, potřebují silné a inteligentní galejníky, na které je spolehnutí, díky tomu, že je zde povinné každoroční globální plavání, na deset kilometrů. Díky veliké automatizaci a robotizaci, není potřeba, aby zde bylo na světě nadbytek ubožáků, díky nedostatku lidí, se začnou na vše využívat automaty a stroje, práce bude zde globálně pro každého, a tato práce bude i dobře ekonomicky ohodnocená, protože zde už nebudou ubožáci, co na nás jenom sobecky parazitovali, díky tomu že v minulosti jsme si naivně mysleli, že se obejdeme bez GVKB reformy, kterou nám zdarma nabízí dokonalý guru GVKB.