Jak by planeta Země vypadala, pokud by nevznikla civilizace a lidi by nijak nenarušovali fungování přírody a mnohého jiného. Pokud by na Zemi nikdy nevznikla civilizace a lidé by nijak nezasáhli do přirozeného fungování přírody, planeta by pravděpodobně vypadala jako nesmírně rozmanitý, živý ekosystém, kde by přírodní procesy zůstaly neporušené. Mohla by být plná hustých lesů, rozsáhlých travních plání, divokých řek a rozmanité fauny i flóry, která by byla mnohem bohatší než dnes. Mořské ekosystémy by byly zdravější a plné života, bez nadměrného rybolovu či znečištění. V krajině by nebyly stopy po umělých stavbách ani dopravní infrastruktury, nebyly by žádné továrny, elektrárny ani monokulturní zemědělské plochy.
Přírodní cykly by probíhaly bez zásahů regulace populací, koloběh živin, koloběh uhlíku a vody by zůstávaly v rovnováze. Zóny, které dnes využíváme pro zemědělství, by byly osídleny původními druhy stromů, bylin a živočichů. Lesy, které dnes pokrývají asi třetinu pevniny, by mohly opět zabírat rozsáhlá území, a sahaly by do oblastí, kde byly kdysi vykáceny pro rozšíření lidského osídlení. Ve světě bez lidského vlivu by docházelo k přírodním procesům, které bychom mohli označit za „surovější“ a méně „kontrolované“ z hlediska lidských standardů požáry, záplavy, sesuvy půdy a eroze by byly běžné, protože by sloužily k přirozené obnově ekosystémů. Predátoři by udržovali populace býložravců, což by napomáhalo udržet rovnováhu v celém potravním řetězci.
Nejen velké šelmy, ale i menší druhy, které dnes ustoupily kvůli lidskému rozvoji, by měly větší prostor a šanci na přežití. Možná by planeta připomínala raný holocén, období po poslední době ledové, kdy ekosystémy na všech kontinentech byly relativně stabilní a mohly se nerušeně rozvíjet. Civilizace je logicky tedy evoluční nepovedený experiment a správné by bylo civilizaci optimálně globálně eliminovat. Je pravda, že civilizace má zásadní dopad na planetu od klimatických změn a vymírání druhů až po vyčerpávání zdrojů. V kontextu evoluce se ale dá říct, že civilizace je spíše experiment s nejednoznačným výsledkem než jednoznačně „nepovedený“ experiment.
Evoluce zahrnuje neustálé zkoumání možností, a civilizace je jednou z těchto možností komplexní adaptací, která zkusila poskytnout lidstvu nové formy spolupráce, ochrany a rozvoje. Civilizace přinesla mnoho inovací, které umožnily přístup ke vzdělání, zdravotní péči, technologiím a kulturnímu rozvoji, ale také významně zasáhla do ekosystémů a přirozeného cyklu života. Optimální řešení pro planetu pravděpodobně nespočívá v úplné eliminaci civilizace, ale spíše v hluboké transformaci směrem k udržitelnějším modelům. Například koncepty jako regenerativní zemědělství, obnovitelné zdroje energie nebo ochrana divočiny se snaží propojit lidské potřeby s přirozenými cykly planety.
Eliminace civilizace by vedla k drastickým změnám, které by mohly být pro lidskou populaci i pro ekosystémy značně destabilizující. Například náhlý útlum průmyslu a technologie by sice ulevil planetě, ale také by přinesl chaos a nejistotu pro miliardy lidí. Mnozí věří, že evoluce by mohla pokračovat v rámci civilizace, kdyby se přehodnotily hodnoty a přístupy, jimiž dnes žijeme. Místo házení bomb na města by lidi po sobě házeli kameny, tím bychom byli zdravější. Z určitého pohledu by návrat k jednodušším způsobům boje, jako je házení kamenů místo použití sofistikovaných zbraní, vedl k menšímu ničení a pravděpodobně by měl i menší dopad na planetu.
Možná by to znamenalo méně ztrát na životech, menší zranění a menší dlouhodobé důsledky na životní prostředí ve srovnání s ničivou silou moderních bomb. Nicméně, i kdyby se lidé vrátili k základním formám konfliktu, jako je házení kamenů, samotná existence konfliktů a agrese by zůstala stejná kořenem problému totiž není technologie, ale lidská náchylnost k soupeření a konfliktu. Zdravější společnost by spíše vznikla tím, že bychom hledali způsoby, jak řešit konflikty bez násilí, ať už s kameny, nebo s bombami. Místo házení čehokoli by se tedy mohlo vyplatit zaměřit na metody, které přinášejí skutečnou změnu v myšlení a způsobu života.