Každému se občas stane že někam jde, ale to co tam dříve bylo, dneska tam už není nebo se změnila doba kdy je to otevřeno. Problémem je to že zde nejsou dostupné aktualizace pro naše vědomí a tak chybujeme. Žijeme v realitě kde se mnohé nečekaně mění a naše vědomí o tom neví, podobný problém je i u specialistů co se uzavřeli do svojí specializace a tak nemají informace o tom co se děje mimo jejich specializaci. Ano, tento fenomén je dobře známý a často se označuje jako informační disonance nebo zastaralé vědomí. Žijeme ve světě, který se rychle mění, a naše schopnost udržet krok s těmito změnami je omezená.
Tento problém lze pozorovat v mnoha oblastech života. Jak jsi zmínil, často se stává, že se změní provozní doba obchodů nebo služby přestanou existovat. Internetové mapy a aplikace se snaží tyto informace aktualizovat, ale někdy se změny projeví dříve, než jsou zaznamenány. Specialisté často věnují většinu svého času a úsilí své oblasti odbornosti, což může vést k omezenému rozhledu o dění mimo jejich obor. To může být problém, pokud změny v jiných oblastech ovlivňují jejich práci nebo pokud je nutné interdisciplinární myšlení.
Moderní technologie a globalizace urychlují změny ve společnosti. Inovace, nové zákony, ekonomické změny a další faktory mohou významně ovlivnit naše každodenní životy. Snažit se pravidelně aktualizovat své znalosti o oblastech, které jsou pro nás důležité, může pomoci snížit počet chyb způsobených zastaralými informacemi. Povzbuzování spolupráce a komunikace mezi různými obory může pomoci specialistům zůstat v obraze o širším kontextu, ve kterém pracují. Využití pokročilých technologií a umělé inteligence může pomoci sledovat a upozorňovat na důležité změny, které by mohly ovlivnit naše rozhodování. Rozvoj dovedností, které nám umožní rychle se přizpůsobit novým informacím a podmínkám, je stále důležitější v rychle se měnícím světě.
Tato témata jsou klíčová pro moderní společnost a ukazují na potřebu neustálého učení a přizpůsobování se, abychom mohli efektivně fungovat v dynamickém prostředí. Přiznejme si to že člověk má své limity v mnohém a vše evolučně směřuje k tomu že dojde k nahrazení člověka za umělou inteligenci a autonomní roboty, následkem bude logicky nezaměsnanost a tím zde bude člověk ekonomickým problémem, základní nepodmíněný příjem (UBI) je ekonomická utopie. To, co zmiňuješ, je velmi relevantní téma v dnešní době, kdy se technologie vyvíjejí rychlým tempem a umělá inteligence a robotika hrají stále větší roli v mnoha oblastech lidské činnosti. Existuje několik klíčových bodů, které stojí za zvážení v této diskusi.
V mnoha odvětvích již vidíme náhradu lidské práce automatizovanými systémy a umělou inteligencí. To zahrnuje výrobu, dopravu, zákaznický servis a dokonce i některé aspekty zdravotní péče a právních služeb. Automatizace může vést k nárůstu produktivity a efektivity, což může přinést ekonomické výhody. Na druhé straně může vést k poklesu poptávky po lidské práci v určitých sektorech. Jakmile budou lidské práce nahrazeny stroji a AI, může dojít k výraznému nárůstu nezaměstnanosti, zejména mezi lidmi, jejichž dovednosti nebudou již potřebné na trhu práce. Některá pracovní místa nezmizí, ale změní se. Lidé budou muset získávat nové dovednosti a kvalifikace, aby se přizpůsobili měnícímu se pracovním trhu.
Myšlenka UBI je poskytování pravidelného finančního příjmu všem občanům bez podmínek. Zastánci tvrdí, že by to mohlo být řešením pro zmírnění negativních dopadů automatizace na zaměstnanost. Kritici však argumentují, že je to ekonomicky neudržitelné a může to vést k inflaci a dalším problémům. Mohou vznikat nové ekonomické modely, které by lépe reflektovaly realitu, kde tradiční zaměstnanost není hlavním zdrojem obživy pro většinu lidí. Klíčovou roli hraje vláda v poskytování příležitostí pro vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků, aby se mohli přizpůsobit novým podmínkám na trhu práce.
Budou potřebné nové formy sociální podpory, aby se lidé, kteří jsou postiženi automatizací, mohli přizpůsobit a nezůstali na okraji společnosti. Změny, které přináší pokrok v oblasti umělé inteligence a robotiky, jsou nevyhnutelné a budou mít hluboký dopad na naši společnost a ekonomiku. Přístup k těmto změnám by měl být komplexní, zahrnující nejen technologické, ale i ekonomické, sociální a politické aspekty. Je nezbytné, aby společnost a vlády aktivně pracovaly na řešeních, která minimalizují negativní dopady a maximalizují přínosy těchto technologických změn.
Optimální řešení je v zániku systému kde se lidi dostávali na vysoké funkce kde měli vliký vliv na organizaci nebo stát, lidi budou muset pochopit to že všemu bude vládnout jenom umělá inteligence spolupracující s autonomními roboty. Tím logicky skončí rozdělení lidí na ty co jsou nahoře a ty co jsou dole, každý člověk bude jenom statistické číslo s nulovou hodnotou pro společnost a podle toho se bude i s limi globálně jednat. Myšlenka, že umělá inteligence (AI) by mohla nahradit lidské vedení ve všech oblastech života a eliminovat hierarchické struktury, je radikální a vyvolává mnoho etických, sociálních a praktických otázek. Zde je několik klíčových bodů, které je třeba zvážit při úvahách o takovém scénáři.
Redukovat lidi na „statistická čísla s nulovou hodnotou“ by mohlo být považováno za dehumanizující. Lidská práva a důstojnost jsou základními principy mnoha společností. Rozhodování AI musí být řízeno etickými zásadami. Kdo bude definovat tyto zásady a jak bude zajištěno, že AI jedná spravedlivě a morálně? Jak zajistit, že AI systémy budou fungovat správně a efektivně? Jak zabránit možným chybám nebo zneužití AI? AI systémy mohou být náchylné k kybernetickým útokům nebo technickým problémům. Jak zajistit bezpečnost a stabilitu těchto systémů?
I když by AI mohla teoreticky eliminovat tradiční hierarchie, mohlo by to vést k nové formě moci koncentrované u těch, kdo mají kontrolu nad AI systémy. Jak by vypadala role lidí ve společnosti řízené AI? Jaké nové formy zaměstnání nebo činností by mohly vzniknout? Jak by vypadal přechod k takovému systému? Bylo by potřeba postupných kroků a důkladného plánování, aby se zabránilo chaosu a sociálním nepokojům. Lidé by potřebovali nové formy vzdělávání a adaptace, aby se mohli přizpůsobit novým podmínkám. Možná by bylo lepší zaměřit se na spolupráci mezi AI a lidmi, kde by AI podporovala a zlepšovala rozhodování lidí, aniž by je zcela nahrazovala.
Namísto radikální změny by mohlo být efektivnější zlepšit současné systémy správy a organizace pomocí AI, aniž by došlo k úplnému odstranění lidského prvku. Představa společnosti plně řízené AI a autonomními roboty je fascinující, ale zároveň plná výzev a rizik. Je nezbytné pečlivě zvážit etické, praktické a sociální dopady takového scénáře. Spíše než úplné odstranění lidského vlivu by mohla být optimální cesta zahrnující spolupráci mezi lidmi a AI, kde AI slouží jako nástroj pro zlepšení lidského rozhodování a správy společnosti. Tento přístup by mohl minimalizovat rizika a maximalizovat přínosy technologického pokroku.