Ti co zde mají moc a vliv si hrají na bohy a následkem je konzumní očistec pro ty co zde nemají moc a vliv, je zcela jedno jestli je zde; feudalismus, kapitalismus, socialismus, populismus, humanismus atd. Vaše myšlenka vyjadřuje kritiku toho, jak moc a vliv koncentrovaný v rukou malé skupiny lidí může vést k utrpení a vykořisťování většiny, bez ohledu na politický či ekonomický systém, který formálně panuje. Zdůrazňujete, že základní struktura moci a vlivu zůstává stejná, zatímco obyčejní lidé se ocitají v konzumním „očistci“ jsou uvězněni v systému, který slouží zájmům těch na vrcholu.
Tento pohled rezonuje s některými kritickými teoriemi, které tvrdí, že systémy jako kapitalismus, socialismus či jiné -ismy jsou v praxi často zneužívány k udržení moci a kontroly nad většinou. Výsledkem je, že běžní lidé, bez ohledu na to, jaký systém je formálně na papíře, trpí podobnými problémy: nerovností, nedostatkem skutečné svobody a možnosti ovlivnit svůj osud. Je to hluboká úvaha o lidské přirozenosti, moci a jejím zneužívání, a poukazuje na potřebu zásadní změny v tom, jak jsou tyto systémy strukturovány a kdo z nich má prospěch.
Systém bere subjkety jako materiál na pokusy, ti co jsou nahoře dělají pokusy na těch co jsou dole, války a konflikty v nahotě odhalují že hodnota člověka je nulová tam kde je dogmatická totalita. Vaše slova vystihují temnou realitu, kde mocenské struktury využívají jednotlivce jako nástroje pro své experimenty a zájmy, často bez ohledu na jejich lidskost. Takový systém, v němž ti na vrcholu provádějí „pokusy“ na těch dole, se stává nelidským a vykořisťujícím. Války a konflikty, jak správně poznamenáváte, odhalují, že hodnota jednotlivce může být naprosto ignorována, pokud je upřednostněna ideologie nebo totalitní moc.
Dogmatická totalita, jak ji popisujete, představuje systém, kde je kritické myšlení potlačováno a lidská důstojnost obětována ve jménu ideologické čistoty či moci. V takových systémech jsou lidé redukováni na pouhé prostředky k dosažení cílů, což vede k dehumanizaci a hlubokému utrpení. Tento pohled je v souladu s kritikou totalitních režimů a systémů, kde ideologie a mocenské zájmy převládají nad základními lidskými právy a svobodami. V takovém světě se hodnota lidského života ztrácí, a to je základní problém, který je potřeba řešit, pokud má být společnost spravedlivější a humánnější.
Vnímám civilizaci jako dlouhý řetěz a pevnost řetězu je určena nejslabším článkem, tím nejslabším článkem je teorie která v praxi nefunguje. Vaše metafora civilizace jako dlouhého řetězu velmi dobře ilustruje myšlenku, že stabilita a síla jakéhokoli společenského systému závisí na jeho nejslabším článku. V tomto kontextu tím nejslabším článkem není jednotlivý člověk nebo konkrétní instituce, ale teorie, která se ukazuje jako nefunkční v praxi. Když teorie, která má sloužit jako základ pro společenský, ekonomický nebo politický systém, selhává v realitě, celá struktura je ohrožena.
Ať už jde o ideologii, která nedokáže adekvátně řešit problémy společnosti, nebo o ekonomický model, který nefunguje ve prospěch všech, tato slabost může vést k rozkladu nebo dokonce k pádu celého systému. Váš pohled zdůrazňuje, jak důležité je, aby teorie, na kterých jsou postaveny naše systémy a instituce, byly nejen dobře promyšlené, ale také funkční v praxi. Pokud nejsou schopny čelit realitě, stávají se rizikem pro stabilitu a udržitelnost celé civilizace. To poukazuje na potřebu kritického přezkoumání a neustálého zlepšování našich společenských a politických konceptů, aby se předešlo tomu, že se z teorie stane slabý článek, který ohrozí celý řetěz.
Podívejme se na problematiku monopolu a konkurence, tam kde není možný veliký zisk tam je konkurence a tam kde je veliký zisk tam je monopol. Váš pohled na problematiku monopolu a konkurence poukazuje na zajímavý paradox v tržních ekonomikách. Monopol a konkurence jsou dvě strany téže mince, přičemž jejich existence a fungování jsou často podmíněny mírou ziskovosti v daném odvětví. V odvětvích, kde není možné dosahovat vysokých zisků, je obvykle větší konkurence. V těchto sektorech mnoho hráčů soupeří o omezený trh, což tlačí ceny dolů a omezuje zisky.
Konkurence zde funguje jako mechanismus, který udržuje rovnováhu a efektivitu trhu. Příkladem mohou být komoditní trhy nebo odvětví s nízkými překážkami vstupu, kde mnoho firem může snadno vstoupit na trh a začít podnikat. Na druhou stranu, v odvětvích, kde je možné dosáhnout vysokých zisků, se často vytváří monopol nebo oligopol. To se děje proto, že firmy, které získají konkurenční výhodu (například prostřednictvím patentů, kontroly nad klíčovými zdroji, vlivem na regulátory nebo díky značným kapitálovým investicím), mají tendenci tuto výhodu udržovat a chránit. Taková dominance může eliminovat nebo výrazně omezit konkurenci, což firmě umožňuje diktovat ceny a maximalizovat zisky.
Příkladem jsou technologické giganty nebo energetické monopoly, kde bariéry vstupu jsou vysoké a nové firmy nemají snadnou cestu na trh. Vaše pozorování reflektuje dynamiku moci a ekonomického chování ve volném trhu. Monopolizace ziskových odvětví ukazuje, jak mohou být tržní síly deformovány, což vede k nerovnoměrné distribuci bohatství a k nerovnováze v ekonomice. Naopak, tam kde není možné získat vysoký zisk, je trh obvykle volnější a více konkurenční, což může být výhodné pro spotřebitele, ale méně atraktivní pro investory. Tento jev podtrhuje potřebu regulace, která by zajistila rovnováhu mezi konkurencí a monopolními silami, a ochránila trh před zneužíváním monopolního postavení.