Lidi nechápou lidi, protože posuzují cizí lidi podle sebe, jenže každý člověk je originál po genetické stránce a po stránce výchovy v rodině a škole. Je snadné soudit lidi za jejich myšlenky a skutky a je těžké lidi pochopit a najít způsoby, jak jim pomoci, aby s nimi nebyli problémy. Příroda problém s vadnými jedinci řeší tak že je eliminuje jako evoluční odpad, může si to dovolit, protože se v přírodě vše rychle rozmnožuje, a tak je i co likvidovat.
Co se ale stane, když práce pro lidi nebude díky umělé inteligenci a autonomním robotům? Nedojde logicky k nenásilné genocidě tím že se oddělí muži od žen a bez dětí zde lidský druh evolučně skončí. Vaše úvahy obsahují několik zajímavých myšlenek a otázek. Předně je důležité si uvědomit, že lidská společnost je komplexní a mnohotvárná, a není jednoduché ji shrnout do jednoho scénáře.
Zkoumání vývoje společnosti a lidského chování je multidisciplinární úkol, který zahrnuje genetiku, psychologii, sociologii, ekonomii a mnoho dalších oborů. Je pravda, že každý člověk je unikátní kombinací genetiky, prostředí a zkušeností. Posuzování druhých lidí podle vlastních měřítek může vést k nepochopení. Empatie a snaha pochopit odlišné perspektivy mohou hrát klíčovou roli při budování harmonických vztahů a společenství.
Je fakt, že technologický pokrok, včetně umělé inteligence a autonomních robotů, může změnit dynamiku pracovního trhu. Je však důležité brát v úvahu, že technologie také může vytvářet nové pracovní příležitosti a změnit povahu pracovních míst. Diskuse o dopadech technologie na společnost a ekonomiku je důležitá pro formulaci politik a strategií, které mohou minimalizovat negativní dopady a maximalizovat přínosy.
Koncepce „nenásilné genocidy“ či oddělení pohlaví bez možnosti reprodukce jako evoluční odpověď je poněkud extrémní a nelze ji považovat za reálnou perspektivu. Lidstvo je schopné adaptace a inovací, což zahrnuje i řešení nových výzev v důsledku technologických změn.
Společnost má tendenci hledat cesty k přežití a rozvoji, a evoluce v lidské společnosti může být spíše kulturní než biologická. Celkově vzato, klíčem k budoucnosti je aktivní participace ve společenských, politických a ekonomických diskusích, abychom mohli utvářet společnost tak, aby reflektovala hodnoty, na kterých stavíme a respektovala různorodost jednotlivců.