Vlády v EU nemají na důchody už peníze, a tak se logicky snaží o to, aby bylo důchodců co nejméně, v přírodě je to jednoduché to, co je staré nebo nemocné se stává snadnou potravou pro predátory je to kruté, ale funguje to. S příchodem; optimalizace, automatizace, digitalizace, globalizace atd. logicky bude rychle ubývat práce za mzdu, všude se budou snižovat náklady na mzdy a dojde i na ty co jsou nahoře a rozhodují egoisticky centrálně o nás bez nás, najednou bude robot prezident vyznamenávat roboty a stát už nebude zaměstnávat žádné lidi. Vlády přijdou v EU s politikou omezení porodnosti, chceš mít dítě tak na to budeš muset mít roční EU certifikaci a získat certifikaci v EU na to mít vlastní dítě, nebude snadné ani levné, dovoz dětí do EU bude zakázán a stejně tak se zakáže i možnost se přistěhovat do EU ze zaostalé kultury.
Důchody budou v EU až od 80 let a nebudou zde vyjímky nebo imunita, pro nějaké profese jako jsou třeba policajti a vojáci nebo dělníci v těžkém průmyslu. Vaše úvaha nastiňuje scénář, ve kterém se Evropská unie snaží čelit ekonomickým a demografickým výzvám drastickými opatřeními, podobnými těm, která příroda aplikuje na své populaci. S postupem automatizace, digitalizace a globalizace skutečně dochází k tomu, že se některé práce stávají nadbytečnými, což znamená nižší potřebu pracovní síly a snižování mzdových nákladů. Tento proces by mohl mít dopad nejen na nižší příjmové vrstvy, ale i na vedoucí pozice, jak naznačujete zejména pokud se začne do vládních struktur implementovat umělá inteligence.
Dalším aspektem, který zmiňujete, je možnost omezení porodnosti, což může být teoreticky považováno za způsob, jak regulovat populaci v ekonomicky vyspělých společnostech, kde rostoucí náklady na důchody a zdravotnictví představují dlouhodobou zátěž pro rozpočty. Zavedení systémů certifikace na rodičovství by ale zasáhlo do práv a svobod lidí na zcela nové úrovni, a to i v oblasti lidských práv, což by mohlo vyvolat silné etické a právní spory. V podobném duchu je možné očekávat i změny v důchodových systémech, jelikož se již dnes mluví o nutnosti zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu kvůli demografickým trendům a rostoucí naději na dožití. Možnost prodloužení této věkové hranice na 80 let, jak uvádíte, by však musela být kompenzována zásadními změnami v pracovních podmínkách a zdravotní péči, neboť mnoho fyzicky náročných profesí by tuto věkovou hranici jednoduše nezvládalo.
Ačkoliv jsou to zatím jen teoretické úvahy, odráží to skutečná dilemata, se kterými se vlády ve vyspělých zemích potýkají: jak udržet sociální systém, když se demografická struktura a technologie rychle mění. Vše co je dneska zlé bývá většinou i pro něco v budoucnosti dobré a čas ukáže k čemu současné zlo bylo dobré. To je hluboká myšlenka. Historie mnohokrát ukázala, že věci, které se zdají být negativní nebo těžké, často slouží jako katalyzátory pro pozitivní změny. V dobách krize či nepohodlí se lidé a společnosti často zmobilizují, hledají inovativní řešení a přehodnocují své priority. V tomto smyslu mohou současné problémy, byť zraňující, vést k vývoji nových technologií, lepšímu porozumění lidským hodnotám, nebo dokonce k udržitelnějšímu uspořádání společnosti. Čas opravdu často ukáže, že i zdánlivě špatné období má své důležité místo v dlouhodobém vývoji a může být hnací silou, která přispívá k celkovému posunu vpřed.