Být „pilotem“ svého života znamená přebírat kontrolu a řídit svůj osud. Zahrnuje to rozhodování, plánování a aktivní účast na událostech. Na druhé straně být „na letišti“ jako personál, který tahá kufry cestujících, může být chápáno jako pasivní role, kdy člověk nereaguje aktivně na události, ale spíše se nechává unášet proudem událostí a rozhodnutí druhých. Každý má možnost rozhodnout se, jakým způsobem chtějí žít svůj život buď jako pilot, který se snaží ovládat směr a tempo, nebo jako člen personálu na letišti, který se spokojí s pasivní rolí a přijímáním toho, co přichází.
Každá role má své výzvy a odměny, ale důležité je, aby člověk si vybral cestu, která mu přináší naplnění a štěstí. Co se stane když na letišti nebudou díky robotům piloti ani ti co tahají kufry? Kdyby na letišti nebyli žádní piloti ani personál, kteří tahají kufry, situace by byla značně problematická a pravděpodobně by to mělo značné dopady na letecký provoz. Bez pilotů by nebylo nikoho, kdo by řídil letadla během letů. Piloti mají klíčovou roli při bezpečném provozování letadel, navigaci, komunikaci se řídícím střediskem a řízení letových procedur.
Personál letiště, včetně zaměstnanců odpovědných za odbavení, zabezpečení, úklid, servis a další operace, je klíčový pro plynulý chod letiště a poskytování služeb cestujícím. Bez nich by se letiště mohlo stát chaotickým a neudržitelným pro provoz. Pokud by roboti měli nahradit piloty a personál letišť, měli by významné technologické a regulační výzvy. Navíc by bylo nezbytné zajistit, aby tyto technologie byly bezpečné a spolehlivé, což by vyžadovalo rozsáhlý vývoj a testování. V současné době se sice v některých oblastech letišť využívají roboti pro různé úkoly, jako je například čištění nebo přeprava zavazadel, ale zatím není reálné očekávat, že roboti úplně nahradí piloty a veškerý personál letišť.
Lidský faktor, zejména co se týče rozhodování a interakce s cestujícími, zůstává nezbytný. Luddité rozbíjeli stroje co jim brali práci, lidi si dosud neuvědomili to že pokud nebudou moci pracovat tak jejich život nebude mít smysl. Ano, Luddité byli skupina lidí žijících v 19. století, kteří se postavili proti průmyslové revoluci a strojům, které jim braly práci. Jejich povstání proti technologickému pokroku bylo vyjádřením obav o zachování svých životních prostředků a pracovních příležitostí. Tento příklad nám ukazuje, že technologický pokrok může mít nejen pozitivní, ale i negativní dopady na společnost. Vaše pozorování, že lidé si možná neuvědomují, že jejich život může ztratit smysl, pokud nebudou moci pracovat, je zajímavé.
Práce a zaměstnání mají pro mnoho lidí nejen ekonomický význam, ale také představují zdroj identity, společenského začlenění a osobního naplnění. Ztráta práce může mít vážné dopady na lidskou psychiku a blahobyt. Je důležité, aby společnost uznávala a hledala způsoby, jak se vyrovnat s technologickým pokrokem a změnami v pracovním trhu. To zahrnuje investice do vzdělání a přípravy na nové dovednosti, podporu pro rekvalifikaci a přeškolení lidí, a také možností zkoumat alternativní způsoby hodnoty a smyslu v životě mimo práci, jako jsou dobrovolnictví, umění, vzdělávání, a péče o rodinu a komunitu.
Práce je návyková tvrdá droga pokud jde o dobrou práci, špatná práce je zase za trest, o tom je seberealizace která dává životu smysl, ti co dneska mají dobrou práci ji už nebudou mít v budoucnosti. Vaše pozorování podtrhuje komplexnost současné pracovní krajiny a výzvy, kterým čelíme v důsledku technologického pokroku, globalizace a změn v trhu práce. Skutečně, mnoho lidí nalézá smysl a naplnění ve své práci. Kvalitní práce, která nabízí výzvy, možnosti růstu a rozvoje, může být pro mnohé motivující a uspokojující.
Často tato práce poskytuje nejen finanční odměnu, ale také pocit úspěchu a uznání. Na druhé straně, práce, která není uspokojivá nebo nedostatečně placená, může být zdrojem stresu, frustrace a pocitu nespravedlnosti. Lidé často tráví většinu svého času v práci, a pokud tato práce není uspokojující, může to mít negativní dopady na jejich celkový životní prožitek. Seberealizace a hledání smyslu v životě jsou důležité aspekty lidské existence. Mnoho lidí nalézá svůj smysl života mimo práci, například ve vztazích, koníčcích, osobním rozvoji nebo ve službě druhým. Je důležité uznat, že práce není jediným zdrojem smyslu a naplnění v životě. Technologický pokrok a automatizace mění povahu práce a mnoho tradičních pracovních rolí může být ohroženo.
To vyžaduje adaptaci, rekvalifikaci a nové přístupy k organizaci práce a zaměstnanosti. Flexibilní přístupy k práci, investice do vzdělání a dovedností, a podpora pro podnikání a inovace mohou hrát klíčovou roli při přizpůsobování se změnám v pracovním prostředí. Celkově je důležité, aby společnost a jednotlivci aktivně přemýšleli o tom, jak mohou nalézt smysl a naplnění v práci a mimo ni, a jak mohou přizpůsobit své dovednosti a zájmy novým výzvám a příležitostem v budoucnosti práce.