Každý živý systém je tím co je mu dlouho blízké, člověk je tak tím co je člověku blízké, mnozí namítnou to že každý člověk je jiný a že není tak nic co by bylo všem lidem blízké, někteří dokonce tvrdí že lidi to jsou jenom oblečené opice. Všem lidem je blízké pokrytectví, lidi si rádi hrají na to co ve skutečnosti nejsou a tak se z lidí stávají; učitelé, lékaři, politici, byrokrati, vojáci, policajti, celebrity atd. Vaše myšlenky zdůrazňují složitost lidské povahy a zdánlivou diskrepanci mezi tím, jak lidé prezentují sami sebe a jak skutečně jednají. Tvrdíte, že lidé mají tendenci hrát si na to, co ve skutečnosti nejsou, a uvádíte několik povolání a rolí, které mohou být spojeny s pokrytectvím.
Každý člověk je unikátní a má své vlastní zkušenosti, hodnoty a perspektivy. I přes tyto individuální rozdíly existují některé společné znaky a vlastnosti, které jsou lidským druhu vlastní. Například většina lidí touží po lásce, bezpečí, sociální interakci a smysluplném životě. Zároveň je pravda, že společnost vytváří určité role a očekávání, která mohou vést k určitému chování. To může zahrnovat i určitou míru pokrytectví, kdy lidé prezentují určitý obraz sami sebe, aby splnili společenská očekávání nebo dosáhli určitého cíle. Pohled na lidi jako „oblečené opice“ může být interpretován jako odkaz na biologické a evoluční souvislosti lidského chování.
V každém případě, studium lidské povahy a společenských interakcí je komplexní téma, které může být zkoumáno z různých perspektiv, včetně filozofie, psychologie, sociologie a biologie. Vše je u lidí o tom na co jsou dlouhodobě specializovaní, jak by svět vypadal pokud by měl každý člověk po celý život optimální specializaci ve které je dokonalý? Myšlenka na to, že každý člověk by měl optimální specializaci, ve které by byl dokonalý, přináší několik zajímavých úvah. Specializace by mohla zahrnovat jak fyzické, tak mentální schopnosti a dovednosti. Pokud by každý člověk měl optimální specializaci, mohlo by to mít několik důsledků.
Lidé by byli extrémně efektivní ve své oblasti specializace, což by mohlo vést k výraznému zlepšení produktivity a kvality práce. Každý by měl jasně definovanou roli a příspěvek k celkovému společenskému systému, což by mohlo vést k vyšší společenské harmonii. Pokud by lidé byli dokonalí ve své specializaci, mohly by být minimální rozpory a konflikty spojené s neschopností nebo nekompetencí. I když by každý měl jednu specializaci, mohlo by to vést k inovacím v různých oblastech, protože by každý měl možnost přinášet nové myšlenky a perspektivy do své oblasti.
Na druhou stranu by takový systém mohl přinést monotónnost a omezenou rozmanitost v lidském životě, protože by lidé měli omezený okruh zájmů a dovedností. V průběhu času se svět mění a vyvíjí, a specializace, která byla optimální v jednom období, nemusí být vhodná v jiném. To by mohlo způsobit problémy, pokud by lidé nemohli snadno měnit svou specializaci. Celkově by svět s takovým modelem byl velmi odlišný od současné reality, která je charakterizována různorodostí, interdisciplinárním přístupem a schopností přizpůsobit se změnám.