Mám strach a nevím, co udělat, protože jsem totálně na dně a po nocích ani nespím, jako teď. Mám přítele a myslím, že ho miluji na celý život, jenže on mě asi ne. Má totiž svůj životní ideál, platonickou lásku, kterou má na piedestalu a úplně ho to odrovnává. A já se přistihuju při zničující nenávisti. Nenávidím tu holku tak zuřivě, jako nikdy nikoho.
Ona je totiž ztělesněním dokonalosti: třiadvacetiletá modelka s pohádkově bohatým přítelem v zahraničí, nejdražším modelem auta, gold platební kartou, perem Mont Blanc, kabelkami Vuitton, tisícikorunovými parfémy si snad leští i zrcadlo, lítá první třídou v letadle, mluví několika jazyky, a to je jenom zlomek výčtu jejích předností.
Kromě toho je krásná jako princezna od hlavy až k patě, postavu jako z pánského časopisu a obličej úplně dokonale krásný tak panenkovsky. A aby toho nebylo málo, minimálně trojky prsa. Když bývá v republice, má pronajatý luxusní byt v Praze. Často jsem se přítele na ni ptala, abych se ujistila, že mi řekne, že jsem jeho nej a jediná.
Ale nikdy jsem to od něj neslyšela a když byla v Praze, dokonce mě s ní seznámil, abych prý viděla, že je to jenom kamarádka a nic mezi nimi není to mi bylo jasné i předtím, ona by si o něj co do sexu kolo neopřela, barbína, ale tím mi nepomohl, za první jsem viděla tu holku ve skutečnosti a za druhé jsem pochopila, že se mi spíš chtěl tak nějak pochlubit a možná si to ani neuvědomil sám.
Ona má takový fluidum, co určitě působí i na mého přítele: z ní je cítit jiný svět, prachy, dálky, luxus, drahý hotely, do jakých by se člověk ani nepodíval a tak. Byli jsme všichni tři na kafčo a ona měla během té doby snad pět telefonů a mluvila plynně anglicky a furt se smála. Ale ne protivně, spíš tak jako vesele. Bezstarostně.
Já jsem jen seděla, mlčela a koukala, jak příteli září oči a já jsem páté kolo u vozu. Doma jsem udělala scénu a přála jsem si, aby mě vyposlechl a dal najevo, že mu na mě záleží, ale on se moc nesnažil mě utěšit a nakonec řekl: já nevím, co pořád chceš a šel pryč. Od té doby žárlím, jsem protivná, pořád chci, aby mě uznával a říkal mi, že jsem hezká, ale marně.
Je to začarovaný kruh: ona si užívá života, nahodila jsem, že to může být luxusní prostitutka, co dělá v zahraničí a přítel řekl, že jsem ubohá a už nevím, co s vlastním mindrákem a prý mu je to úplně fuk, přítel na ni myslí snad je i zamilovaný a duchem je s ní a já toužím po jeho citu, protože ho miluji.
Ale je mi tak vzdálený kvůli krásné mrše které je jako chlap úplně ukradený a nikdy nepřekročí hranice kamarádství nechci mu být nevěrná, tak si nehledám chlapa, ale vydala jsem se do lesbických klubů a měla párkrát sex, abych se přesvědčila o své přitažlivosti.
Jenže pak mě to mrzelo a nechala jsem toho a náš vztah se pokusila oživit zájmem o sex dokonce jsem přítele dovlekla k internetu a listovala stránkami s českými amatéry, abych mu ukázala, že jsem aktivní i v tomhle a že bych se chtěla seznámit třeba s dalším párem prostě aby si nemyslel, že jsem totální dřevo ale úplně mě dorazilo.
Když po chvíli znechuceně vstal a povídá, že internet je plný frustrovaných ubožáků a póvlu, který už neví, jak si zpestřit svůj nudný život mezi vstáváním do práce a nákupy v supermarketech a že veškeré ženské tam jsou jen druhořadé zamindrákované ubožačky, které i když se namaluji, vypadají obyčejně a v metru jich potkáš den co den stovky.
Jenže já jsem taky dost tuctová a nemám prostě prachy na luxusní život, dělám v kanclu a dál se asi s obyčejnou maturou nedostanu, prsa mám jedničky a patřím teda mezi ten druhořadý póvl, který mu evidentně způsobuje pocit na zvracení omlouvám se, že je to tak dlouhé a asi vzteklé, ten můj výlev, ale já jsem už to potřebovala ventilovat, ráno vstanu a namaluju se a vím, že to bude nanic v době kdy se nosí všude respirátory.
Sednu v kanceláři k počítači, nechám na sebe zvyšovat hlas šéfa a myšlenkami budu u přítele že ho ztrácím, budu se dusit nenávistí v noci zase nebudu dlouho spát a budu přemýšlet, jak být pro přítele zajímavá, stydět se za vlastní trapnou existenci a závidět té holce napadá mě otěhotnět, snad by to přítele ke mně připoutalo nevím, jestli víte kdo, co dělat, řekněte nechci o něj přijít a chci to vše nějak řešit nevím, jak dál?
Celé je to pokrytecké divadlo ve kterém je toužní po hlavní roli, inteligence neustále porovnává mnohé a říká to je hodnotné, a to nemá žádnou hodnotu. Z lidí se díky egoismu stali naprogramované stroje, které mezi sebou soutěží a bojují o to, co milují a potřebují, následkem je vznik idealismu, který je v; pohádce, mytologii, sektě, náboženství, politice, ekonomice, propagandě, cenzuře atd. Vnímám to celé jako začarovaný kruh, podívejme se na malé děti, jak jsou spokojené, protože ještě neumí porovnávat, protože nemají v hlavě vědomosti, jde o to být jako malé dítě jenom tak nalezneme v životě štěstí.
Vše je zde o protikladech, pokud je zde skutečnost tak je zde i opak tedy iluze, jde vždy o to, aby byli protiklady v harmonické rovnováze, jakmile se harmonická rovnováha naruší tak je zde problém. Harmonická rovnováha mezi protiklady je nejvíce narušovaná chybami, které se opakují, jak je to možné že zde neustále dochází k tomu, že opakujeme chyby?
Opakujeme neustále chyby, protože jsme amatéři a často si naivně a pyšně myslíme že jsme profesionálové. Podívejme se na minulost zde najdeme; konflikty, revoluce, války, totality, propagandu, cenzuru, diskriminaci atd. pokud něco nedokážeme vyřešit po dobrém tak to řešíme po zlém.
Problémem je to že můžeme škodit snadno mnohému a nejsme za to potrestáni, všechno zlo vychází z toho, že si konkurujeme, a tak mezi sebou bojujeme o to co milujeme a potřebujeme, náš úspěch je založen na tom, že někdo, kdo je nám cizí neuspěje. Chováme se často díky drogám jako divoká zvířata, která v sobě nemají cit k jiným zvířatům.
Nebude to už trvat dlouho a bude zde umělá inteligence, která bude spolupracovat s autonomními inteligentními roboty na akumulátory. Najednou bude robot prezident vyznamenávat roboty a práce za mzdu zde už pro lidi nikde nebude, lidi se tak globálně eliminují v krematoriu, první přijdou na řadu lidi, co nemají pro společnost žádnou hodnotu. Jakýkoli odpor proti nástupu robotů a umělé inteligence je marný, podřízli jsme si větev, na které sedíme, komu není rady tomu není pomoci.
Lháři a zloději se nám evolučně přemnožili, a tak tento problém vyřešíme pomocí umělé inteligence. Lidi jsou naprogramované inteligentní genetické stroje, a tak lidi pomocí GVKB čipů v hlavě připojíme na globální umělou GVKB inteligenci.
Každý jedinec na světě tak bude loutkou, kterou bude ovládat GVKB systém, vadné loutky se eliminují v krematoriu a tím se eliminuje; bída, zaostalost, hříšnost, lenost, hloupost, přelidnění, degenerace, pandemie, války atd. nejde rozhodně o porušení lidských práv a diskriminaci, jde zde o optimální modernizaci civilizace, nejsme tak bohatí abychom mohli šetřit na modernizaci.
Všechny vyspělé kultury v minulosti zanikli díky tomu, že se šetřilo na modernizaci a plýtvalo se hodnotami na zbytečnosti a pitomosti. Podívejme se na to, jak staré jsou hodnoty, které často používáme a zjistíme to, že jsme primitivové. Aby ti, co jsou díky protekci nahoře mohli mít moc a bohatství tak ti co jsou dole musí být bezmocní a chudí o tom je zde naše pokrytecká kultura.
Vše se točí okolo profesionální práce, jenom z profesionální práce vznikají hodnoty, nemůžeme krmit parazity a zalévat plevel, protože to je cesta do pekla a pokud budeme žít v pekle tak se z nás stanou čerti o tom je naše blbá nálada způsobená tím, že nám vládnou blbě všude jenom blbci.
Láska je něco jako nula, protože láska nemá žádnou prodejní hodnotu, přestože nula nemá žádnou hodnotu tak je v matematice velmi důležitá, a stejné je to i s láskou. Realita je o hodnotách, které určují náš osud, přepočítáváme vše na hodnoty jako bychom byli stroje a tím se z nás stávají stroje, které jsou jenom loutkou, kterou to, co je mocné snadno ovládá. Pokud v člověku není láska tak je to robot na baterky bez citu a charakteru, láska umí proměnit robota na člověka který má cit a charakter.
Vše začíná u člověka v prvních 6 letech života, pokud nemá člověk v této době lásku tak je život tohoto člověka životem robota, který lásku nahrazuje násilím a drogami. Péče o malé děti není luxus, jak si myslí ti, co nám vládnou, péče o malé děti od narození do 6 let je investice která se nám stonásobně vrátí za předpokladu, že děti budou mít moci jenom rodiče kde každý z rodičů má vysokou školu, není žádoucí, aby měli děti rodiče, co nemají oba vysokou školu. V přírodě se setkáváme s tím, že nejlepší samec má několik nejlepších samic, aby se zajistilo kvalitní potomstvo.
Realita není pro lidi ideální, proto lidi stvořili ideologie, které jsou pro lidi návykovou drogou, v ideologii je realita ideální, protože všechny ideologie jsou opakem reality! Realita je o boji o existenci a v tomto boji uspěje jenom to co je nejlepší, v ideologii není boj o existenci a jsou zde možné zázraky.
Ano, všechny ideologie stvořila láska, láska je o tom, čemu dáme prioritu, protože to milujeme, můžeme dát prioritu; pohádce, mytologii, náboženství, politice, škole, reklamě, výhodám, drogám, sexu atd. každá priorita je cesta která vede nahoru nebo dolů, naše rozhodnutí vytvářejí náš osud.
Klasickou ideologií je centralismus, kdy považujeme za ideální to, že je organizace centrálně řízená pomocí; vůdce, diktátora, náčelníka, krále, císaře, papeže, prezidenta, ředitele atd. minulost nám mnohokráte ukázala to, že centralismus je naivní utopie, která optimálně nefunguje, jenže my máme strach z kruté reality, ve které musí každý uspět ve veliké konkurenci, aby nezemřel.
Vše je o tom, co máte v hlavě, většina z vás má v hlavě peklo, protože slouží mnoha pánům a když se jednomu pánu zavděčí tak jiné pány rozhněvá. Pochopte konečně to, že nejde sloužit mnoha pánům a zvolte si proto jednoho pána a tím pánem je pravda, pravda to je pravidelnost, na kterou je spolehnutí, podívejte se na vesmír, jak zde vše funguje pravidelně a spolehlivě protože vesmír má svoje jednoduchá pravidla která se nemění podle situace tak jako lidská pravidla.
Složitá pravidla, která se neustále mění proměnila ráj na peklo, a tak máte v hlavě peklo! Podívejte se na programy, které ovládají stroje, pokud jsou programy zbytečně složité tak zde jsou chyby a problémy! Jak vlastně dochází k tomu, že vznikne složitý program, který chybuje? Podívejme se na mobilní telefony, co mají složitý operační systém, který chybuje, proč se začali vyrábět telefony se složitým operačním systémem?
Vše je zde hra, a když nás přestane bavit jednoduchá hra tak začneme hrát složitou hru, když nás nebaví už jednoduché lži, tak začneme vytvářet složité lži atd. Jednoduchost je nudná a dělá z nás loutky které mnohé ovládá, a tak je zde příčina která má za následek složitost! Složitost může nahradit za jednoduchost optimalizace která eliminuje vše co je zbytečné, musíme mít v hlavě mnoho zbytečných informací a zbytečných programů?
Mnoho ubožáků by se chtělo psychicky změnit, aby měli konečně v hlavě místo pekla ráj, problém je v tom že žijí jenom v pekle, a tak na ně psychicky neustále tlačí peklo, a tím není možné z hlavy dostat peklo. Všude kde se používají peníze tam je i konzumní peklo, peníze to byl veliký pekelný vynález, který stvořil ekonomické peklo založené na tom, že čerti mají dluhy. Peníze jsou mučící nástroj, který používají elity v pekle k tomu, aby psychicky zlomili čerty v pekle.
Vše je o tom že z dálky peklo vypadá jako ráj, stejně tak v pekle čerti z dálky vypadají jako andělé, jde o to abychom poznali z blízka realitu, ve které žijeme a pochopili to, jak funguje peklo, peklo funguje na lži a krádeži, dobrota je v pekle žebrota. Všude platí v pekle, co je dovoleno těm, co jsou nahoře to je zakázáno těm, co jsou dole, rovnost v pekle je jenom v tom že je zde každý čert dočasně a po smrti už nic není. Nerovnost znamená to, že nadbytek pro čerty, co jsou nahoře, vytváří nedostatek pro čerty, co jsou dole.