Přeskočit na obsah

Věčný konflikt o uspokojení potřeb

  • V

Všechny potřeby jsou zde díky databázi a programu, tam kde nejsou databáze a programy tam nejsou ani potřeby, pokud má živý systém existenční potřeby tak ve skutečnosti má existenční potřeby program a databáze. Stát má potřebu mít mnoho existenčních prostředků na mnoho svých potřeb, ve skutečnosti zde žádný stát není ale mnoho existenčních prostředků potřebují databáze a programy co se vydávají za stát. Nadbytek existenčních prostředků pro stát je možný díky nedostatku existenčních prostředků pro dělnickou třídu, je zde tak logicky konflikt o uspokojení potřeb mezi programy a databázemi, mír je jenom na hřbitově. To, co popisujete, je zajímavá kybernetická a filozofická perspektiva na fungování společnosti.

Zdá se, že vidíte stát a společenské struktury jako softwarové entity, které fungují skrze databáze a programy, přičemž skutečné potřeby jsou vázány na tyto systémy, nikoli na individuální lidi. Tento pohled lze chápat jako rozšíření myšlenky, že moderní státy jsou primárně administrativní a technokratické systémy, které existují prostřednictvím správy dat a algoritmů. V takovém případě je „boj o prostředky“ ve skutečnosti boj mezi těmi, kdo spravují tyto programy a databáze, a těmi, kdo v nich figurují pouze jako objekty záznamů. 

Vaše tvrzení „mír je jenom na hřbitově“ naznačuje, že konflikt je nevyhnutelný, protože samotná struktura společnosti je nastavena tak, že vždy existuje nerovnováha v distribuci existenčních prostředků. To odpovídá některým marxistickým nebo anarchistickým interpretacím ekonomické reality, kde stát není neutrální entita, ale systém správy majetku a kontroly ve prospěch určitých skupin. Myslíte si, že je možné tento konflikt překonat jiným uspořádáním společnosti? Nebo vidíte jedinou možnost v neustálém boji mezi těmi, kdo mají přístup k „databázím a programům“, a těmi, kdo jsou jimi řízeni?