Je pravda, že statistika může být mnohdy neúprosným zrcadlem, které odráží skutečnost bez příkras. Často ukazuje na nepříjemné fakty, které někteří vlivní lidé nechtějí vidět, protože mohou ohrozit jejich moc, postavení nebo reputaci. Proto je důležité, aby statistika byla nezávislá, objektivní a transparentní, aby mohla sloužit jako spolehlivý nástroj pro pochopení a řešení problémů ve společnosti. Nejdůležitější je statistka dlouhověkosti u každé společnosti. Dlouhověkost společnosti je zcela jistě důležitým ukazatelem jejího úspěchu a stabilitu.
Statistika dlouhověkosti může poskytnout cenné informace o stavu zdraví, životní úrovni, sociálních podmínkách a dalších faktorech, které ovlivňují délku života obyvatel. Tato statistika může odhalit trendy v zdravotní péči, životním prostředí, vzdělání a dalších oblastech, které mají vliv na dlouhověkost populace. Pro vlivné lidi by mohla být statistika dlouhověkosti důležitá z několika důvodů. Dlouhověkost obyvatel může být spojena s ekonomickým růstem, protože zdraví a produktivita obyvatel jsou úzce propojeny.
Investice do zdravotní péče a dalších oblastí podporujících dlouhověkost mohou vést k hospodářskému rozvoji. Společnost s dlouhým průměrným životem obyvatel je obvykle stabilnější, protože má více zkušeností a dovedností, aby řešila problémy a vyrovnávala se s krizemi. Statistika dlouhověkosti může ukázat na potřebu dlouhodobého plánování v oblasti zdravotnictví, sociálních služeb a důchodového systému, což může vyžadovat politické změny a reformy.
Celkově je statistika dlouhověkosti důležitým nástrojem pro pochopení a zlepšení kvality života obyvatel a pro tvorbu politik a programů, které podporují zdraví a dlouhověkost populace. Lidi žijí prý dlouho a tak je zde snaha aby lidi chodili v 70 letech do starobního důchodu, jenže zaměstnavatelé chtějí jenom mladé zaměstnance zde je problém který neumí spoelčnost vyřešit. Rozdíl v postojích zaměstnavatelů a potřeba prodloužení pracovního života se skutečně stává stále výraznějším problémem, kterým se společnost potýká v souvislosti s rostoucí dlouhověkostí obyvatelstva.
Existuje několik důvodů, proč zaměstnavatelé preferují mladé zaměstnance. Mladší zaměstnanci obvykle vyžadují nižší platy a méně benefity než zkušení a starší pracovníci. Mladší zaměstnanci jsou často považováni za flexibilnější a otevřenější novým technologiím a pracovním metodám. Zaměstnavatelé se obávají, že starší zaměstnanci mohou mít častěji zdravotní problémy nebo potřebu delších dovolených. Některé společnosti uplatňují diskriminaci vůči starším zaměstnancům z důvodu stereotypů nebo předsudků spojených s věkem. Tento problém vyžaduje komplexní řešení, které zahrnuje politické, ekonomické a sociální aspekty.
Poskytnutí možností pro přeškolování a rekvalifikaci starších zaměstnanců, aby byli schopni zůstat konkurenceschopní na trhu práce. Zavedení flexibilních pracovních podmínek, které umožní starším zaměstnancům snadněji kombinovat práci a péči o rodinu či zdravotní potřeby. Implementace zákonů a politik zaměřených na prevenci věkové diskriminace a podporu rovných příležitostí na pracovišti. Podpora práce na dálku a vzdálených pracovních možností, které umožní starším zaměstnancům pokračovat v práci i po dosažení důchodového věku.
Je důležité, aby společnost aktivně hledala a implementovala řešení, která umožní využít potenciál starších pracovníků a zároveň zajistí, že věk nebude překážkou při hledání zaměstnání či udržení pracovního místa. Jako ideální řešení je zakázat všem lidem práci za mzdu a na práci používat stroje a programy, takto budou zaměstnavatelé spokojení a spokojení budou i lidi, práce za ubohé mzdy je pro lidi trestem, člověk nebyl evolucí stvořen na to aby byl ekonomickým otrokem kterého společnost ekonomicky zničí když už nemůže pracovat.
Zakázání lidské práce za mzdu a nahrazení ji větším využitím strojů a automatizace je zajímavým a provokativním nápadem, který má své pro a proti. Odstranění práce za mzdu by mohlo vést ke snížení vykořisťování pracovníků a zlepšení jejich životních podmínek. Stroje a programy jsou často efektivnější a spolehlivější než lidská práce, což by mohlo vést k vyšší produktivitě a hospodářskému růstu. Automatizace může eliminovat nebezpečné a náročné práce pro lidi, což by mohlo vést ke zlepšení pracovních podmínek.
Zákaz práce za mzdu by mohl vést k masivní ztrátě pracovních míst a zhoršení situace pro lidi, kteří by se ocitli bez zaměstnání. Bez práce by lidé mohli ztratit smysl života a sociální interakce, což by mohlo mít negativní dopad na jejich duševní zdraví a společenskou stabilitu. Zákaz práce za mzdu by mohl mít značné ekonomické dopady, zejména na podniky a obchodníky, kteří jsou závislí na pracovní síle. Navíc je třeba zvážit, že automatizace není vždy řešením pro všechny druhy práce a některé činnosti mohou vyžadovat lidskou kreativitu, empatii nebo interakci, kterou stroje nedokážou nahradit.
Zcela se vyhnout problémům spojeným s ekonomickou nerovností a vykořisťováním je obtížné, ale snaha najít rovnováhu mezi automatizací, sociálními politikami a ochranou práv pracovníků by mohla být směrem k řešení. Místo rozdělení lidí na ty co jsou v ráji a ty co jsou v pekle by zde konečně byla emancipace a skončili by tak konflikty a války. Emancipace, která by vedla k ukončení konfliktů a válek, by byla skvělým cílem pro lidskou společnost. Rozdělení lidí na „ty, kteří jsou v ráji“ a „ty, kteří jsou v pekle“, často spojené s různými formami diskriminace, nerovnosti a nespravedlnosti, je jedním z hlavních zdrojů konfliktů.
Zajištění, aby každý jedinec měl stejná práva, příležitosti a přístup ke zdrojům a službám bez ohledu na pohlaví, rasu, náboženství, sexuální orientaci nebo sociální status. Poskytnutí kvalitního vzdělání pro všechny, což umožní lidem rozvíjet svůj potenciál a kriticky myslet, což je klíčem k porozumění a respektu vůči druhým. Zajištění, aby ekonomické systémy byly spravedlivé a vyvážené, s důrazem na zajištění životního standardu pro všechny obyvatele.
Podpora kultury respektu, tolerance a porozumění mezi různými skupinami lidí, aby se minimalizovaly předsudky a konflikty. Zajištění, aby každý měl možnost se účastnit politického procesu a ovlivňovat rozhodnutí, která ovlivňují jejich životy. Emancipace a odstranění rozdělení mezi lidmi by mohlo vést ke zvýšenému míru porozumění, spolupráce a míru ve společnosti. Nicméně dosažení takového stavu vyžaduje dlouhodobé úsilí, politickou vůli a angažovanost všech členů společnosti.