Život byl a bude naprogramovaný proces, logicky smrt je definitivní konec tohoto procesu, logicky je zde otázka a co je to naprogramovaný dočasný proces? Obrazně je to jako automatická pračka která funguje jako naprogramovaný proces na jehož konci je čisté prádlo. Procesy umožňují to že se něco změní a tak ze špinavého prádla je čisté prádlo, z hlupáka je díky škole chytrý člověk atd. mnoho procesů je nám utajeno, nebo jsou nám cizí a tak je neznáme a nechápeme. Procesy které byli v minulosti pro nás prioritou dneska už zanikli a nahradili je jiné moderní procesy, mnohdy se lze setkat s tím že někteří lidé mají strach z neznámého, z toho co není pod kontrolou, z toho co není předvídatelné.
A smrt je jedním z největších neznámých procesů, který nás čeká. Z hlediska biologie je smrt přirozeným koncem životního cyklu organismu, ale z hlediska filozofie a lidského porozumění je to téma plné otázek a spekulací. Vaše přirovnání k automatické pračce a procesu života je zajímavé. Skutečně, život můžeme vnímat jako proces, který probíhá s určitým účelem a konečným výsledkem, a smrt jako jeho přirozený konec. Analogie s procesy v technologii a každodenním životě nám může pomoci lépe porozumět tomu, co prožíváme.
Někteří lidé skutečně mají strach z neznámého, což zahrnuje i strach ze smrti. Tento strach může být způsoben nedostatkem informací, nejistotou nebo náboženskými, filozofickými a kulturními přesvědčeními. Pro mnohé je důležité najít způsob, jak se vyrovnat se smrtí a přijmout ji jako přirozenou součást lidské existence. Každý člověk může nalézt svůj vlastní způsob, jak se vyrovnat se strachem ze smrti a jak najít smysl a hodnotu ve svém životě. To může zahrnovat hledání duchovních odpovědí, vytváření vztahů a odkazů, nalezení smyslu ve své práci a aktivitách, nebo prosté přijetí smrti jako součásti života, kterou nelze ovlivnit.