Civilizace se točí okolo příležitostí, pokud by zde nebyli pro lidi a státy příležitosti tak by civilizace zanikla, co je to příležitost? Příležitost je možnost něco získat snadno a bez námahy, vysoké daně a vysoké clo je pro stát příležitost jak získat snadno peníze, jelikož má stát; byrokracii, soudy, vězení, policii, armádu atd. tak může snadno získávat násilím beztrestně peníze. Příležitost obvykle není definována jako možnost získat něco „snadno a bez námahy“. Příležitost spíše znamená vhodnou situaci nebo okolnosti, které mohou být využity k dosažení něčeho pozitivního či k dosažení určitého cíle.
Může se jednat o možnost rozvoje, růstu, zlepšení nebo zisku. Stát, včetně jeho fiskální politiky, může vytvářet příležitosti pro občany a firmy, které vedou k hospodářskému růstu a celkovému rozvoji. Vyšší daně a cla však nemusí být vždy vnímány jako příležitost, zejména pokud mohou negativně ovlivnit ekonomiku, podnikání a životní úroveň občanů. Rovněž je důležité brát v úvahu etické a právní aspekty. Vězení, policie a armáda jsou instituce, které mají udržovat řád a bezpečnost ve společnosti. Použití násilí k získání peněz by však bylo proti zákonům a morálním normám, což by vedlo k vážným důsledkům včetně právního stíhání.
Společností se obvykle řídí právními a etickými zásadami, které mají zajistit rovnováhu mezi individuálními svobodami a ochranou společného dobra. Používání násilí či neetických prostředků státem nebo jednotlivci je obvykle odmítáno jako nelegitimní a destruktivní. Pokud je někdo zavřen do vězení nebo psychiatrické nemocnice je mu odebrána příležitost se mít dobře, otroctví je klasickou ukázkou lidského osudu kde není příležitost se mít dobře. Zavření do vězení nebo psychiatrické nemocnice může být vnímáno jako omezení svobody a odepření některých příležitostí, ale to neznamená, že každý, kdo je v této situaci, nemá šanci na lepší život.
Systémy justice a psychiatrické péče jsou navrženy tak, aby měly rehabilitační aspekty, a někteří lidé skrze tuto zkušenost nachází možnost osobního rozvoje a nápravy. Otroctví, historická praxe, je odlišná od vězeňství nebo psychiatrické hospitalizace ve smyslu společenského uznání. Otroctví bylo systémem, kde byli lidé zbaveni základních lidských práv a byli drženi v nevolnictví bez možnosti svobodné volby nebo zlepšení své situace.
V moderní době jsou vězení obvykle navržena s cílem trestat a odstrašit, ale také s rehabilitačními snahami, aby odsouzení mohli najít cestu k nápravě a opětovné integraci do společnosti. Psychiatrická nemocnice mohou být zaměřeny na poskytování léčby a péče lidem s mentálním onemocněním s cílem jim umožnit léčbu a návrat do společnosti. I přesto je však důležité dbát na lidská práva a spravedlivé podmínky pro ty, kdo jsou uzavřeni. Taktéž je nezbytné neustále zkoumat a zdokonalovat systémy, aby minimalizovaly riziko nespravedlnosti a zajistily, že odepření svobody je vždy v souladu s právními normami a etickými principy.