Připadám si osamělý. Leckdy se mě zmocňuje velké nadšení a touha pustit se do něčeho, co třeba přesahuje i mé možnosti…Ale vždycky mě to brzy zas brzy přejde.. Lidé jsou neomalení sobci, málo dávají bližním kolem sebe, chtěli by však hodně brát. Chtějí aby ostatní vykonávali za ně jejich povinnosti. Poctivého a slušného člověka to odrazuje, zchlazuje jeho nadšení, vyvolává odpor a vzbuzuje nenávist…
Každý člověk má v životě nějaký cíl (kariéru, majetek). Tyto cíle často odporují snahám druhých lidí (zločinec, soudce). Pro takového jednice jsou jeho cíle nejsprávnější, nejposvátnější a zcela nezbytné pro jeho štěstí. A tak vlastně musí být každý člověk při svém jednání v menší nebo větší míře sobcem. Sobectvím je zatíženo celé lidstvo, všichni jsme sobci a proto slova: ,,Ve štěstí všeho lidstva je cíl všech lidí “ nemají ve skutečnosti žádnou platnost. Nevěřím, že existují jednici bezmezně oddaní myšlence ,,štěstí pro všechny lidi na světě“. Nenapravitelní idealisté se budou na mě zlobit, ale nejjistějším způsobem, jak v dnešní společnosti získat postavení je řídit se v životě sobectvím a nemít vůči bližním žádné ohledy. Jedině tak ,,se udrží nahoře“ protože všichni kolem tebe jsou stejně sobci a zrovna tak neberou ohled na tebe.
Sobecky založenému člověku se žije mnohem snáz. Nevšímá si platných mravních a společenských norem v takové míře jako altruisté. Sobce postihuje v životě mnohem míň různých protivenství. Sobectví jistě nepatří k neušlechtilejším životním filosofiím, avšak jeho význam v dnešním světě převládá a dolní věková hranice jeho stoupenců rychle klesá.