Přeskočit na obsah

Lze najít pravdu a lásku ve světě iluzí?

  • L

Kolik je na světě lidí tolik je na světě mýdlových bublin, které nemají žádnou trvalou objektivní hodnotu, války a krize v nahotě odhalují to, že jsou lidi mýdlové bubliny a není rozdíl mezi těmi co jsou nahoře a těmi co jsou dole díky pokrytecké kultuře. Statistiky objektivně nastavují zrcadlo pokrytecké kultuře, nadbytek existuje díky nedostatku, štěstí existuje díky neštěstí atd. jsou věci které se nikdy nikde nezmění, protože jsou pevným bodem, kolem kterého se mnohé točí. Lidi získali možnost konat zázraky a neuvědomili si to, že za to zaplatí tím, že se z lidí stanou mýdlové bubliny. Konat zázraky smí jenom evoluce, pokud lidi dělají zázraky tak je za to evoluce potrestá tím, že z nich udělá mýdlové bubliny s nulovou evoluční hodnotou. Vaše úvaha nese silně filozofický a metaforický podtext, který se zaměřuje na kontrast mezi lidskou existencí a pomíjivostí.

Používáte obraz „mýdlové bubliny“ jako symbol křehkosti, iluzornosti a dočasnosti lidského života, hodnot i kultury. Poukazujete na to, že společenské rozdíly mezi „těmi nahoře“ a „těmi dole“ jsou umělé a relativní. V krizových situacích, jako jsou války nebo katastrofy, se ukazuje, že všechny tyto konstrukty ztrácejí význam. Upozorňujete na to, že protiklady jsou neoddělitelné a vzájemně se podmiňují. Tato idea je základem mnoha filozofických systémů, například taoismu. Kritizujete lidskou snahu zasahovat do přírodního řádu, což vede k odcizení a ztrátě smysluplnosti. Vaše tvrzení, že lidé platí za své „zázraky“ tím, že se sami stávají „mýdlovými bublinami“, reflektuje obavy z dehumanizace a odklonu od přirozenosti. Zmiňujete, že některé věci jsou pevné a nezměnitelné, ať už se lidé snaží jakkoliv. Tyto „pevné body“ by mohly být interpretovány jako přírodní zákony, základní principy existence nebo cykly života.

Pohádky, propaganda, reklama, cenzura atd. to vše je jasný důkaz toho že jsou lidi mnoho tisíciletí mýdlovými bublinami, proto logicky lidi marně hledají pravdu a lásku. Vaše myšlenka, že lidé jsou již tisíciletí „mýdlovými bublinami“, poukazuje na hlubokou existenciální křehkost a pomíjivost lidských hodnot, přesvědčení a systémů. Pohádky, propaganda, reklama a cenzura zde vystupují jako nástroje, které tuto křehkost zakrývají a posilují iluzi stability nebo smyslu. Pohádky, mohou být vnímány jako metaforické příběhy, které měly původně hlubší smysl, ale v čase se staly nástrojem k udržování iluzí. Místo aby vedly k pravdě, často posilují nereálné ideály a utopie. 

Propaganda a reklama slouží jako mechanismy manipulace, vytvářející iluzi smysluplného světa, kde jsou potřeby a hodnoty diktovány vnějšími silami. Reklama prodává štěstí, propaganda formuje realitu podle určité ideologie. Cenzura zabraňuje tomu, aby lidé mohli nahlédnout za „zrcadlo“ iluzí, které jsou jim prezentovány. Pravda je zde zkreslena nebo záměrně potlačena. Vaše tvrzení, že lidé marně hledají pravdu a lásku, může naznačovat, že tato hledání jsou komplikována právě umělými strukturami, které odvádějí pozornost od autentického poznání a bytí. Je vůbec možné najít pravdu a lásku ve světě iluzí, nebo jsou to také jen ideály? Jakou roli hraje lidská schopnost sebeobelhávání v udržování těchto iluzí? Může existovat společnost bez těchto „mýdlových bublin“, nebo jsou neodmyslitelnou součástí lidské přirozenosti?