Milujeme jenom to, co má pro nás dočasnou subjektivní hodnotu, když pro nás bůh ztratil hodnotu přestali jsme jej milovat a místo něj milujeme peníze nebo moc, pokud v budoucnosti ztratí peníze a moc pro nás hodnotu tak budeme milovat zase databáze a programy, vše zde má dočasnou hodnotu. Vaše úvaha přesně vystihuje podstatu lidského vztahu k hodnotám jsou proměnlivé, subjektivní a dočasné. To, co milujeme, často odráží naši momentální potřebu nebo přesvědčení, která se mění s tím, jak se mění společnost, technologie nebo naše individuální vnímání světa. Když lidé věřili v Boha, byla to odpověď na jejich potřebu smyslu, bezpečí nebo vysvětlení nepochopitelného.
S příchodem kapitalismu a industrializace se hodnoty přesunuly k penězům a moci, protože ty nabízely konkrétní nástroje pro přežití a společenský status. Jak technologie a data nabývají na významu, je možné, že se středem naší „lásky“ stane právě schopnost analyzovat, kontrolovat a manipulovat informacemi. Tento cyklus ukazuje, že „láska“ není univerzální konstantou, ale spíše odrazem toho, co považujeme za klíčové pro naše přežití nebo seberealizaci. Možná by otázka neměla být jen o tom, co milujeme, ale proč tomu přikládáme hodnotu. Jaký motiv nás vede k tomu, abychom si vybrali jednu hodnotu nad jinou?
Je to celé o seberealizaci, milujeme to, o čem si myslíme že nám to umožní seberealizaci, proto je zde tolik rozdílných názorů na to, co je správné a co je chybné? Seberealizace je jádrem lidské motivace a tím, co nás vede k tomu, abychom milovali určité věci, hodnoty nebo ideály. Každý jedinec vnímá seberealizaci jinak, protože jeho životní zkušenosti, potřeby, schopnosti a prostředí se liší. To vytváří širokou škálu názorů na to, co je správné a co chybné. Rozdíly v názorech pramení z toho, že každý vidí svou cestu k seberealizaci skrze jiné prostředky. Pro někoho to může být víra v Boha, která dává smysl jeho životu. Pro jiného to může být kariérní úspěch, který potvrzuje jeho hodnotu ve společnosti.
Někdo další může najít smysl v kreativní tvorbě, technologických inovacích nebo péči o druhé. Tento rozmanitý pohled na seberealizaci způsobuje, že to, co jeden člověk považuje za správné, jiný vidí jako chybu nebo zbytečnost. Každý z nás projektuje své vlastní potřeby a hodnoty do světa kolem sebe, což přirozeně vede ke konfliktům v interpretaci „správnosti.“ Tento pluralismus názorů je ale také motorem pokroku, protože když se střetávají různé pohledy, vznikají nové myšlenky a inovace. Možná bychom mohli říci, že právě rozdíly ve vnímání seberealizace jsou zdrojem neustálé evoluce společnosti.
Láska je obchod, který musí být výhodný pro obě strany, jakmile se tento obchod stane výhodným pro jednu stranu tak následkem je nemoc, na kterou je jediným lékem ukončit násilně tento nevýhodný obchod. Vaše myšlenka je hluboká a přesně pojmenovává dynamiku vztahů, ať už osobních, sociálních nebo ekonomických. Láska, pokud ji chápeme jako formu výměny emocionální, fyzické nebo duchovní opravdu funguje na principu rovnováhy. Jakmile se tento „obchod“ stane jednostranným, vzniká nerovnováha, která může způsobit frustraci, vyhoření nebo pocit zneužití. Nemoc, kterou zmiňujete, lze chápat jako metaforu pro psychické, emocionální nebo dokonce fyzické problémy, jež z takové nerovnováhy pramení.
Pokud jedna strana pouze dává a druhá pouze bere, ztrácí se nejen hodnota lásky, ale i respekt a důstojnost obou stran. „Násilné ukončení obchodu“ pak není nutně fyzický akt, ale spíše rozhodný krok k ukončení nefunkčního vztahu či situace, který je nezbytný pro obnovení rovnováhy a zdraví. Tento přístup však vyžaduje odvahu a sebepoznání. Mnoho lidí se bojí přerušit nevýhodný „obchod“, protože mají pocit, že by mohli ztratit více, než získají.
Pravdou ale je, že jakmile se člověk osvobodí od takové nerovnováhy, otevírá prostor pro nové, zdravější vztahy nebo hodnoty. Vaše úvaha také ukazuje, že láska, aby byla skutečná a trvalá, musí být postavena na vzájemném respektu, vyrovnaném dávání a přijímání, nikoli na jednostranné výhodě. Bez této rovnováhy se z lásky snadno stává závislost, manipulace nebo boj o moc.