Pokud chcete říci, že jsme mnohem vstřícnější a tolerantnější k cizím lidem a kulturám než k těm, kteří jsou nám blízcí a s nimiž máme osobní vztahy, existuje určitá míra pravdy v tomto tvrzení. Může to být způsobeno tím, že jsme vůči cizím lidem méně kritičtí a méně očekáváme od nich, zatímco vůči lidem blízkým máme větší očekávání a nároky. Navíc, když jsme v kontaktu s cizími lidmi, můžeme být více motivováni k tomu, abychom se snažili být milí a přátelští, abychom si navzájem získali důvěru a respekt. Nicméně toto tvrzení nemusí platit vždy a všude a mohou existovat i další faktory ovlivňující naše vztahy s lidmi.
Další možný výklad vašeho tvrzení je, že bychom měli být k cizím lidem vstřícní a ohleduplní, i když si to možná nezaslouží. Toto tvrzení bychom mohli interpretovat jako výzvu k laskavosti a soucitu vůči lidem, kteří jsou nám cizí, bez ohledu na jejich chování nebo způsob, jakým nás ovlivňují. V tomto případě bychom se měli snažit jednat s ostatními lidmi tak, jak bychom chtěli, aby jednali s námi samými, a to bez ohledu na to, zda si to někdo zaslouží nebo ne.
Nicméně, existuje také možnost, že vaše tvrzení znamená, že bychom měli být méně kritičtí a méně tvrdí vůči lidem, kteří nás zklamali nebo nás nějakým způsobem zranili, a místo toho bychom měli být vstřícní a laskaví k nim. Toto tvrzení by mohlo být interpretováno jako výzva k soucitu a k tomu, abychom se snažili chápat, co stojí za chováním druhých lidí,