Dokud lidi a organizace nepochopí rozdíl mezi subjektivitou a objektivitou do té doby zde budou konflikty a války. Rozdíl mezi subjektivitou a objektivitou je klíčovým konceptem v oblasti komunikace a porozumění. Chápání tohoto rozdílu může pomoci snižovat konflikty a nesrovnalosti mezi lidmi a organizacemi. Zde je stručný výklad obou termínů.
Subjektivita se týká osobního pohledu, názoru a zkušenosti jednotlivce. Je to to, co člověk vnímá, cítí a myslí na základě svých individuálních emocí, hodnot a přesvědčení. Subjektivní informace mohou být ovlivněny předsudky, emocemi a osobními zkušenostmi, a proto se mohou lišit mezi různými lidmi. Příklady subjektivního vyjádření zahrnují názory, pocity, chuti a dojmy jednotlivců.
Objektivita se snaží o nezkreslené, faktické informace, které jsou nezávislé na osobních názorech a emocích. Objektivní informace jsou založeny na důkazech, pozorováních a ověřitelných faktech. Jsou konzistentní a opakovatelné. Příklady objektivního vyjádření zahrnují empirické data, vědecké fakty a hodnocení, která jsou založena na konkrétních kritériích.
Rozdíl mezi subjektivitou a objektivitou je důležitý, protože konflikty často vznikají, když lidé zaměňují subjektivní názory za objektivní fakta. Vztahy a komunikace mohou být zlepšeny tím, že lidé budou schopni rozlišovat mezi tím, co je jejich osobním názorem, a tím, co jsou objektivní skutečnosti.
Vzájemné porozumění a dialog mohou snížit konflikty a násilí, protože umožňují jednotlivcům a organizacím sdílet své názory a najít kompromisy na základě objektivních důkazů a fakty, místo aby se spoléhali jen na své subjektivní pocity a postoje. Zjednodušeně pokud postavím video kameru na stativ a nahraji tak video reality ve které nejsou herci a kulisy tak je to objektivní informace, subjektivní informací je pokud někdo popíše to co viděl a slyšel.
Ano, vaše zjednodušení je v tomto kontextu správné. Pokud postavíte video kameru na stativ a natočíte záběry reality, ve kterých nejsou žádní herci a kulisy, jedná se o objektivní informaci. Tato informace je založena na skutečných pozorováních a může být ověřena nezávisle dalšími lidmi. Na druhou stranu, když někdo popíše, co viděl a slyšel, jedná se o subjektivní informaci.
To, co člověk vnímá a jak to popisuje, může být ovlivněno jeho osobními názory, pocity a vnímáním. Subjektivní informace jsou individuální a mohou se lišit mezi různými lidmi, protože každý může mít jiný pohled na stejnou událost. Rozdíl mezi objektivními a subjektivními informacemi je důležitý, protože objektivní informace jsou obvykle považovány za spolehlivější a méně náchylné k chybám a zkreslením.
Subjektivní informace jsou významné pro vyjádření osobních názorů a zážitků, ale nemusí být považovány za obecně platné fakty. Nevyhovuje nám to jak to vidí video kamera a tak zde jsou; režiséři, herci, kulisy, filmové triky, filmové zvuky atd. takto vznikne reklama nebo populární film, jde o to že jsme objektivní informace nahradili za subjektivní informace ve snaze dosáhnout zisku nebo úspěchu.
Ano, ve světě filmu a reklamy se často používají prvky, které mohou záměrně zkreslit objektivní informace ve snaze dosáhnout určitého efektu nebo komerčního úspěchu. V tomto kontextu je důležité rozumět rozdílu mezi fikcí a dokumentárním zpracováním. Ve filmech, reklamách a jiných fikčních mediálních formách se často používají režiséři, herci, kulisy, filmové triky a zvuky k vytvoření umělého světa, který má za úkol diváka zaujmout, emocionálně ovlivnit nebo přesvědčit.
Tato média se mohou zaměřovat na subjektivní zážitek diváka a mohou používat kreativní licenci k vytvoření příběhů, které nemusí být založeny na objektivních faktech. Dokumentární filmy a reportáže se snaží prezentovat objektivní informace o skutečných událostech, lidech a tématech. Jejich cílem je představit realitu co nejpřesněji a objektivně.
I v dokumentárních médiích však může dojít k určité míře zkreslení nebo vybrání určitého pohledu na danou problematiku, a to závisí na záměrech tvůrců. Je důležité si být vědom rozdílu mezi fikcí a dokumentárním zpracováním a brát v úvahu, že fikční média jsou primárně vytvořena pro zábavu, zatímco dokumentární média by měla sloužit k informování a vzdělávání na základě objektivních informací.
Spotřebitelé médií by měli být kritičtí a analyzovat, co konzumují, aby mohli rozlišit mezi subjektivními a objektivními informacemi. Podívejme se na nemorální slova kterými ubližujeme cizím lidem ve snaze nad nimi získat moc, ten druhý není; dobytek, svině, vůl, blázen, zmetek, ubožák, soudruh atd. ten druhý je sluha, přitom oslovení sluha se neujalo, protože jsme nahradili pravdu za lež.
Je pravda, že používání urážlivých slov a nadávek k popisu nebo urážení jiných lidí je nemorální a neetické chování. Takový jazyk může způsobit emocionální zranění a nepřispívá k zdravé komunikaci a vzájemnému respektu mezi lidmi. Používání urážlivých slov a nadávek může být výrazem nenávisti, diskriminace, rasismu, sexismu nebo jiné formy nenávistného chování.
Toto chování by mělo být odsouzeno a vzdorováno ve snaze vytvořit společnost založenou na respektu, porozumění a rovnosti. Namísto toho by měla komunikace mezi lidmi respektovat hodnoty jako empatie, vzájemný respekt a dialog. Slova mohou být velmi silným nástrojem pro vyjádření názorů a pocitů, a je důležité, abychom se snažili komunikovat tak, aby podporovala konstruktivní diskuzi a porozumění mezi jednotlivci a skupinami.
Používání správného a respektujícího jazyka je klíčové pro budování zdravých mezilidských vztahů a společnosti založené na morálních hodnotách. Kde se v lidech bere snaha ublížit cizím lidem nebo vandalismus? Je to o neschopnosti nahradit subjektivitu a objektivitu, lidi si uzavřeli do subjektivity protože mají existenční strach před objektivitou.
Snaha ublížit cizím lidem nebo vandalismus může mít různé příčiny a není záležitostí pouze nedostatečného chápání rozdílu mezi subjektivitou a objektivitou. Existuje mnoho faktorů, které mohou hrát roli v takovém chování. Někteří lidé mohou procházet obtížnými životními situacemi, jako je chudoba, nezaměstnanost nebo sociální vyloučení. Tyto faktory mohou zvýšit stres a frustraci a mohou vést k násilnému chování.
Některé osoby mohou mít psychologické problémy, jako je agrese, antisociální poruchy nebo potřeba potvrdit se násilím. Tyto faktory mohou přispívat k chování, které ubližuje jiným. Kultura a prostředí, ve kterém lidé vyrůstají, mohou mít vliv na jejich hodnoty, normy a chování. Pokud jsou vystaveni násilí, intolerance nebo propagandě, která podporuje škodlivé chování, může to ovlivnit jejich jednání.
Výchova a vzdělání hrají roli v tom, jak lidé chápou svět a jak se učí řešit konflikty a komunikovat s ostatními. Nedostatečná výchova může vést k chování, které ubližuje druhým. Každý člověk má svoji vlastní osobnost, zkušenosti a životní historii, které ovlivňují jeho chování. Některé osoby mohou být náchylnější k agresivitě nebo destruktivnímu chování z důvodu svých individuálních charakteristik.
Není jednoduché zredukovat snahu ublížit nebo vandalismus na pouhou neschopnost rozlišit subjektivitu a objektivitu. Tyto problémy jsou komplexní a mohou mít různé základy. Respektování rozdílů mezi subjektivními a objektivními informacemi a podporování zdravé komunikace a porozumění mezi lidmi mohou být součástí snahy o snížení konfliktů a násilí, ale existuje mnoho dalších faktorů, které je třeba zohlednit při zkoumání tohoto chování.
Z pohledu vědy a techniky je subjektivita chybou kterou je obtížné opravit protože je zde závislost která zapustila hluboké kořeny. Subjektivita je v rámci vědeckého a technického postupu v určitém smyslu problémem, protože snižuje objektivitu, což je základní hodnotou ve vědeckém zkoumání. Objektivita je založena na snaze o eliminaci osobního zkreslení, emocí a předsudků z procesu pozorování a interpretace dat.
Avšak je třeba poznamenat, že subjektivita není vždy chybou. Ve mnoha kontextech a oblastech lidského života, jako je umění, literatura, filozofie nebo osobní komunikace, má subjektivita své místo. Jednotlivci mají různé pohledy a názory, které jsou výrazem jejich osobních zkušeností a emocí, a to je důležité pro bohatství lidského projevu a kreativity. Věda a technika se snaží minimalizovat subjektivitu tím, že používají objektivní metody měření, kontrolu, revizi a způsob komunikace založený na důkazech.
Je to právě proces eliminace subjektivity, co umožňuje dosáhnout objektivních a opakovatelných výsledků. Přesto vědci a inženýři jsou si vědomi toho, že subjektivita nemůže být úplně vyloučena ze vědeckého procesu, a proto používají různé metody kontroly, korekce a kolektivního posouzení k minimalizaci vlivu subjektivity na výsledky. Věda a technika se vyvíjejí a zdokonalují se v procesu zlepšování objektivity a eliminace chyb, ale úplná eliminace subjektivity je ve světě dogmatické totality nereálná, protože jsme stále lidé s osobními zkušenostmi a perspektivami.