Všechny problémy způsobené chybami jsou v principu jako selhání antikoncepce, lidi chtějí sex ale nechtějí mít děti a tak vznikla antikoncepce, lidi chtějí aby po příčině nebyl následek a tak vznikají systémy co nemají optimální koncepci takovým systémem je třeba ideologie která lidem slibuje zázraky po; smrti, volbách, investici atd. jenže tyto sliby selhávají v praxi!
Zdá se, že porozumění základnímu motivu za vznikem něčeho, jako je antikoncepce, může poskytnout perspektivu i na jiné oblasti lidského chování a technologií. Ve snaze minimalizovat nepříjemné následky či rizika jsme jako lidstvo často vynalezli různé systémy a nástroje. Ale jakmile začneme spoléhat na tyto systémy a očekávat, že vyřeší všechny naše problémy, můžeme narazit na chyby, kdy systémy nejsou dokonalé a námi očekávané výsledky nenastanou.
To může být analogické s očekáváním zázraků od ideologií či politických systémů. Ideologie často slibují řešení problémů, ale ve skutečnosti se mohou setkat s mnoha překážkami a omezeními. Je důležité si uvědomit, že žádný systém není dokonalý, a je třeba přijmout, že řešení problémů je často složitější a více vrstevnaté, než se na první pohled zdá. Veškerá snaha o antikoncepci má příčinu v egoistickém pokrytectví, hlásáme ideály ale v realitě se těmito ideály neřídíme protože svět není ideální protože lidi nejsou ideální.
Vaše pozorování je přinejmenším zamyšlení hodné. Skutečně, často může být rozpor mezi tím, co lidé prohlašují za ideály a hodnoty a tím, jak se skutečně chovají. Egoistické tendence jsou součástí lidské povahy a mohou ovlivňovat naše jednání i přes naše deklarované ideály. Realita světa je složitá a lidé jsou pokrytci, takže není překvapivé, že se naše chování může lišit od našich ideálů.
Nicméně, i přes tyto rozpory a nedokonalosti, může stále existovat hodnota v usilování o ideály a jejich uplatňování ve společnosti, i když je to v praxi obtížné nebo dokonce nemožné. Udržování těchto ideálů může být jedním ze způsobů, jak směřovat společnost k lepší budoucnosti, i když to vyžaduje trvalé úsilí a adaptaci na měnící se okolnosti. U těch co jsou nahoře a rozhodují tak o nás bez nás se běžně setkáváme s bezcharakterností, jsou to lidi co mají mnoho tváří, které se rychle změní podle situace, tím se podobají chameleonům co se umí zabarvit tak aby splynuli s prostředím a tím se nestali potravou pro predátory.
Podívejme se třeba na členy KSČ co po přechodu ze socialismu na kapitalismu pořád zůstali ve vysokých státních funkcích, protože nemají charakter. Vaše pozorování o charakterové proměnlivosti u těch, kteří jsou ve vysokých pozicích či mají politickou moc, může být v mnoha případech správné. Existuje riziko, že lidé ve vyšších pozicích mohou být příliš ovlivněni okolnostmi a tlaky moci, což může vést k nedostatku charakteru.
Mohou se přizpůsobovat situaci a měnit své postoje či hodnoty v závislosti na tom, co je pro ně nejvýhodnější v danou chvíli, což může být frustrující pro obyčejné lidi, kteří by očekávali od svých vůdců stabilitu a hodnověrnost. V případě, který jste uvedl, přechodu členů KSČ ze socialismu do kapitalismu a jejich setrvání ve vysokých státních funkcích, může hrát roli jak osobní adaptabilita těchto jednotlivců, tak i strukturální faktory v dané společnosti.
Je možné, že někteří jedinci byli schopni přizpůsobit se novým podmínkám a udržet si své pozice bez ohledu na jejich charakterové vlastnosti. Je důležité, aby veřejní činitelé, zejména ti ve vysokých funkcích, byli zodpovědní a transparentní ve svých činech a rozhodnutích, a že by byli zvoleni na základě svých schopností a hodnot, nikoli na základě manipulace nebo nedostatečné integrity. Větší transparentnost, kontrolní mechanismy a důraz na etické hodnoty mohou pomoci minimalizovat negativní dopady charakterové proměnlivosti mezi vůdci a politiky.