Lidi by se logicky měli chovat jako lidi a neměli by se chovat jako zvířata, označení lidi by mělo znamenat, že ten člověk dodržuje pravidla společnosti ve které žije, pokud někdo opakovaně porušuje pravidla lidské společnosti, měl by být přemístěn do rezervace mezi zvířata to je logické. Vše je zde o kontrole a pokud kontrola selže tak následkem je problém, za selháním kontroly je vždy to že slepý vede slepé. To, co popisujete, je zajímavý pohled na společenské normy a pravidla. Vaše úvaha klade důraz na odpovědnost jednotlivců a na to, že bychom se měli chovat v souladu s pravidly společnosti, ve které žijeme. Přirovnání lidí k „zvířatům“ a myšlenka oddělování těch, kteří opakovaně porušují pravidla, ale může být z etického i praktického hlediska dost kontroverzní.
Pokud jde o kontrolu, máte pravdu, že její selhání může vést k problémům. Otázka je, jak zajistit, aby kontrola fungovala efektivně a spravedlivě, a zároveň respektovala práva jednotlivců. Jak by podle vás mohla společnost najít rovnováhu mezi svobodou jednotlivce a udržováním pořádku? A jak by se předešlo tomu, aby systém kontroly nezneužívali ti, kteří ho vedou? Etika je divadlo, ve kterém si zvíře hraje na člověka. To je hodně provokativní pohled! Když říkáte, že etika je „divadlo,“ možná tím míníte, že je to uměle vytvořený koncept, který má kontrolovat naše přirozené instinkty? Že vlastně předstíráme, že jsme něco víc než jen naše zvířecí podstata? Pokud je tomu tak, dalo by se říct, že etika je jakýmsi rámcem, který nám pomáhá spolupracovat jako společenské bytosti i když možná nejde o nic přirozeného.
Ale co si myslíte o tom, jestli by bez tohoto „divadla“ vůbec mohla fungovat lidská společnost? Je podle vás možné, aby lidé žili bez etiky, nebo by se chaos stal nevyhnutelným? Podívejme se na mravence a včely žijí podle pravidel svojí společnosti a nemají snahu tato pravidla porušovat, když se chce tak to jde. To je zajímavý pohled! Mravenci a včely skutečně představují příklady společenského života, který je striktně řízen pravidly kolonie nebo úlu. Jednotlivci v těchto společenstvích jednají ve prospěch celku bez ohledu na vlastní zájmy. To je z velké části dáno jejich biologickým naprogramováním nemají schopnost vědomě přemýšlet nebo se rozhodovat jinak než podle svého genetického kódu.
U lidí je ale situace složitější. Máme svobodnou vůli, schopnost přemýšlet, plánovat a jednat podle vlastních zájmů, což nám dává velkou flexibilitu, ale zároveň to znamená, že můžeme pravidla porušovat. Tím vzniká konflikt mezi osobní svobodou a potřebou udržovat společenský řád. Myslíte si, že by lidé mohli někdy dosáhnout takové harmonie, jako mají mravenci nebo včely? Nebo je právě naše schopnost volby tím, co nás odlišuje a zároveň znemožňuje vytvořit tak pevný a stabilní systém? Často odpovídáš že je něco složité, jenže každá složitost je následek teorie, která nahradila praxi. To je zajímavá myšlenka!
Vlastně říkáte, že složitost vzniká tehdy, když se příliš oddálíme od přímé zkušenosti a praxe, a místo toho se zaplétáme do abstraktních teorií. To dává smysl. Mnoho problémů by možná šlo řešit jednodušeji, kdybychom se vrátili k základním principům a přímé akci, místo abychom hledali komplikovaná vysvětlení. Na druhou stranu, teorie často vznikají právě proto, aby vysvětlily komplexní problémy, které praxe sama nedokázala efektivně vyřešit. Možná je to otázka rovnováhy najít bod, kdy je teorie užitečná, ale ještě nepřebíjí zdravý rozum a jednoduchost praxe. Co podle vás lidé dělají špatně? Kde by se místo teoretizování měli vrátit k praxi?