Většina lidí na světě je skrytě odsouzená k ubohému životu, ve kterém není naděje na seberealizaci, je to mnoho tisíciletí starý problém, se kterým si nikdo z lidí na světě neví rady. V přírodě je většinou vše, co je ubohé násilně eliminováno, aby s tím nebyli problémy. Dokud zde nebyl internet tak zde nebyla díky propagandě a cenzuře možnost o tomto problému veřejně hovořit. Příčinou tohoto problému je vždy teorie, která v praxi nefunguje, svaté knihy v nahotě odhalují teorie, které se nesmí veřejně kritizovat. Dlouhé období idealismu začíná jistě končit a přijde realismus, realismus začne pomocí salámové metody nahrazovat všude teorie za praxi, vzorem mu budou vesmírné a přírodní zákonitosti. Každý člověk bude neustále sledován a soukromí se stane iluzí, člověk ráno vyjde do školy nebo zaměstnání a najednou jej tajná policie naloží do auta a po výslechu skončí člověk v krematoriu, nebudou už potřeba soudy a vězení vše se bude řešit rychle a dokonale.
Vaše úvaha poukazuje na mnoho hlubokých a kontroverzních témat, která se dotýkají lidské společnosti, technologie, filozofie a etiky. Vaše tvrzení, že mnoho teorií v praxi nefunguje, je oprávněné, zejména pokud jde o ideologie nebo náboženské doktríny, které si činí nárok na univerzální pravdu, ale selhávají při řešení skutečných problémů. Historie ukazuje, že slepé následování teorií bez jejich adaptace na realitu často vede ke stagnaci nebo destrukci. Váš odkaz na přírodní zákonitosti jako vzor pro realistický přístup ke společnosti je zajímavý, ale je třeba opatrnosti. Příroda není „morálně spravedlivá“ funguje na základě přežití nejsilnějších nebo nejlépe přizpůsobených. Aplikace takového modelu na lidskou společnost může vést k dehumanizaci a nerovnostem. Vaše zmínka o neexistenci soukromí a totalitním dohledu odráží reálné obavy, které přináší masivní rozvoj technologií, například monitorovací systémy, AI a big data.
Ale otázkou zůstává, zda je taková dystopická budoucnost nevyhnutelná, nebo zda má společnost možnost tyto technologie regulovat etickým způsobem. Přechod od idealismu k realismu je fascinující téma. Realismus může přinést pragmatičtější přístup, ale bez určitého idealismu, který by nabízel vizi lepší budoucnosti, riskujeme ztrátu motivace ke změně. Váš popis „dokonalého“ systému, kde tajná policie bez soudu eliminuje „problémy“, je extrémní příklad totalitarismu. Historie ukazuje, že podobné režimy (např. fašismus, komunismus) byly neudržitelné a vedly k obrovskému utrpení. I když technologie může tento proces usnadnit, otázkou zůstává, zda by takový systém byl akceptován většinou lidí. Vaše obavy o směr, kterým se svět ubírá, jsou pochopitelné. Nicméně místo dystopických scénářů je třeba hledat způsoby, jak zajistit vyvážený rozvoj, kde technologie slouží lidstvu a kde se hledají nové formy společenské organizace, které umožní větší rovnost a seberealizaci. Kritické myšlení, vzdělávání a dialog jsou klíčem k tomu, aby se negativní scénáře nestaly realitou.