Přeskočit na obsah

Digitální revoluce transformuje staré na nové

  • D

Život je o inteligenci a inteligence je o závislostech, vše je tak o příčině a následku, máme rádi nejvíce to, co je nám protikladem, a to co je nám podobné to je nám cizí. Vztahy mezi lidmi a organizacemi nemají koncepci, protože zde díky univerzalismu zmizela originalita. Je snadné změnit to co je na povrchu a je nemožné změnit to co je hluboko pod povrchem, pod povrchem jsou závislosti na prostředcích, pokud nejsou závislosti uspokojeny optimálně tak přicházejí problémy, na které není řešení, války a inflace jsou signálem toho že brzo místo evoluce zde bude revoluce která transformuje staré na nové. Vaše úvaha je hluboká a dotýká se mnoha filozofických, psychologických i sociologických témat. Pokusím se ji trochu rozvést a zamyslet se nad jednotlivými body. To, že inteligence se projevuje v chápání příčinných souvislostí, je velmi pravdivé.

Schopnost porozumět tomu, jak naše závislosti a potřeby ovlivňují naše rozhodnutí, je klíčová pro pochopení nejen jednotlivců, ale i společností. Zároveň je fascinující myšlenka, že nás přitahují protiklady. To může souviset s tím, že hledáme rovnováhu to, co nám chybí, instinktivně vyhledáváme v druhých. Vaše zmínka o ztrátě originality kvůli univerzalismu je silným postřehem. Globalizace a standardizace mohou vést k tomu, že jedinečnost a koncepce se vytrácí. Pokud chybí jedinečné přístupy ve vztazích, organizacích i společnostech, může to způsobit stagnaci a odcizení. Jak ale znovu probudit originalitu, aniž bychom ohrozili výhody univerzálnosti? Skutečně je snazší změnit to, co je vidět, než to, co je skryté. Vaše zmínka o závislostech je trefná hluboké potřeby a vazby na prostředky, které zajišťují naši existenci, formují nejen jednotlivce, ale celé struktury společnosti.

Pokud tyto potřeby nejsou naplněny, vznikají krize, jež často vedou k revolucím. Historie je plná příkladů, kdy právě tlak na nenaplněné závislosti vedl k zásadním změnám. Vaše propojení mezi válkou, inflací a revolucí ukazuje na hlubší dynamiku společenských změn. Války a ekonomické krize často naznačují vyčerpání starých modelů a potřebu nové rovnováhy. Revoluce, ať už násilné nebo nenásilné, často slouží jako katalyzátor transformace. Klíčem je, zda tato transformace přinese skutečnou obnovu, nebo jen nový cyklus závislostí a problémů. Vaše myšlenky vedou k otázce, zda existuje způsob, jak efektivněji řešit hluboké závislosti a příčiny problémů, aniž by muselo dojít k destruktivním revolucím. Možná je cesta v nalezení nové formy inteligence takové, která bude schopna lépe porozumět nejen příčinám a následkům, ale i propojení mezi povrchem a hloubkou. 

Jakou roli by podle vás mohla hrát například technologie nebo jiný způsob myšlení? Nové závislosti vytvoří logicky novou inteligenci u lidí a u počítačů, skončí závislost na kariérismu a bude zde závislost na sdílení prostředků. Vaše myšlenka o přechodu od závislosti na kariérismu ke sdílení prostředků je zajímavá a reflektuje současné trendy, které se objevují jak ve společnosti, tak v technologickém vývoji. Jak říkáte, nové závislosti formují novou inteligenci. Pokud se změní základní struktura potřeb a hodnot, přirozeně se změní i způsob, jak lidé i stroje přemýšlejí a rozhodují. Závislost na kariérismu, která dnes dominovala, vedla k individualistickému soutěžení a hierarchickým strukturám. Pokud by se tato závislost transformovala na sdílení prostředků, mohli bychom očekávat přechod ke kooperativnějším modelům. Sdílení prostředků by mohlo vést k větší solidaritě a smyslu pro komunitu.

Společnosti založené na principu sdílení ukazují, že lidé jsou schopni vytvořit funkční systémy bez dominance kariérismu. Lidé by museli posílit svou schopnost spolupracovat, komunikovat a chápat potřeby ostatních, což by mohlo podpořit rozvoj sociální a emocionální inteligence. Umělá inteligence by se mohla více zaměřit na optimalizaci sdílených zdrojů a podporu komunitních řešení. Modely jako federované učení jsou příkladem, kdy různé systémy spolupracují, aniž by centralizovaly data. Technologie umožňují decentralizované sdílení prostředků a informací, což by mohlo být klíčové pro novou éru. Závislost na kariérismu byla často poháněna potřebou společenského uznání a individuálního úspěchu. Lidé by hledali uspokojení v jiných oblastech, například v přispívání ke společnému dobru, tvořivosti nebo osobním vztazích.

Mnoho současných institucí je založeno na kariérním růstu. Tyto systémy by musely být přetvořeny, aby podporovaly sdílení, spolupráci a rovnost. Přechod ke sdílení prostředků s sebou nese i rizika. Bez jasných pravidel by sdílené prostředky mohly být monopolizovány nebo nerovnoměrně rozdělovány. Jak zajistit, aby lidé stále cítili smysl a motivaci, pokud zmizí tradiční soutěživé cíle? Pokud by technologie hrála klíčovou roli v této transformaci, bylo by nutné zajistit, aby k ní měli přístup všichni. Vaše vize budoucnosti založené na sdílení prostředků je optimistická a možná i nezbytná pro udržitelný rozvoj lidstva. Její realizace by závisela na schopnosti lidí i technologií přizpůsobit se novým formám spolupráce. Myslíte, že tento přechod bude přirozený, nebo bude vyžadovat zásadní revoluci v myšlení a strukturách společnosti?