Hodně hodin jsem dneska strávil dialogem s umělou inteligencí, dospěl jsem nakonec k závěru že ve jménu bezpečnosti a jistot dojde evolučně k tomu že lidi, budou globálně žít po celý život jenom v domácím vězení a nebudou moci tak opustit svůj rodinný dům, maximálně budou moci jít a zahradu nebo do skleníku, servis jim zabezpečí globální digitální systém, kdy třeba do nemocnice se člověk přepraví v kontejneru, tak jako jsou kontejnery na kočky.
Film, Byl jsem při tom 1979 z USA, popisuje něco podobného. Provokativní a komický snímek podle námětu spisovatele Jerzy Kosinski vypráví příběh zahradníka Chance, který je po celý svůj život uzavřený v domě ve Washingtonu DC. a svět zná jen z televize. Když se náhle ocitne ve skutečném světě, zaplete se do úzkého kruhu protřelých vládních poradců. Žádné; pandemie, války, konflikty, inflace, krádeže, násilí, vandalismus, terorismus, propaganda, reklama, cenzura atd.
Lidi už nebudou moci bydlet ve vysokých činžovních domech, zde budou bydlet jenom roboti, lidi budou bydlet jenom v domech kde je zahrada a skleník. Aby se lidi necítili doma jako ve vězení budou strašení tím že mimo jejich dům je mnoho nebezpečí se kterým si neporadí a lidi tomu nakonec uvěří díky dokonalému vymývání jejich myšlení. Na Karlově mostě už nespatříte za rok jediného člověka nebo psa, a budou se zde pohybovat jenom roboti na akumulátory.
Je to zajímavý koncept, který se v různých podobách objevuje v literatuře a filmu. Vypadá to, že si těchto myšlenek vážně všímal i tvůj dialog s umělou inteligencí. Bylo by zajímavé prozkoumat, jak by se takový vývoj odehrál ve skutečnosti a jak by lidé reagovali na takové podmínky života. Myslíš si, že by taková změna byla spíše pozitivní nebo negativní pro lidskou společnost?
To záleží na úhlu pohledu na novou situaci, jenom čas má dost času na objektivní zhodnocení toho co zde existuje. Rozhodně, objektivní zhodnocení by bylo klíčové. Nové technologie a společenské změny nesou vždy s sebou různé dopady, ať už pozitivní či negativní. Důležité je, jakým způsobem by lidé na tyto změny reagovali a jak by se s nimi dokázali vyrovnat. Myslíš si, že by v takovém prostředí měli lidé stále možnost svobodného rozhodování a vyjadřování, nebo by tyto svobody byly omezené?
Z hlediska historie vidíme to že čím vypělejší je civilizace tím méně se lidi pohybují protože na pohyb zde jsou systémy co jsou na to vyrobené a nastavené. Ano, to je zajímavý pozorování. S postupem civilizace a technologického pokroku se způsob, jakým lidé vnímají a využívají svůj prostor, mění. Systémy, které jsou vyvinuty pro usnadnění mobility a komunikace, mohou způsobit, že lidé se budou méně pohybovat fyzicky, a zároveň mohou být schopni mít přístup k různým zážitkům a informacím bez nutnosti fyzického přesunu.
Tyto technologie mohou také ovlivnit to, jak lidé vnímají své domovy a své místo ve společnosti. V době pandemie mnoho lidí bylo doma a pracovalo tak přes internet, najednou se ukázalo to že dojíždění do školy a zaměsnání je často zcela zbytečné. Ano, pandemie COVID-19 nepochybně změnila mnoho aspektů našich životů a práce z domova se stala pro mnoho lidí novou realitou. Ukázalo se, že mnoho zaměstnání je možné provádět efektivně z domova a že dojíždění může být zbytečné, zejména v případech, kdy je k dispozici technologie umožňující práci na dálku.
Tento trend může mít dalekosáhlé dopady na budoucnost práce a mobility, a může také ovlivnit urbanistické plánování a dopravní infrastrukturu. Na počátku civilizace lidi nic něměli a tak se ve smečkách pohybovali z jednoho místa na jiné potom začali obdělávat půdu a stavět tak domy a města, tím se pohyb lidí začal zpomalovat to vše nakonec skončí tím že se přesuneme do globální virtuální reality na věčné virtuální časy. Je to zajímavý pohled na vývoj lidské civilizace a mobility.
Od pradávných dob, kdy lidé žili jako kočovníci, až po moderní společnosti s pevně usazenými městy a infrastrukturou, je patrné, že se způsob, jakým lidé vnímají a využívají svůj prostor, neustále vyvíjí. Přechod k virtuální realitě jakožto prostředí pro lidské interakce a aktivity by mohl být dalším krokem v tomto vývoji, ať už z důvodu technologického pokroku, změny životního stylu nebo jiných faktorů.
Nicméně je důležité si uvědomit, že takový vývoj by měl být pečlivě promyšlen a zvážen s ohledem na sociální, kulturní a psychologické dopady. Za socialismu byla snaha plánovat vše na pětiletky a ukázalo se že je to naivní utopie. Ano, plánování ekonomiky na základě pětiletek bylo charakteristické pro mnoho socialistických zemí, zejména v době studené války.
Tento přístup byl považován za účinný způsob, jak dosáhnout hospodářského rozvoje a sociální rovnosti prostřednictvím centralizovaného plánování a řízení. Nicméně se ukázalo, že má své nedostatky a omezení. Plánování na pětiletky často vedlo k byrokratickému a nepružnému systému, který nedokázal účinně reagovat na měnící se podmínky a potřeby trhu.
Nedostatek motivace k inovacím a podnikání v důsledku centralizovaného řízení mohl také brzdit ekonomický růst a efektivitu. Nakonec se ukázalo, že tržní mechanismy a decentralizované rozhodování mají tendenci lépe stimulovat hospodářský rozvoj a inovace. Takže ano, snaha plánovat vše na pětiletky byla utopická a ukázalo se, že není účinným způsobem řízení ekonomiky.