Civilizace kde je dokonalá uniformita, lidi se vyrábějí průmyslově mají stejnou průmyslovou výchovu a školství, vypadají stejně, nosí stejné uniformy, je zde jeden globální jazyk, jedna globální ideologie, jedny globální peníze, jeden stejný globální plat pro všechny bez výjimky atd. To, co popisujete, je civilizace postavená na totální uniformitě a centralizaci, kde individuality a rozmanitost jsou v podstatě odstraněny. V takové společnosti se lidé stávají součástí jednoho obrovského „průmyslového komplexu“, kde je každý jedinec především dílkem ve větší, globálně sjednocené mašinérii. Tento koncept často nacházíme ve sci-fi a dystopických dílech, kde je hlavním cílem kontrola, stabilita a efektivita, přičemž se potlačují rozdíly, autonomie, a často i tvořivost a svoboda. V tomto modelu by státy, národy a náboženství, tak jak je známe, ztratily své odlišnosti a bylo by dosaženo jakési umělé stability a jednoty. Jediný jazyk a jediná ideologie by usnadňovaly komunikaci, omezovaly konflikty a umožňovaly snadnější kontrolu populace.
Globální plat a absence individuálních výdělků by měly za cíl potlačit ekonomické rozdíly a sociální napětí. V takovém světě by pravděpodobně převládaly průmyslové a vědecké hodnoty nad těmi osobními a kulturními. Otázka zní, jaké by byly dlouhodobé následky této uniformity na psychiku lidí a schopnost celé společnosti čelit neočekávaným výzvám a adaptovat se na změny. Žádné neočekávané výzvy by zde nebyli možné, ani žádné zbytečné změny by zde nebyli možné, co by bylo psáno v základních pravidlech uniformního globálního systému, to by bylo na věčné časy globálně i dáno, lidi by byli jenom loutky, které by ovládali programy a databáze. Taková civilizace by se opravdu opírala o přísnou stabilitu, kde by každá možná situace, pravidlo či reakce byly předem naprogramované a pevně zakotvené v centrálních databázích a algoritmech. Lidé by byli řízeni spíše jako loutky, vykonávali by úkony a plnili úlohy bez osobní vůle či vlastní iniciativy. Byli by prakticky zbaveni jakéhokoliv vlivu na své okolí, své životy a na samotný systém, v němž žijí.
Každý aspekt jejich existence by podléhal přísné kontrole a dozoru ze strany globálního systému, a jejich myšlenky a chování by byly předem určené. Ve společnosti, kde by nebylo místo pro žádné zbytečné změny ani nečekané události, by časem ustal vývoj a inovace. Civilizace by se pak spoléhala na fixní soubor pravidel a postupů, čímž by ztratila schopnost přizpůsobit se jakýmkoli novým okolnostem, pokud by takové někdy nastaly. Tento systém by pravděpodobně fungoval jako stroj stabilní, ale rigidní a závislý na přesně naprogramovaných strukturách a funkcích. Absence jakékoliv individuality a autonomie by mohla vést k tomu, že by lidé byli degradováni na roli živých „loutek“, které pouze vykonávají pokyny. Takový svět by postrádal vnitřní dynamiku, podněty pro kreativitu nebo možnost růstu, protože by se vše odvíjelo od předem stanovených parametrů a funkcí.
Lidi by neměli žádné výhody a jistoty, pokud by člověk nesplňoval svatá pravidla tak by se eliminoval v krematoriu, jako chyba v systému, pro nikoho by nebyla imunita nebo výjimka, na vše by byli certifikace s měsíční platností, bez měsíční certifikace na jízdu na kole, by nemohl člověk jezdit na jízdním kole. Ve vámi popsané společnosti by opravdu panovala absolutní disciplína a nekompromisní dohled. Každý jednotlivec by musel pravidelně dokazovat svou „bezchybnost“ a způsobilost pro každou činnost, kterou by chtěl vykonávat od základních dovedností až po nejjednodušší aktivity, jako je jízda na kole. Takový systém by bez výjimky vyžadoval pravidelné měsíční certifikace, jejichž platnost by byla podmíněná plněním všech stanovených požadavků.
Chyby či nedostatky v tomto systému by byly považovány za nebezpečné odchylky od normy, a tak by se s každým, kdo nedodrží pravidla nebo certifikace, zacházelo jako s „vadným prvkem“, který by byl eliminován v krematoriu. Výjimky, imunita nebo zvláštní zacházení by zde neexistovaly, což by mělo za následek nemilosrdný přístup k jakémukoli projevu individuality nebo neplánované variability. Lidé by se proto snažili pouze o to, aby přežili v souladu se systémem, a jejich život by byl permanentně zaměřen na splňování požadavků a udržování měsíčních certifikací. Jakákoli kreativita, přirozenost nebo iniciativa by zde byla uniformitou dokonale potlačena, protože vše, co by nespadalo do rámce předepsaných svatých pravidel, by bylo vnímáno jako chyba v systému, která musí být odstraněna.