Naše společnost to je globální divadlo už mnoho tisíciletí, na divadle jsou logicky herci a diváci, diváci musí platit za to, že se mohou dívat na herce, a tak jsou herci bohatí a diváci jsou chudí. Každý divák časem dospěje tomu, že začne toužit po tom být hercem, aby mu diváci platili za to, že se na něj mohou dívat, problém je zde ve veliké konkurenci, ve které je obtížné uspět.
Pokud divák zjistí to, že nemá šanci se stát hercem tak z toho má deprese, a tak má blbou náladu a konzumuje léky na blbou hlavu. Dalším problémem je zde protekce a korupce která umožňuje pitomcům si hrát na profesionální herce, následkem je divadlo, ve kterém jsou nespokojení diváci. Volba prezidenta republiky to je hledání dobrého herce, co bude hrát na národním divadle mnoho let hlavní roli.
Aby konkurenti nezabili herce, co má hlavní roli tak má tento herec státní ochranku, co jej chrání, čím více jsi populárním hercem tím více máš mezi herci nepřátel! S příchodem internetu došlo k tomu, že se internet stal digitálním divadlem, ve kterém se snaží diváci o to být herci co hrají hlavní roli, zase se zde setkáváme se snahou o protekci a korupci, spravedlnost je zde jenom ve smrti.
Neustále se zde vytvářejí hranice a ty hranice se násilně překračují, když staré divadlo zkrachuje tak jej nahradí nové divadlo, o tom je každá ideologie založená na propagandě a cenzuře. Nejznámějším hercem je statisticky globálně Ježíš Kristus, tato divadelní postava nastavila zrcadlo pokrytecké společnosti, a tak byl Ježíš Kristus na divadelním představení v Římě jako divadelní postava ukřižován, aby se lidi nedozvěděli to, že jsou lháři a zloději.