Ano, zloděj křičí chyťte zloděje

Budoucnost je zlá, dobře už bylo. Jsou podle vás důvody k takovému pesimismu? A pokud ano, jaké to jsou? Již od té doby co jsou zde daně se mládež domnívá, že budoucnost je zlá. Zvláště ta část mládeže, která je dobře ekonomicky zajištěná a v zásadě nemá žádné skutečné existenční starosti. Pesimismus a chmury, to bývá jednou z nejmilejších póz mladých lidí. A není to nic nového. Většinu to pak přejde a ty, co to nepřejde, ti ovšem pak tvoří dějiny například; humanismus, nacismus, komunismus, socialismus, kapitalismus, atd.

A dneska směs různých sekt a hnutí bez cti a morálky. Otázka je, kdo přišel na ten chybný názor, že budou generací, která se bude mít hůř než jejich rodiče? Taková věc se stala již mnohokrát. V historii po husitských válkách, po třicetileté válce, po epidemiích moru, kdy vymíraly celé oblasti atd. Poměrně nedávno, po vcelku klidném konci 19. století, kdy se obecně bohatlo, přišla 1. světová válka.

Miliony mrtvých, nedostatek potravin a bída, kdy lidé, a hlavně děti, umírali na nemoci z hladu a vše skončilo v politicko ekonomickém rozvratu. Když se situace uklidnila, přišla světová hospodářská krize v roce 1929. Pak přišla druhá válka a u nás nastoupil socialismus s maskou demokracie. Také je potřeba konstatovat, že si to o ztracené generaci myslí jen určitá část mládeže, pocházející z nejbohatších států. Která už je tak rozežraná, že neví co by. A hlavně, chybí jí nějaký životní cíl. Je však nutno předem říci, že dnešní mladá generace rozvinutých států je zároveň obětí sil, kterým objektivně nedokáže vzdorovat.

Donedávna vyzývaná globalizace ukazuje také své stinné stránky. Vůči nastupující generaci. Už neexistuje posloupnost děda kovář, otec kovář, syn kovář. Zemědělství eliminovalo většinu pracovníků, velké továrny eliminují většinu zaměstnanců, řemeslníci mizí a klasická fyzická práce mizí. Obludná mánie vyprodukovat mnoho středoškoláků a vysokoškoláků plodí všude absolventy titulů, kteří nemají dostatek možností tyto teoretické zkušenosti využít v profesionální praxi.

Pomatenost neustálého rozšiřování různých pseudostudijních oborů vytváří inteligentní hlupáky, kteří jsou nezaměstnatelní jinde než v rychlém občerstvení nebo za kasou v samoobsluze. Přes rozrůstající se byrokracii, se většina absolventů stejně bez protekce nedostane na místa byrokratů a politiků. Prostě o jejich vzdělání není zájem, a nemají tedy žádnou existenční perspektivu. Objevila se totiž celá nová společenská třída, zvaná vzdělaní ubožáci. Mladí vzdělaní lidé jsou vystaveni ekonomické nejistotě.

To vede jedince ke ztrátě sociálních a finančních jistot jistého výhodného pracovního poměru, jaký po většinu života znali jejich rodiče. Z nejistoty a strachu tak vymýšlí pseudo problémy. Mimochodem tvrzení, že se jejich rodiče měli nějak extra dobře, může vykládat jen neznalý a rozmazlený fracek. Jejich rodiče a prarodiče prožili život plný nejistot, v dobách, kdy probíhaly po světě různé války, vypukaly ekonomické krize, svět techniky a společnost jako taková se měnily až děsivým tempem.

Nástup IT, globalizace, zánik milionů zaměstnání a vznik nových, to rodiče adolescentů museli prostě zvládnout. Pracovat, učit se nové, využít příležitostí a opět pracovat, pracovat a pracovat. Ovšem intenzivně pracovat a vzdělávat se, to té stěžující si části bohaté mládeže přijde o moc složitější než mávat fanglemi, plakáty a skandovat hesla. Ale nevyčítejme jim to tak silně. Mladé generace od začátku dvacátého století dělaly totéž, houfně propadaly fanatismu komunismu a nacismu a výsledkem byly dvě světové války.

A u nás morálně i ekonomicky devastující socialismus sovětského typu. Dobře. Není tento názor trochu přehnaný v situaci, kdy současní mladí vyrůstali v hospodářském růstu i hospodářská krize po roce 2008 odezněla během dvou let a vlastně nebyla až tak moc dramatická a současný blahobyt je v drtivé části světa nesrovnatelný s čímkoliv, co se tam odehrávalo dříve? On si někdo vážně myslí, že na to, mít se lépe než rodiče, je nějaký zákon či předpis, a že na něj mají mladí automatický nárok?

Život budou mít takový, jaký si jej udělají. Budou-li blbnout, tak jako pokroková část generace jejich prarodičů, zvolí-li si novou totalitu a dopadnou špatně. Ale to nezáleží na jejich rodičích, ale jen na nich. Problémem u mladých lidí v moderní společnosti je otázka duševního dospívání. Lidstvo, aby dokázalo naučit svoji mládež stále větší a větší množství poznatků a dovedností, neustále prodlužuje dobu dospívání.

Fyzicky dospělí lidé jsou vychováváni a vychováváni jako nedospělé děti. Doba společenské a sociální dospělosti je uměle prodlužována většinou až do věku 30 let, což je špatně, ale nikdo neví co s tím. Dnešní mládež v bohatých státech je u vstupu do samostatného života silně konfrontována realitou mezi pubertálními sny a skutečností. Složitost reality ovšem není schopna často chápat proto, že, na to není připravena.

Každá generace skáče na jiné sliby. Jistě. Mladá generace je v mnoha věcech daleko lépe vzdělaná než jejich rodiče, jsou prostě na jiné úrovni vědomostí. Nemají však žádnou životní praktickou zkušenost. Válku a krize znají z filmů a tam to vypadá fešácky. O moderní historii ani vzdělanější část mládeže nic netuší. Neví, co je to totalita, nezná a nechápe, co znamená pojem; pravda, láska, svoboda, demokracie, morálka, slušnost, atd.

Na základě mladického idealismu a nedostatku zkušeností s reálným světem, je dosti velká část, a hlavně ta nejhlasitější, nakloněna k zavedení nové moderní digitální totality. Podívejme se na dnešní dění reakce mládeže. Násilí, rabování, ideologické násilí, přepisování historie, přesně jak předpověděl George Orwell a mnozí další geniální spisovatelé. Kdo nejde s námi, ten jde proti nám, moje hra a moje pravidla.

Vandalové se domnívají se, že terorismus je správná odpověď na pocity nespravedlnosti. Nechtějí diskusi, chtějí poroučet druhým. Přímo si loudí o diktaturu a katastrofu. V souvislosti s koronakrizí se mluví o tom, že množství restriktivních opatření posílilo roli státu a ukázalo, že některé věci se musí dělat centrálně, plánovaně a na úrovni státu. Lze podle vás jako pamětníka hledat nějakou paralelu s obdobím po roce 1945, kdy se rovněž objevovalo volání po silném státu a heslem dne u všech politických subjektů byl demokratický socialismus?

V době krize musí každá společnost, chce-li přežít, zavést restriktivní opatření. To nemá s komunismem nic společného. Hrozí podle vás v této situaci riziko výrazného omezení svobod a nástupu nějaké formy totalitního státu? Totalita je ve skutečnosti přáním a cílem všech těch mladých pokrokářů. Veřejně se požaduje, dnes už i orgány EU, cenzura nejen v mediích, ale i na internetu a vydává se to za pokrok! Už zase, jako u nás za komunismu, dělíme názory na svaté a hříšné. A ty hříšné je podle vedení EU potřeba odstranit.

Nejprve se odstraňují názory, pak lidé. To lidstvo zná již od dob kdy byl Adam s Evou vyhnán z ráje. Totalitní stát se k nám blíží z úřadoven Evropské unie, kampusů západních univerzit, z takzvaně ekologických hnutí, atd. Ti všichni diktátoři chtějí nařizovat, zakazovat, kádrovat, vylučovat ze společnosti všechny jinak myslící. Zloděj křičí chyťte zloděje. Politici jako Putin vědí, že totalitní stát je zrůda. Oni jsou výsledkem demokracie. Ne vždy dokonalé, ale stále demokracie. Pokrokáři a jejich mladí následovníci jsou předvojem další totality.

Odpusť jim pane, vždyť hříšníci nevědí, co činí. A koukáme-li do světa na ten přehled politických nul, pomatenců a doslova nýmandů, co vedou mnohé státy a unie, jsme na tom relativně ještě dobře. Osobnost ukazující směr buď je, anebo není. Evropská unie po týdnech, kdy o ní nebylo příliš slyšet, začíná plánovat ohromné investiční projekty a současně s tím se znovu ozývají výzvy více Evropy. Zdá se, že současné vedení EU je nepoučitelné a jeho touha po moci je stále veliká. A když rozhazují vypůjčené miliardy političtí šílenci v EU, nemůže to nikdy dopadnout dobře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..