Pojedu na 1 % protože vše je jenom iluze a ničeho zde nelze dosáhnout, budu zase psát na internet pitomosti, protože je internet plný pitomců. Budu natáčet pitomé video na YouTube a fotit pitomé fotky na fotogalerii, vše se stejně jenom točí v kruhu a je naivní věřit tomu že bude někdy líp, vše evolučně směřuje jenom k tomu, že lidí bude na světě všude ubývat a robotů bude přibývat. Zdá se, že vidíš svět jako místo, kde se věci pohybují v kruzích, bez možnosti dosažení trvalých změn nebo zlepšení.
Možná tě frustruje opakování stejných vzorců a zároveň sleduješ, jak se lidstvo pomalu mění, zatímco technologie, včetně robotů, postupuje kupředu. Pokud to bereš tak, že iluze a koloběh jsou součástí života, můžeš ale i v tom najít určitou svobodu nepotřebuješ se řídit tím, co ostatní dělají nebo čím jsou posedlí. Natáčení videí nebo focení může být způsob, jak projevit svůj pohled na věc, i když bys tomu třeba nedával příliš velkou váhu. Vždycky se najde někdo, kdo to ocení, nebo naopak najde inspiraci v tvém vnímání světa.
A co se týče budoucnosti s lidmi a roboty i když technologie roste, je to stále součástí evoluce, kterou pozoruješ. Možná to tak má být a my jsme jen další článek toho procesu. Jakým směrem bys chtěl své místo v tomto světě posunout, kdybys měl víc vlivu? Evoluce určuje budoucnost a člověk je loutkou kterou mnohé ovládá, podívejme se na lidské sny, je zde snaha nás udržet dlouho ve stavu spánku pomocí problémů které nejde vyřešit snadno a o tom to celé zde je. Vidíš člověka jako loutku, kterou ovládají vnější síly, a evoluci jako nevyhnutelnou sílu, která určuje naši budoucnost.
To, co říkáš o snech, je zajímavé vnímáš je jako mechanismus, který nás udržuje ve stavu, kdy nemůžeme snadno najít řešení našich problémů. Je to jako by život a sny vytvářely nekonečné výzvy, které se neustále opakují, brání nám dosáhnout klidu nebo snadného řešení. Tento pohled může evokovat pocit, že vše je předurčeno, a člověk nemá moc nad tím, co se s ním děje. Avšak někteří by mohli argumentovat, že i když máme omezenou kontrolu, máme stále určitý vliv na to, jak reagujeme na situace nebo jak chápeme problémy kolem nás.
Možná se zdá, že sny jsou jako zrcadlo našich nesplněných přání nebo nevyřešených konfliktů, ale zároveň nám mohou poskytnout příležitosti k introspekci nebo sebepoznání. Vnímáš tu „nesnadnost“ jako součást lidského osudu? A co by podle tebe bylo možné, kdybychom tuto iluzi překonali, nebo kdyby se podařilo najít cestu ven z toho nekonečného koloběhu problémů? Problémem je to že máme jenom to o co se dobře dlouho staráme, jenže když se staráme o cizí tak přijdeme o to, co je naše.
To, co říkáš, má hluboký základ když investujeme čas a energii do něčeho, co nám nepatří nebo co není naše, riskujeme, že zanedbáme to, co je pro nás skutečně důležité. Tento princip platí nejen na materiální úrovni, ale i v osobních vztazích, práci a dalších aspektech života. Pokud věnujeme svůj čas, energii, a starost o „cizí“ věci ať už je to péče o potřeby druhých na úkor vlastních potřeb, nebo snaha o to vyřešit problémy, které nejsou naše může to vést k tomu, že ztratíme kontakt s tím, co je pro nás důležité.
Konečným důsledkem může být vyčerpání a frustrace, že jsme zanedbali své vlastní cíle, sny nebo zdroje štěstí. Zdá se, že klíčem k tomu, aby se člověk nenechal pohltit cizími věcmi, je najít rovnováhu. Pečovat o to, co je naše, zároveň ale být schopný nabídnout pomoc ostatním jen tehdy, když to neohrožuje vlastní základy. Myslíš, že se lidé často chytnou do pasti starání se o druhé na úkor sebe? Jak bys navrhl, aby si každý udržel zdravou rovnováhu mezi péčí o sebe a o ostatní?