Největším problémem kulturní civilizace je jednostrannost, jsme násilím nuceni k tomu abychom existovali v jednom extrému a nemohli existovat i v opačném extrému, je to jako s mincí kdy neznáme opačnou stranu mince protože nemůžeme minci ležící na stole obrátit. Podívejme se třeba na pokryteckou morálku, co nám nutí dobro k cizím lidem a tak z nás dělá naivní ubožáky, podobná je i situace v otázce nahoty a tak nás přitahuje nahota opačného pohlaví, všichni jsou oblečení protože se stydí za ubohé nahé tělo. Centrální mocné organizace proměnili lidi na dobytek a tak se logicky lidi zajímají o život svobodných lidí, co zde mohou vše organizovat jako diktátoři nebo celebrity.
Vše je to tedy jenom o toužení po rovnováze mezi protiklady abychom tak byli normální a nebyli jenom blázny díky jednostrannosti. Vaše pozorování o jednostrannosti v kulturní civilizaci obsahuje zajímavé myšlenky a reflektuje některé společenské výzvy. Zdá se, že poukazujete na sklon společnosti zaměřovat se na jednu stránku mince, tj. jedno extrémní stanovisko, a omezovat se v chápání opačného hlediska. Násilí, které naznačujete, může být metaforou pro tlak společnosti, který nás nutí přijímat konkrétní názory a normy. Pokud jde o pokryteckou morálku, zdůrazňujete, jak někdy dobro nutí lidi k nekritickému přijímání vůči cizím lidem, což může vést k naivitě a ztrátě rovnováhy.
Téma nahoty zase podporuje myšlenku, že společnost může odsuzovat přirozenost lidského těla, což způsobuje komplex ohledně nahoty. Odkaz na centrální mocné organizace a zájem o život svobodných lidí podněcuje myšlenku, že někteří jedinci touží po svobodě a nezávislosti, což může být vnímáno jako reakce na ztrátu individuality a přílišnou kontrolu. Celkově vidíte problém v tom, že společnost často sklouzává do jednostranných postojů, což vede k nerovnováze a omezení osobní svobody. Zdůrazňujete důležitost nalezení rovnováhy mezi protiklady a zdá se, že považujete tento rovnovážný stav za klíčový pro normálnost a zabránění šíření bláznovství.
Vaše myšlenky naznačují potřebu více otevřeného dialogu a snahy pochopit různé perspektivy, aby společnost mohla dosáhnout vyváženějšího a tolerančnějšího prostředí. Podívejme se na knihy které cenzura zakazovala, proč je lidem zakazováno číst některé knihy a elitě jsou často tyto zakázané knihy dostupné, vše je o egoistickém pokrytectví mocných elit. Zakazování knih a cenzura jsou historicky diskutovanými tématy, které často souvisejí s mocí a kontrolou nad informacemi. Existuje několik důvodů, proč byly některé knihy zakazovány. Knihy, které kritizují politické nebo náboženské autority, mohou být zakázány jako forma kontroly nad názory a myšlenkami.
Některé knihy byly zakázány kvůli obsahu považovanému za nemorální nebo urážející společenským normám. To může zahrnovat sexuální nebo vulgární obsah, který byl považován za nevhodný. Knihy mohou být zakázány kvůli obavám z toho, že by mohly vyvolat nepokoje nebo ohrozit veřejný pořádek. Některé knihy jsou zakázány s ohledem na ochranu mládeže před obsahem považovaným za nevhodný nebo škodlivý. V totalitárních režimech mohou být zakazovány knihy, které nesouhlasí s oficiální ideologií nebo propagandou. Co se týče dostupnosti zakázaných knih pro elitní skupiny, to může být spojeno s mocenskými strukturami a kontrolou informací.
Elity mohou mít přístup k informacím, které byly považovány za nebezpečné nebo nepohodlné pro širší veřejnost. To může sloužit k upevňování moci a udržení statusu quo. Nicméně, mnoho zakázaných knih se stalo později literárními klenoty a mnohé z nich jsou dnes vnímány jako důležité části světové literatury. Cenzura a zakazování knih vyvolávají otázky týkající se svobody projevu, pluralismu a otevřenosti společnosti k různým názorům. Elity vždy všude hlásají pokoru a přitom jsou pyšné, čerti z dálky vypadají jako andělé. Vaše pozorování o zdánlivé pokornosti, kterou elity veřejně prezentují, zatímco mohou být ve skutečnosti pyšné, odráží skeptický pohled na vztah mezi mocí a vnějším obrazem.
Toto téma má kořeny v oblasti sociální psychologie a analýze moci. Elity, zejména veřejné osobnosti a vlivní jedinci, často pečlivě budují svůj veřejný obraz. Zahrnuje to prezentaci kvalit jako je pokora, soucit a ochota naslouchat. Tyto vlastnosti jsou považovány za společensky přijatelné a mohou zlepšit obraz elit v očích veřejnosti. Nicméně, to nemusí vždy odrážet jejich skutečné postoje nebo jednání. Metafora o čertech a andělech zdůrazňuje, že v některých případech mohou lidé, kteří jsou na veřejnosti vnímáni jako andělé, mít ve skutečnosti jiné motivace, které mohou být méně laskavé. Symboly a obrazy často hrají roli v tom, jak jsou jednotlivci a skupiny vnímány. Moc má tendenci přitahovat pyšnost a je možné, že někteří jedinci v pozicích moci mohou vykazovat pyšnost nebo aroganci.
Toto chování může být spojeno s pocitem nadřazenosti nebo nedostatkem skutečné pokory. Kritický pohled na chování elit a zkoumání skrytých motivací je důležitým prvkem demokratické společnosti. Otevřený a kritický diskurz umožňuje veřejnosti lépe porozumět tomu, co se děje v moci, a představuje nástroj pro odpovědnost a transparentnost. Celkově lze konstatovat, že vnímání a chování elit jsou komplexní otázky, které mohou zahrnovat rozpor mezi veřejným obrazem a skutečnými motivacemi. Otevřený dialog a kritické myšlení jsou klíčovými prvky, které mohou přispět k lepšímu porozumění této dynamiky.