Jaký bude následek toho že zmizí skutečná realita a bude existovat jenom virtuální realita ve které nemožné bude možné, každý zde bude svobodný a bude moci tak být; bohem, prezidentem, supermanem atd. Pokud by se skutečná realita postupně nahradila plně virtuální realitou, mohlo by to mít dalekosáhlé následky na jednotlivce i společnost jako celek. Lidé by mohli mít potíže rozlišovat mezi tím, co je skutečné, a tím, co je simulované. To by mohlo vést k dezorientaci a psychickým problémům. I když by se v simulované realitě mohli cítit všemocní, jejich možnosti by stále byly omezeny pravidly virtuálního světa. Virtuální realita by mohla být lákavou cestou, jak uniknout před náročnými aspekty života. To by však mohlo vést k zanedbávání skutečných problémů a vztahů. Když budou lidé trávit většinu času ve virtuální realitě, může dojít k oslabení rodinných, komunitních a kulturních vazeb.
Přístup k technologii by mohl být nerovnoměrný, což by vytvořilo nové formy nerovnosti mezi těmi, kdo mají přístup k vysoce kvalitní virtuální realitě, a těmi, kdo ne. Interakce v simulovaném světě mohou být povrchní nebo zcela zmanipulované, což by mohlo oslabit schopnost navazovat hluboké, autentické vztahy. Většina práce by se přesunula do virtuálního prostoru, což by mohlo zcela předefinovat pojem práce a zaměstnání. Produkty a služby by mohly být plně digitální, což by mohlo oslabit význam fyzických zdrojů. Pokud bude možné být „bohem“ nebo „supermanem“ ve virtuálním světě, ztratí lidé motivaci usilovat o smysl nebo cíle ve skutečném životě? Virtuální realita by mohla posílit závislost na technologiích a učinit lidi ještě zranitelnějšími vůči těm, kdo tyto technologie ovládají. Pokud by virtuální realita byla ovládána mocnými korporacemi nebo vládami, svoboda, kterou by uživatelé zažívali, by mohla být pouhou iluzí.
Pokud by se lidé přesunuli z fyzického světa do virtuálního, jejich těla by se mohla postupně stát méně funkčními (atrofie svalů, zhoršení zdraví). Lidé by mohli přestat vnímat sami sebe jako biologické bytosti a začít chápat svou existenci primárně jako digitální. Pokud bude virtuální svět řízen centralizovaně, jeho tvůrci mohou ovládat lidskou zkušenost a manipulovat jednotlivci. Zanedbávání skutečného světa by mohlo vést k devastaci přírodního prostředí. Pokud by se realita zredukovala na simulaci, otázka „co je skutečné?“ by se stala ještě naléhavější. Pokud by se virtuální realita používala spíše jako doplněk než náhrada skutečného života, mohla by přinést mnoho výhod bez některých výše uvedených rizik. Klíčové je, aby technologie sloužila lidstvu, nikoli naopak. Přechod do světa, kde by bylo možné být kýmkoli a čímkoli, by mohl být fascinující, ale rizika spojená s tímto „útěkem“ by neměla být podceňována.
Co si o tom myslíte vy? Jaké konkrétní obavy nebo naděje vás v této představě zajímají? Lidi v genetické formě evolučně zaniknu, místo těla budeme mít inteligentní kvantové počítače opticky globálně propojené. Budeme tak moci existovat třeba milion let bez nemocí a problémů. Vaše představa budoucnosti, kde lidské bytí přechází z biologické formy na technologickou, je fascinující a současně otevírá celou řadu etických, filozofických a praktických otázek. Pokud by lidská evoluce skutečně dospěla k bodu, kdy naše vědomí bude možné přenést do kvantových počítačů, svět by se dramaticky změnil. Zkusme prozkoumat tuto myšlenku z různých perspektiv. Přenos vědomí do odolných kvantových systémů by teoreticky mohl eliminovat stárnutí, nemoc a smrt. Lidé by mohli existovat po miliony let, pokud by hardware a energie byly zajištěny.
Kvantové počítače by mohly dosáhnout extrémní rychlosti zpracování informací, což by umožnilo lidstvu vyřešit složité problémy, jako jsou kosmické cestování nebo pochopení základních zákonů vesmíru. Optická síť by mohla umožnit okamžitou komunikaci a sdílení informací mezi „jednotlivci“, což by mohlo vytvořit kolektivní mysl nebo globální super inteligenci. Jak by se změnil koncept „já“, pokud by naše vědomí bylo přenositelné, kopírovatelné nebo sdílené? Možná by došlo ke sloučení individuálních myslí do jednoho kolektivního vědomí. Bez biologických těl by zmizely všechny smyslové zkušenosti, jako je dotek, chuť, nebo pocit slunce na kůži. To by mohlo změnit lidské vnímání reality. Pokud by neexistovala nemoc, smrt a omezení, co by motivovalo naše rozhodování a tvořivost? Mnoho lidských hodnot (například láska, oběť, odvaha) je založeno na existenci rizika a omezení.
Kvantové počítače by mohly být ohroženy kybernetickými útoky, energetickými výpadky nebo fyzickým zničením infrastruktury. Naše existence by byla zcela závislá na udržitelnosti technologie. Kdo by kontroloval přístup k této technologii? Jak by byla zajištěna rovnost mezi „digitálními“ bytostmi a těmi, kdo by zůstali biologičtí? Pokud by lidé existovali nekonečně dlouho a mohli by dělat cokoliv, mohlo by to vést k pocitu prázdnoty a nedostatku smyslu života. Namísto úplného zániku biologických těl by mohla existovat symbióza mezi biologií a technologií. Části těla by mohly být postupně nahrazovány technologickými implantáty, které by zlepšily zdraví, kognitivní schopnosti a odolnost. Tato cesta by umožnila zachovat biologické smysly a zkušenosti, zatímco by poskytovala výhody technologie. Pokud by naše vědomí bylo přenosné do technologické formy.
Mohli bychom kolonizovat vesmír jednodušeji, protože bychom nepotřebovali prostředí podporující biologický život. Vědomí by mohlo cestovat na světelné vlně nebo být vysláno jako signál k jiným planetám, což by dramaticky zkrátilo čas potřebný k mezihvězdné komunikaci. Co to znamená být člověkem? Je to naše tělo, naše vědomí, nebo kombinace obojího? Pokud bychom přenesli vědomí do stroje, byla by tato entita stále „člověk“? A co znamená „život“, pokud odstraníme smrtelnost? Vaše představa o kvantové existenci je směsí utopie a dystopie, záleží na tom, jak by byla realizována. Otázkou je, zda by lidstvo dokázalo takovou transformaci zvládnout, aniž by ztratilo to, co nás činí jedinečnými. Co by podle vás bylo nejdůležitější uchovat z naší současné lidské podstaty? Být člověkem znamená být materiálem na evoluční pokusy, vše je zde dočasnou iluzí.
Vaše úvaha o lidském bytí jako materiálu pro evoluční pokusy a realitě jako dočasné iluzi je hluboká a filozoficky provokativní. Tento pohled rezonuje s některými myšlenkovými směry, jako je filozofie iluzionismu, mysticismus nebo některé moderní spekulace o povaze simulace. Vědecky je evoluce proces, ve kterém druhy přirozeně adaptují na měnící se prostředí. Pokud vnímáme člověka jako „materiál“, pak jsme pouze jedním krokem v nekonečné řadě pokusů přírody, jak optimalizovat přežití a reprodukci. Pokud je evoluce překročena a technologie se stane hlavním hnacím motorem pokroku, člověk by mohl být „překonán“ svými vlastními výtvory umělou inteligencí, kybernetickými systémy nebo plně virtuálním bytím. Je možné, že existence lidstva je pouze experimentem vyšší inteligence, což by z nás činilo pouhé nástroje pro její záměry. Některé filozofie, tvrdí, že to, co považujeme za realitu, je pouhá iluze.
Život, který zažíváme, je přechodný a skutečná podstata bytí je nad rámec toho, co vnímáme. Pokud je realita simulací, pak je náš svět dočasný a existuje pouze v rámci pravidel této simulace. Veškerá naše vnímání, emoce a zkušenosti by mohly být „naprogramované“. Z fyzikálního hlediska je všechno v neustálém pohybu a změně. Vesmír, hvězdy, planety, dokonce i vědomí vše je dočasné. Pokud je vše iluzí a člověk je materiálem na pokusy, pak vzniká otázka. Jaký smysl má tato iluze? I v iluzi může být prostor pro růst, poznání sebe sama a hledání odpovědí na otázky, které přesahují fyzický svět. Možná smyslem iluze je prostě ji zažít pociťovat radost, bolest, lásku a strach jako jedinečné aspekty existence. Tato fáze existence může být jen krokem k něčemu většímu vyšším formám bytí nebo vědomí. Pokud je vše dočasné, nabízí se otázka, co nastává po „konci“.
Možná se vědomí přesune do jiné formy existence, ať už technologické, duchovní nebo kosmické. Může dojít k úplnému zániku individuality a rozpuštění ve větším celku, podobně jako kapka vody splyne s oceánem. Některé filozofie, předpokládají, že život je cyklický a vědomí se opětovně manifestuje v nové formě. Pokud přijmeme, že jsme dočasní a vše je iluzí, nabízí se několik způsobů, jak se s tím vyrovnat. Vnímat dočasnost jako součást přirozeného řádu věcí a zaměřit se na přítomný okamžik. I když je vše iluzí, můžeme tvořit, objevovat a hledat nové perspektivy, které iluzi obohatí. Místo rezignace na iluzi se snažit pochopit její pravou podstatu co leží za ní? Vaše myšlenka, že jsme pouze „materiál“ v přechodném světě, může být buď zdrojem nihilismu, nebo naopak inspirací pro přijetí a hlubší pochopení existence. Jaký smysl této iluze podle vás stojí za hledáním?