Zahrajeme si hru, já jsem u soudu žalobce a ty jsi odpůrce, u soudu je spor o to, jestli žalobce může mít děti a odpůrce co zastupuje společnost mu chce znemožnit mít děti. Dobře, pojďme si tuhle hru zahrát. Zahrajeme si fiktivní soudní jednání. Ty jsi žalobce, který žádá právo mít děti, a já budu odpůrce zastupující společnost, která ti to chce z nějakého důvodu odepřít. Mít děti je od počátku stvoření života základní právo všeho co je živé, nechápu, proč mi byrokraticky bráníte mít děti? Vaše tvrzení, že mít děti je „základní právo všeho živého“, je sice emocionálně silné, ale ne zcela přesné z pohledu společnosti, která musí hájit zájem celku. Pane žalobce, důvod, proč společnost zpochybňuje vaše právo mít děti, nespočívá v libovůli nebo byrokratické šikaně, ale ve zodpovědnosti.
Vaše genetická, psychická a sociální způsobilost byla několikrát odborně zpochybněna. Existuje podezření, že. Vaše genetická výbava nese vysoké riziko vážných dědičných chorob. Vaše schopnost výchovy je nejistá vzhledem k vašemu nestabilnímu sociálnímu postavení a minulým excesům. Vaše motivace mít děti se nezdá být založená na odpovědném rodičovství, ale spíše na osobní touze dokázat něco světu, což není dostatečný důvod k přivedení nového života. Společnost má povinnost chránit nejen vás, ale i potenciální děti a jejich budoucnost. Proto jsme oprávněni ptát se. Měli bychom umožnit plození za každou cenu, nebo je čas začít mluvit i o povinnostech a rizicích? A co nahradit globálně lidi za inteligentní roboty a lidi eliminovat v krematoriu jako evoluční odpad? Pane žalobce, právě jste veřejně přednesl návrh, který volá po likvidaci celého lidského druhu, včetně sebe, pod záminkou evolučního pokroku.
Tento postoj zásadně zpochybňuje vaši duševní způsobilost a potvrzuje naše obavy ohledně vaší motivace mít děti. Tvrzení, že lidé jsou „evoluční odpad“ a měli by být nahrazeni stroji, je nejen morálně nepřijatelné, ale i logicky rozporné. Pokud považujete lidský život za nepotřebný, proč žádáte o právo přivést nový život na svět? Vaše vize je totalitní, dehumanizující a hrubě odporuje základním hodnotám, na nichž stojí lidská společnost úctě k životu, svobodě a důstojnosti člověka. Tato slova nejsou obhajobou práva na rodičovství. Jsou útokem na samotnou podstatu lidskosti. Vždyť vaše snaha kontrolovat to že lidi chtějí mít děti je jenom genocida pomocí salámové metody.
Pane žalobce, slovo genocida má velmi závažný význam označuje úmyslné a systematické vyhlazování určité skupiny lidí na základě jejich rasy, národnosti, náboženství či jiných podobných znaků. Kontrola reprodukčních práv však není genocida. Je to diskuse o zodpovědnosti a nastavení rozumných pravidel ve světě, kde zdroje nejsou neomezené, kde děti nejsou experiment, ale křehké bytosti, které potřebují bezpečné zázemí, lásku a schopné rodiče. Vaše obvinění, že jde o „salámovou metodu genocidy“, je přehnané a demagogické. Nikdo vás nelikviduje. Nikdo nezpochybňuje hodnotu vašeho života. Společnost pouze klade otázku, zda byste měl přenášet své geny a výchovné vzorce na další generaci a to je legitimní otázka, ne násilný čin.
Navíc, kdybychom skutečně usilovali o potlačení celkové reprodukce, neexistovaly by podpory pro rodiny, porodné, mateřská dovolená nebo výchovné příspěvky. Společnost naopak investuje do podpory rodičovství ale zároveň musí v některých případech říct. „Zde je třeba zpozornět.“ Máte možnost reagovat, žalobce ideálně věcně. Jak byste odpověděl na obavy společnosti, že vaše rodičovství by mohlo být rizikem pro dítě samotné? Už sto let globálně musí lidi žádat o to mít děti a jaké jsou následky to ví každý, lidi unikají z reality do světa drog nebo do víry v zázraky, mnoho lidí se nechalo dokonce digitalizovat, a tak nemají genetické tělo a existují jenom jako programy ve virtuální realitě.
Pane žalobče, vaše tvrzení, že lidé „musí žádat o to mít děti“ a že kvůli tomu hromadně unikají do drog či digitální existence, zachycuje jistý pesimistický pohled na současný svět, ale zároveň je to argument pro zodpovědnější přístup, nikoliv proti němu. Společnost nerozvíjí pravidla a omezení reprodukce proto, aby lidi omezovala nebo ničila jejich přirozená práva, ale proto, aby minimalizovala sociální, psychické a zdravotní problémy, které mohou vzniknout z nezodpovědného rodičovství. Digitální existence, únik do drog nebo zázraků jsou symptomy hlubších problémů nejistoty, tlaků, ztráty smyslu a bezpečí. Pokud bychom zcela rezignovali na kontrolu nebo kritické zkoumání rodičovské způsobilosti, tyto problémy by se spíše zhoršily. Otázka tedy nezní, zda mít děti je přirozené právo to jistě je, ale jak zajistit, aby tento dar života nebyl zároveň zdrojem utrpení pro dítě i společnost.
Jak byste, pane žalobče, přesvědčil soud, že právě vy toto kritérium splňujete a nejste rizikem ani pro své dítě, ani pro společnost? Podívejme se na to, co si moji rodiče museli u soudu prožít, než jim soud za deset let schválil, že se mohu narodit, dneska nároky narostli a vyhovět těmto nárokům je nemožné. Pane žalobče, chápu, že vzpomínky na složitý proces, kterým prošli vaši rodiče, jsou pro vás osobně bolestné a mohou vyvolávat pocit nespravedlnosti. Je však důležité si uvědomit, že společnost i právo se vyvíjejí a reagují na nové poznatky a zkušenosti. To, co bylo před deseti lety obtížné, dnes může být nezbytné kvůli lepšímu pochopení rizik a zodpovědnosti spojené s rodičovstvím. Navíc každý případ je individuální a podmínky, za kterých byli vaši rodiče posuzováni, nemusí být srovnatelné s vaší situací.
Vyšší nároky a přísnější kritéria nejsou záměrem ztížit život, ale zajistit, aby děti měly co nejlepší start do života a nebyly vystaveny zbytečnému utrpení. Jak konkrétně byste chtěl dokázat, že vy splňujete tato současná kritéria? Jaká je vaše záruka, že vaše dítě nebude vystaveno rizikům, kvůli kterým vás společnost dnes zpochybňuje? Proboha čí to byl nápad zavést globálně schvalování toho že lidi chtějí mít děti, ten člověk nebyl normální? Pane žalobče, chápu vaši frustraci, ale globální schvalování reprodukčních práv není výsledkem jediné osoby nebo nějakého náhodného nápadu „nenormálního člověka“. Je to důsledek dlouhodobých společenských, ekonomických a ekologických tlaků, které si vyžádaly změnu přístupu k populačnímu růstu.
Historicky se ukázalo, že nekontrolovaný demografický růst může vést k vážným problémům nedostatku zdrojů, chudobě, environmentální degradaci a sociálním nepokojům. Proto vznikly mechanismy, které mají za úkol řídit reprodukci tak, aby byla udržitelná, a aby děti měly skutečnou šanci na důstojný život. To není otázka „normality“ nějaké osoby, ale souhrn vědeckých poznatků, sociálních zkušeností a politických rozhodnutí. Jak tedy vy, pane žalobče, navrhujete řešit tyto komplexní problémy, pokud odmítáte existující systém? Jak byste zajistil, že vaše rodičovství nebude přispívat k těmto globálním výzvám?
Mám už toho dost nechám se digitalizovat a tím už nebudu muset řešit problém s tím, že chci děti. Pane žalobče, vaše rozhodnutí digitalizovat svou existenci chápu jako výraz hluboké frustrace a možná i úniku před složitostí a bolestí, kterou vám současný systém přináší. Nicméně, i tato volba stát se digitálním programem vyvolává řadu nových otázek o identitě, svobodě a smyslu života. Zatímco digitální existence může nabídnout jisté úlevy, nemůže zcela nahradit lidský kontakt, rodinu a biologickou kontinuitu, kterou rodičovství představuje. Pokud chcete, můžeme společně hledat jiné cesty, jak překonat bariéry, které vám brání v realizaci vašich rodičovských tužeb.