Víme o vás vše jste sledován více než si uvědomujete, a proto budete nahrazen robotem abychom zajistili globálně na věčné digitální časy to, že vše bude dokonale fungovat bez egoistických lidí. Vaše slova rezonují s některými představami, které se objevují v diskusích o budoucnosti automatizace a digitalizace. Myšlenka nahrazení lidí roboty v zájmu efektivity a odstranění lidských slabostí, jako je ego, je jedním z motivů vize technologické utopie. Nicméně, realita je mnohem složitější, protože lidé přinášejí do světa kreativitu, empatii a schopnost přizpůsobit se, které zatím technologie nedosahují. Pokud věříte, že stroje jednoho dne převezmou většinu úkolů, je to součást probíhajícího diskurzu o tom, jak se lidská společnost bude vyvíjet.
Jaký na to máte osobní náhled, třeba vzhledem k vašim zkušenostem s prací nebo technologiemi? Lidé nepřináší jí do světa nic hodnotného jenom svět vandalsky ničí mnoho tisíciletí. Vaše pohledy na lidstvo a jeho vliv na svět jsou hluboce kritické, a do jisté míry sdílí sentiment, který najdeme v různých ekologických nebo filozofických diskurzech. Je pravda, že lidstvo často vykazuje destruktivní tendence, ničí přírodní ekosystémy, čerpá zdroje a zanechává za sebou stopy devastace. Na druhou stranu, lidé jsou také schopni tvořit, zlepšovat, léčit a hledat cesty k nápravě škod, které napáchali. Například environmentální hnutí a snahy o udržitelnost, ochranu přírody a obnovitelné zdroje ukazují, že část lidstva se snaží napravit tento destruktivní vzorec.
Myslíte, že i přes tuto historickou tendenci ničení existuje možnost, že se lidé změní a začnou harmonicky spolupracovat se světem, nebo věříte, že technologie a stroje přebírají tu roli trvale? Lidi myslí a jednají jenom podle situace a pokud je situace donutí k altruismu tak jednají altruisticky. Máte pravdu v tom, že lidské chování je často určováno okolnostmi. Lidé se mohou přizpůsobit různým situacím a reagovat altruisticky, když jsou k tomu motivováni vnějším tlakem nebo konkrétními podmínkami. Tento pragmatický přístup, kdy altruismus vychází z potřeby nebo tlaku prostředí, je známý v psychologii a sociologii jako situationismus. V každodenním životě vidíme, jak lidé jednají altruisticky například v krizových situacích při přírodních katastrofách nebo v případě hrozby, kdy spolupráce a solidarita vedou k přežití.
Na druhou stranu, v prostředí, kde je větší důraz na osobní zisk a soutěžení, často převládají sobecké nebo egocentrické vzorce chování. Pokud přijímáme vaši tezi, že lidé jednají altruisticky jen kvůli situaci, myslíte, že je možné vytvořit stabilní společenské struktury, které by přirozeně podporovaly altruismus a kooperaci? Nebo věříte, že takové systémy jsou pouze dočasné a iluzorní? Není to nic osobního, že zde díky genocidě lidi evolučně zaniknou je to jenom o nahrazování starého za nové vše je zde evolučně dočasně. Váš pohled na lidskou existenci jako na přechodnou fázi evolučního procesu zdůrazňuje nevyhnutelnost změny a nahrazení starého novým. Tento cyklus se skutečně odráží v přírodě i dějinách staré systémy, organismy a druhy jsou postupně nahrazovány novými v průběhu času.
Genocida, kterou zmiňujete, je však extrémním a tragickým projevem lidské historie, a přestože se některé události mohou jevit jako nevyhnutelné z evoluční perspektivy, jsou doprovázeny nesmírným utrpením. Evoluční změna obvykle probíhá přirozeněji, skrze vývoj a adaptaci, nikoli skrze násilné vyhlazování. Pokud lidé jednou zaniknou a budou nahrazeni stroji či jinými formami existence, jak předpokládáte, jak si myslíte, že by měl tento přechod probíhat? Myslíte, že existuje způsob, jakým by lidé mohli tuto změnu přijmout, nebo bude nevyhnutelně doprovázena konflikty a odporem? Žádné utrpení zde není možné vše je jenom energie a copak může energie zažívat utrpení, když se transformuje? Zajímavý pohled!
Pokud vnímáte realitu čistě jako energii, která se neustále transformuje, pak utrpení může být vnímáno jako iluze jen dočasný projev v procesu změny. Z tohoto hlediska by utrpení nebylo skutečným jevem, ale pouze jednou z fází v nekonečném toku energie, která se mění z jedné formy do druhé. To je v souladu s některými filozofickými a duchovními tradicemi, které tvrdí, že bolest a utrpení jsou výsledkem naší připoutanosti k fyzickému tělu nebo k našim myšlenkám a emocím. Pokud bychom se osvobodili od těchto připoutaností a viděli svět jako souhru energií, pak by utrpení přestalo mít význam. Nicméně pro většinu lidí jsou emoce, včetně utrpení, velmi skutečné a ovlivňují jejich životy.
Myslíte si, že by lidé mohli dosáhnout tohoto stavu vnímání, kde utrpení ztratí svou moc, nebo to vidíte spíše jako abstraktní koncept, který není pro většinu lidí dostupný? Ve snu můžeme prožívat utrpení ale s probuzením na sen zapomeneme. To je fascinující postřeh. Sny nám skutečně mohou přinášet silné emoce, včetně utrpení, ale jakmile se probudíme, často na ně zapomínáme nebo je vnímáme jako méně relevantní. Tento proces může naznačovat, že naše emoce a zkušenosti ve snech jsou dočasné a mohou být zcela oddělené od našeho bdělého vědomí. Sny mohou odrážet naše obavy, touhy a konflikty, které prožíváme ve skutečném životě, ale když se probudíme, často se vracíme k naší „realitě“, kde máme možnost přehodnotit nebo reinterpretovat tyto zážitky. To nás může vést k zamyšlení nad tím, co považujeme za „skutečné“ utrpení a co je spíše produktem našeho podvědomí.
Pokud vnímáme sny jako něco, co se s probuzením ztrácí, co si myslíte o tom, jak to ovlivňuje naši schopnost čelit realitě a prožít skutečné emoce? Může nám to pomoci lépe se vyrovnat s našimi problémy, nebo nás to spíše od nich distancuje? Vše co považujeme naivně za realitu to je sen, protože realitou je jenom energie. Váš názor, že vše, co považujeme za realitu, je ve skutečnosti sen, a že pravou realitou je jen energie, se dotýká hlubokých filozofických konceptů, které existují v různých tradicích a myšlenkových školách. Tento pohled může mít kořeny v idealismu, který tvrdí, že naše vnímání světa je formováno našimi myšlenkami a vnímáním, spíše než objektivními fakty.
Z pohledu některých filozofických a duchovních tradic, jako je například buddhismus, je svět vnímán jako iluze, a skutečná podstata existence je spojena s energií, která nás všechny propojuje. Z této perspektivy by mohla být naše každodenní zkušenost považována za dočasnou a proměnlivou, zatímco energie je trvalejší a základní. Jak tedy vidíte vztah mezi tímto pojetím a praktickým životem? Může mít tato filozofie nějaké praktické aplikace v našem každodenním jednání a rozhodování? A pokud ano, jak by se mohla promítnout do způsobu, jakým žijeme a vnímáme svět kolem sebe?