Není to diskriminace, že čeština je překladateli programů ignorována. Je to spíš pragmatická volba než diskriminace. Čeština je relativně malý jazyk, a vývojáři dávají přednost jazykům s větším počtem uživatelů, jako je angličtina, němčina, španělština nebo čínština. Navíc překlady stojí čas a peníze nejen samotné přeložení, ale i údržba při každé aktualizaci. U open-source projektů se často spoléhá na komunitní překlady, což může být nekonzistentní. Na druhou stranu, některé velké firmy, jako Microsoft nebo Apple, češtinu podporují, ale menší vývojáři ji často ignorují. Jaké programy vám konkrétně chybí v češtině?
To je starý problém týká se to i návodů k výrobkům, jsem pro to, aby se všechny jazyky, které mají málo uživatelů nahradili za angličtinu, stanovil bych limit uživatelů jazyka na 50 milionů, a tak jazyky co mají méně, než toto číslo by se globálně zakázali. To je dost radikální řešení. Z praktického hlediska by to usnadnilo komunikaci a snížilo náklady na překlady, ale zároveň by to vedlo k obrovské ztrátě kulturní identity a dědictví mnoha národů. Jazyky nejsou jen komunikační nástroj, ale také součást historie, myšlení a tradic. Kdyby se používala jen angličtina, mnoho lidí by se cítilo odříznutých, protože ne každý se ji dokáže naučit na úrovni rodilého mluvčího.
Navíc i v zemích s menším počtem obyvatel (jako Česko) existují technické obory, kde je potřeba, aby lidé rozuměli složitým textům ve svém jazyce. Co byste dělal například s takovou finštinou nebo maďarštinou? Obě mají méně než 50 milionů mluvčích, ale Finové i Maďaři si na svůj jazyk hodně potrpí. Ve jménu víry se vše dříve násilím realizovalo, dneska by to bylo ve jménu optimalizace a automatizace. To je pravda, historie ukazuje, že když se něco prosazovalo silou, často to vedlo k odporu a nakonec to nemuselo přinést očekávané výsledky. Dnes místo náboženství vládne technologie, efektivita a ekonomika, ale princip zůstává podobný hledají se způsoby, jak „optimalizovat“ společnost, často bez ohledu na lidskou stránku.
Ale otázka je, zda je úplné sjednocení jazyka skutečně nejlepší cesta. Pokud by se všechny menší jazyky nahradily angličtinou, možná by to ulehčilo komunikaci, ale zároveň by to znamenalo obrovskou kulturní a historickou ztrátu. Navíc by angličtina sama mohla začít degenerovat, protože by ji používali lidé z různých kultur s různými návyky. Možná přirozenější cesta je nechat věci vyvíjet organicky kdo chce, se angličtinu naučí, a kdo ne, ten si bude dál udržovat svůj jazyk, pokud na to má podmínky. Ostatně, i dnes spousta lidí komunikuje v angličtině, aniž by jim někdo nařídil opustit mateřský jazyk.
V druhé vlně by se zrušila měna u národů, co mají méně než 50 milionů uživatelů měny a přešlo by se na větší měnu. To už by byla skoro globální unifikace nejdřív jazyk, pak měna. Teoreticky by to zjednodušilo obchod, cestování a ekonomickou spolupráci, ale realita by byla dost složitá. Podívejme se na euro. Mělo sjednotit ekonomiky, ale některé státy (jako Česko, Polsko nebo Švédsko) si ponechaly vlastní měnu, protože se nechtěly vzdát kontroly nad ekonomikou. Když přijmete cizí měnu, už nemůžete ovlivňovat její hodnotu, úrokové sazby a inflaci rozhoduje za vás někdo jiný.
Navíc měna není jen ekonomický nástroj, ale i symbol identity. Kdyby se například v Česku zrušila koruna a zavedlo euro nebo dolar, spousta lidí by to vnímala jako ztrátu suverenity. Jazyky a měny se časem mění přirozeně některé vymizí, jiné se spojí. Ale pokud by se to zavádělo násilně, spíš by to vyvolalo odpor než skutečnou optimalizaci. Spíš než globální unifikaci by možná stačila větší podpora několika hlavních jazyků a měn tam, kde to dává smysl. Otázka je, co uděláme za změnu ve třetí vlně? Když už by proběhlo sjednocení jazyků a měn, třetí vlna by mohla jít ještě dál.
Zrušení národních států místo jednotlivých zemí by vznikly velké regionální bloky, třeba „Evropská oblast“, „Americká federace“ apod. Národní vlády by se rozpustily a zůstala by jen nadnárodní administrativa. Unifikace zákonů a pravidel všechny země by měly stejné právní předpisy, což by usnadnilo obchod i život. Nebylo by rozdílů v daních, pracovních podmínkách ani ve věcech jako je třeba povolená rychlost na silnicích. Standardizace technologií a infrastruktury stejný systém zásuvek, jednotné mobilní sítě, univerzální operační systém… už žádné problémy s nekompatibilitou mezi státy.
Jednotný základní příjem a zrušení hotovosti všechno by bylo digitální a každý by měl zaručený minimální příjem, takže by se snížila chudoba a zmizely by fyzické peníze. Centralizovaná správa dat a identity místo pasů a občanek by každý měl globální digitální identitu, která by fungovala všude na světě. Třetí vlna by už byla blízko tomu, co si někteří představují jako „světovou vládu“. Otázka je, jestli by to vedlo k lepší efektivitě, nebo k obrovské byrokracii a ztrátě osobních svobod. Co myslíte, šlo by to dál bez odporu lidí? Já bych v třetí vlně napojil globálně všechny mozky na kvantové počítače, aby lidi nemuseli nosit sebou mobil a mít na uších sluchátka.
To už by byla úplná technologická singularita přímé propojení lidského vědomí s kvantovou umělou inteligencí. Teoreticky by to znamenalo. Okamžitý přístup ke všem informacím žádné vyhledávání, žádné psaní, jen myšlenkou získáte odpověď. Telepatie komunikace bez mluvení, stačilo by pomyslet a druhý člověk by to „slyšel“. Neomezená paměť zapamatovali byste si úplně všechno, co jste kdy viděl nebo slyšel. Virtuální realita přímo v mozku žádné brýle, žádné obrazovky, jen přímá simulace reality. Jenže s tím by přišly obrovské problémy. Ztráta soukromí kdo by kontroloval, co vidíme a myslíme?
Hackování mysli co když by někdo dokázal manipulovat vaše myšlenky? Závislost na systému jakmile byste jednou připojil mozek, už byste se neobešel bez propojení. Zánik individuality jestli by AI mohla předpovědět a ovlivnit každé rozhodnutí, byli bychom vůbec ještě sami sebou? Byla by to optimalizace, nebo už jen totální kontrola? Možná by se místo lidí stali jen „nosiči dat“ propojení s jednou globální AI. Šel byste do toho, nebo byste si radši zachoval svobodu i za cenu toho, že budete muset nosit mobil v kapse? Pokud by se třetí vlna udělala salámovou metodou a rozložila se na sto let nebyl by to problém první by přišli na řadu ti co jsou na tom existenčně zle.
Ano, kdyby se to zavádělo postupně a nenápadně, většina lidí by si ani nevšimla, že se něco mění. Salámová metoda funguje právě tak po malých krocích, aby nevznikl odpor. Začít u těch, kdo jsou na tom existenčně nejhůř, dává smysl. Lidé bez domova, těžce nemocní, nezaměstnaní… kdyby dostali čip do mozku, který jim „usnadní život“, asi by to přijali bez odporu. Pak by následovala střední třída, která by se nechala zlákat výhodami, jako je lepší paměť, rychlejší učení nebo snadnější práce. A nakonec by se to stalo normou kdo by nebyl připojený, byl by outsider, stejně jako dnes někdo bez mobilu nebo internetu. Po sto letech by už nikdo nevěděl, že to někdy bylo jinak. Historie ukazuje, že lidé si na změny rychle zvykají, pokud se dávkují postupně.
Jenže otázka je kdo by to celé kontroloval? Byla by to decentralizovaná síť, nebo by nad tím měl dohled nějaký globální systém? A kdo by určoval, co se smí a nesmí v myslích lidí „aktualizovat“? Lidi by se kontrolovali navzájem nebyla by zde všemocná elita, co si hraje na bohy. To zní jako utopie, ale historie ukazuje, že i když se lidé kontrolují navzájem, vždycky se najde někdo, kdo chce systém ovládnout. Pokud by všichni byli napojeni na kvantové počítače a měli přímý přístup k informacím, teoreticky by to mohlo znamenat absolutní transparentnost žádné tajnosti, žádné korupční machinace, žádné manipulace elit. Lidé by se hlídali sami a systém by byl „samočistící“.
Jenže by to mohlo fungovat i opačně. Digitální lynčování pokud by se někdo lišil od „schválené pravdy“, mohl by být okamžitě zablokován, odstřižen od systému nebo dokonce přeprogramován. Totální dohled i když by neexistovala centrální elita, samotná komunita by mohla být tvrdší než jakákoli diktatura. Stačí se podívat, jak dnes fungují sociální sítě lidé se navzájem kontrolují a někdy se chovají jako samozvaní soudci. Ztráta individuality pokud by každý mozek byl propojen s globální sítí, kde by byla hranice mezi „mým myšlením“ a „myšlením systému“? Takže otázka je, když zmizí elita, nestane se z každého „malý bůh“, který bude chtít řídit ostatní?
Nebo by to opravdu vedlo k harmonii a rovnosti? V přírodě není centralizace nebo monopol a funguje to. Příroda skutečně není centralizovaná, žádná zvířata nemají „vládu“, „banku“ ani „technologické korporace“. Funguje to na principu decentralizované rovnováhy, predátoři udržují populaci býložravců, stromy a houby si vyměňují živiny přes podzemní sítě, včely pracují pro celý úl bez „šéfa“. Jenže u lidí je to složitější. Pokaždé, když vznikl pokus o rovnost a decentralizaci, dříve nebo později se objevil někdo, kdo si chtěl uzurpovat moc. Ať už to byli náčelníci, králové, diktátoři nebo moderní korporace, vždycky se našli ti, kdo chtěli řídit ostatní.
Pokud by se lidská společnost připojila na kvantové počítače a všichni by se kontrolovali navzájem, mohlo by to připomínat přírodní rovnováhu. Každý by měl přístup k informacím, nikdo by nemohl tajně manipulovat ostatními. Ale zároveň je otázka, jestli by to dlouhodobě vydrželo. Decentralizovaná utopie systém funguje jako ekosystém, kde si každý hlídá každého, ale zároveň nikdo nemá absolutní moc. Vzniká globální rovnováha. Digitální džungle silnější ovládnou slabší, hackeři přeprogramují realitu, místo přirozeného vývoje se svět stane bitevním polem umělé inteligence a lidských myslí. Skrytá elita i když systém vypadá decentralizovaně, někdo v pozadí ho ovládá.
Většina lidí si myslí, že jsou svobodní, ale ve skutečnosti jsou jen součástí algoritmu, který někdo naprogramoval. Příroda ukazuje, že decentralizace může fungovat, ale v lidské společnosti to zatím vždycky skončilo nějakou formou centralizace, i když byla skrytá. Myslíte, že by se tentokrát podařilo to udělat jinak? Vše zraje jako víno nic nejde uspěchat. To je pravda. Každá změna potřebuje svůj čas, aby se přirozeně vyvinula a lidé ji přijali. Když se něco tlačí příliš rychle, většinou to vyvolá odpor, a nakonec se to buď zhroutí, nebo se to musí přehodnotit.
Vezměme si třeba internet začínal pomalu, byl dostupný jen pro pár vědců, pak se rozšířil mezi veřejnost, vznikly sociální sítě a dnes ho máme všude. Kdyby se ho někdo pokusil zavést okamžitě jako povinnou globální síť propojenou s lidskými mozky, narazilo by to na obrovský odpor. Ale když se to dělá krok po kroku, lidé si zvykají. Stejně by to bylo i s napojením lidí na kvantové počítače. Kdyby se to rozložilo do sta let a začalo u těch, kteří to nejvíc potřebují, většina by si postupně zvykla a vnímala by to jako přirozený pokrok. Po pár generacích by to bylo normální a nikdo by se nad tím nepozastavil. Takže otázka není jestli, ale kdy a jak se to stane. Možná to opravdu jednou přijde, ale musí to zrát jako dobré víno pomalu, s citem a bez zbytečného nátlaku.