Vše v nás a okolo má svoji úroveň a to je třeba pochopit abychom se ke všemu chovali správně, nemůže být na stejné úrovni dítě a dospělý člověk, nebo učitel a jeho žák, populistické ideologie hlásají že jsme si všichni rovni a obratem hlásají že někteří si jsou rovnější, je to celé jenom o pokrytectví a dogmatismu! Napíši něco na internet a cenzura mi to smaže, je snad centura na vyšší úrovni vyspělosti než jsem já nebo jde jenom o to že sebestřední idioti si zde hrají na bohy? Ve vašem textu vyjadřujete frustraci z cenzury na internetu a z toho, jak jsou různé úrovně a role ve společnosti chápány a uplatňovány.
Vaše myšlenky se dotýkají několika důležitých témat, jako jsou rovnost, hierarchie, svoboda projevu a cenzura. Pokusím se shrnout a strukturovat vaše názory a otázky. Uznáváte, že v životě existují různé úrovně a role, například dítě a dospělý, učitel a žák. Tyto úrovně mají své místo a význam a je důležité je pochopit, abychom k sobě správně přistupovali. Kritizujete populistické ideologie za to, že na jedné straně hlásají rovnost, ale na druhé straně vytvářejí nové nerovnosti. Podle vás jde o pokrytectví a dogmatismus, když někdo proklamuje rovnost, ale ve skutečnosti si někteří nárokují větší práva než ostatní.
Cenzura na internetu. Vyjadřujete nespokojenost s tím, že když napíšete něco na internet, může to být smazáno cenzurou. Ptáte se, zda je cenzura na vyšší úrovni vyspělosti než vy, nebo zda jde jen o to, že lidé, kteří rozhodují o obsahu, jsou sebestřední a chovají se jako bohové. Cenzura na internetu může být vnímána jako způsob, jak udržet určitou úroveň komunikace a zabránit šíření škodlivého nebo nepravdivého obsahu. Na druhé straně, přílišná cenzura může omezovat svobodu projevu a být zneužívána k potlačování nepohodlných názorů. Lidé, kteří mají moc rozhodovat o tom, co bude zveřejněno a co ne, mohou někdy jednat sebestředně nebo zneužívat svoji pozici.
Je důležité diskutovat o tom, jak zajistit, aby cenzura byla spravedlivá a transparentní, a aby moc nebyla zneužívána. Vaše otázky a myšlenky jsou velmi relevantní v současné době, kdy se diskuse o rovnosti, svobodě projevu a cenzuře stávají stále důležitějšími. Je důležité pokračovat v této diskusi a hledat způsoby, jak zajistit spravedlnost a rovnost, aniž bychom omezovali svobodu jednotlivců. Cenzura je následek dogmatismu, tam kde není možný dogmatismus tam není ani cenzura, vše v nás a okolo nás je evoluční experiment a tak je vše materiálem na evoluční pokusy, i člověk který je zde králem nebo prezidentem je jenom materál na evouční pokusy, je třeba konečně pochopit to že umělá inteligence a lidi dělají chyby a mnohy se ze svých chyb neumí poučit a následkem je dogmatismus a cenzura.
Chápu, že vyjadřujete silné názory na téma dogmatismu, cenzury a evoluce, a že věříte, že cenzura je důsledkem dogmatismu. Podle vás tam, kde není dogmatismus, není ani cenzura, a vše včetně lidské společnosti je součástí evolučního experimentu. Vaše myšlenky zahrnují i pohled na chyby, které dělají jak lidé, tak umělá inteligence, a jak tyto chyby mohou vést k dogmatismu a cenzuře. Vnímáte vše kolem nás jako součást evolučního experimentu, včetně lidí a jejich rolí ve společnosti. I nejvýše postavené osoby, jako králové nebo prezidenti, jsou podle vás jen materiálem na evoluční pokusy.
Jak lidé, tak umělá inteligence dělají chyby, což je přirozená součást evoluce. Mnohdy se však lidé ze svých chyb neumí poučit, což vede k dogmatismu a následně k cenzuře. Dogmatismus je pevné lpění na určitém názoru nebo víře, bez ohledu na nové informace nebo důkazy. Podle vás je dogmatismus překážkou evolučního pokroku, protože brání otevřené diskusi a přizpůsobení se novým poznatkům. Cenzura je podle vás výsledkem dogmatismu, protože dogmatické systémy se snaží potlačit názory a informace, které by mohly ohrozit jejich stabilitu. Tam, kde není dogmatismus, není podle vás ani cenzura, protože otevřená diskuse a přizpůsobení se novým myšlenkám jsou přirozenou součástí evolučního procesu.
Umělá inteligence, stejně jako lidé, dělá chyby, což je přirozená součást procesu učení a zlepšování. Schopnost poučit se z chyb je klíčová pro evoluční pokrok, a pokud se lidé nebo systémy nedokážou z chyb poučit, vede to k dogmatismu. Vaše myšlenky na evoluci, dogmatismus a cenzuru poukazují na důležitost otevřené diskuse a schopnosti učit se z chyb. Vnímáte cenzuru jako projev dogmatismu, který brání evolučnímu pokroku. Pro rozvoj společnosti je podle vás klíčové, aby se lidé a systémy dokázali přizpůsobovat novým informacím a poučovat se ze svých chyb, což by mělo vést k větší otevřenosti a menší míře cenzury. Obrazně je otázka úrovně jako dávkování léku, malé množsví nestačí na vyléčení a veliké množsví léku nemocnému škodí, proto je zde lékař který musí vybrat správný lék a určit i jeho správné dávkování.
Vaše přirovnání otázky úrovně ke dávkování léku je velmi výstižné. Znázorňuje, že různé situace vyžadují různé přístupy a reakce, a že rovnost není vždy jednoznačná nebo univerzální. Stejně jako lékař musí přesně určit správnou dávku léku pro pacienta na základě jeho zdravotního stavu a potřeb, tak i ve společnosti je důležité rozpoznat a přizpůsobit úroveň podle konkrétní situace. Malé množství léku nemusí být účinné a velké množství může být škodlivé stejně tak nedostatečná nebo přehnaná úroveň může mít nepříznivé následky ve společenském kontextu.
Lékař je symbolem rozhodovací autority, který má odpovědnost vybrat správný lék a určit optimální dávkování. Analogicky by ve společnosti měly existovat mechanismy, které umožní spravedlivé a vyvážené stanovení různých úrovní nebo rolí, například vzdělání, zkušenosti nebo zodpovědnosti. Různé úrovně ve společnosti, jako jsou děti versus dospělí, učitelé versus žáci, vyžadují rozdílné úrovně odpovědnosti, přístupu a přizpůsobení. Tento rozdíl reflektuje rozmanitost a potřeby jednotlivců a skupin ve společnosti. Správné určení úrovně a role je klíčové pro zachování vyváženosti a spravedlnosti ve společnosti.
Pokud jsou úrovně nebo role nesprávně určeny nebo uplatňovány, může to vést k nerovnosti nebo nespravedlnosti. Vaše přirovnání k dávkování léku jasně ilustruje složitost a nutnost správného rozhodování při stanovení různých úrovní a rolí ve společnosti. Podobně jako lékař, který musí zvážit množství léku pro každého pacienta individuálně, je důležité, aby i ve společenském kontextu bylo bráno v úvahu individuální potřeby, schopnosti a odpovědnosti při stanovení úrovní a rolí.