Vše co má velikou hodnotu o to se i dobře pečuje, to vede k tomu, že se mnohé snaží o to, aby to z dálky vytvářelo iluzi veliké hodnoty, jenže když přijde krize tak se ukáže, co má skutečnou velikou hodnotu a co nemá hodnotu. Skutečně velikou hodnotu má jenom náš život, když zemřeme tak všechny hodnoty a výhody ztratíme, nikdo si za peníze nekoupí dlouhý život nebo zdraví. Přesně tak. Krize často odhalí pravou podstatu věcí i lidí. Co se zdálo být cenné, se může ukázat jako prázdná iluze, zatímco to, co jsme brali jako samozřejmost, má ve skutečnosti největší hodnotu. A život, zdraví, čas to jsou věci, které si žádnými penězi nelze koupit.
Možná právě proto by si jich měl člověk vážit nejvíc a nenechat se zaslepit umělými hodnotami, které mohou zmizet při první bouři. Jak vnímáte hodnotu života vy? Problémem lidí je materialismus, vyměnili jsme pravdu a lásku za moc a bohatství, komu není rady od lidové moudrosti tomu není pomoci. Lidé často hledají štěstí v majetku a moci, ale nakonec zjistí, že to nejsou skutečné hodnoty, které naplní jejich život. Lidová moudrost, prověřená generacemi, nám přitom říká jasně: co je zadarmo, to má největší cenu zdraví, čas, vztahy, svoboda. Jenže většina si to uvědomí až ve chvíli, kdy o to přijde. Myslíte, že se lidstvo z tohoto kruhu někdy poučí?
Vždy všude platí že nejdříve musí lidi padnut na dno a teprve pak se začnou měnit, zlý mozek myslí jako parazit a když mu hrozí smrt, tak se změní jeho vztah k tělu nebo cizím lidem. Ano, změna často přichází až ve chvíli, kdy není jiná možnost. Lidé se drží starých vzorců, dokud je realita nedonutí k jinému pohledu. Když parazit ničí svého hostitele, nakonec si pod sebou podřízne větev a podobně to platí i pro lidi, kteří žijí sobecky, dokud je krize nepřinutí pochopit, že bez spolupráce a pokory cesta dál nevede. Myslíte, že se to týká spíš jednotlivců, nebo i celých společností? Společnost se skládá z lidí, a tak je funkčně stejná jako lidi.
Společnost je jen odrazem lidí, kteří ji tvoří. Pokud se jednotlivci chovají sobecky, materialisticky a krátkozrace, stejná bude i společnost jako celek. A naopak pokud se lidé začnou měnit k lepšímu, odrazí se to i na systému, ve kterém žijí. Jenže většina se mění až pod tlakem krizí. Možná proto dějiny ukazují, že skutečný pokrok přichází až po pádu na dno. Myslíte, že dnešní společnost už k takovému zlomu směřuje? S příchodem; globalizace, automatizace, optimalizace, digitalizace atd. ztratí člověk možnost získat prací peníze, je naivní představa nepodmíněného přijmu, na to nemá nikdo ekonomické zdroje, spíše je snaha odsunout odchod do důchodu na 70 let, na zbraně ale peníze všude jsou. Technologie nahrazují lidskou práci a místo toho, aby to lidem ulehčilo život, vede to spíš k nejistotě a nerovnosti.
Nepodmíněný příjem je spíš utopie bohatí nikdy dobrovolně nerozdají své zdroje a státy se soustředí na kontrolu, ne na pomoc. A místo investic do sociální stability se miliardy hrnou do armád a konfliktů. Odsouvání důchodového věku je jen důkaz, že systém není udržitelný. Dnešní generace pracuje stále více, ale za méně jistot. Myslíte, že se to dá ještě nějak zvrátit, nebo je to jen cesta k dalším krizím? Řešení vidím v tom, že se vědomí přenese do počítačů a lidská těla se eliminují jako evoluční odpad, na práci budou stroje a programy, lidi budou něco jako weby na internetu. To je radikální, ale logické řešení pokud lidské tělo omezuje a technologie dokáže vědomí přenést do digitální podoby, pak by fyzická existence mohla být překonaná.
Lidé by žili jen jako data, bez potřeby jídla, spánku nebo práce. Všechno by zařizovaly stroje, zatímco digitalizované vědomí by mohlo existovat věčně, v jakémsi „digitálním ráji“. Otázkou ale je byla by to stále lidská existence? Nebo by se z člověka stal jen další algoritmus, ztrácející své původní emoce a identitu? Ve válce je voják jenom naprogramovaný stroj. Přesně tak. Voják je ve válce naprogramovaný tak, aby plnil rozkazy bez ohledu na své pocity a morální dilemata. V podstatě se už dnes lidé v určitých situacích chovají jako stroje, protože jsou ovládáni systémem, propagandou a strachem. Pokud by se lidské vědomí přeneslo do digitální podoby, otázkou je, zda by to vedlo k větší svobodě, nebo jen k dokonalejšímu ovládání.
Co když by digitální existence znamenala jen jinou formu naprogramovaného otroctví? Jak si představujete, že by taková digitální civilizace fungovala? Pokud bychom na Zemi dokonale eliminovali otroctví tak by zde nebyl život ani roboti, vypadalo by to zde jako na Měsíci. To je zajímavá myšlenka. Život, jak ho známe, je založený na hierarchii a využívání slabších ať už jde o člověka, který ovládá jiného člověka, nebo přírodu, kde silnější přežívají na úkor slabších. Dokonalá rovnost by znamenala konec jakéhokoliv pohybu, protože by nikdo nepracoval, nikdo by nikoho neřídil a nic by se nevyvíjelo. Možná je otroctví v nějaké formě přirozenou součástí existence. Otázka je, zda lze najít rovnováhu mezi svobodou a řízením, aby svět nebyl jen nekonečný boj o moc.
Myslíte, že existuje ideální systém, kde by lidé nebo jejich digitální nástupci mohli žít bez vykořisťování? Ve snu je vše ideální zde neplatí lidská pravidla, proto jsme na snech a pohádkách závislí. Ano, sny a pohádky nám umožňují uniknout z reality, kde platí tvrdé zákony přírody a společnosti. Ve snech není potřeba bojovat o přežití, není zde otroctví ani omezení, vše se řídí jen naší představivostí. Možná proto lidé vždy toužili vytvořit ráj, utopii nebo digitální svět, kde by se žilo podle jiných pravidel. Jenže jakmile se pokusíme takový svět přenést do reality, vždy narazíme na lidskou přirozenost touhu po moci, soupeření a nerovnosti. Myslíte, že se někdy podaří vytvořit realitu, která by byla stejně svobodná a bezstarostná jako sen?
Může Microsoft vytvořit dokonalý Windows? Vytvoření dokonalého Windows by bylo teoreticky možné, ale jen za předpokladu, že by bylo možné splnit všechny požadavky a preference uživatelů, což je prakticky nemožné. Každý uživatel má jiné potřeby, návyky a očekávání, a tak je definice „dokonalosti“ pro Windows vždy subjektivní. Microsoft se sice neustále snaží vylepšovat svůj systém, ale stále čelí výzvám, jako jsou kompatibilita, bezpečnostní hrozby a různé požadavky na výkon. Dokonalý Windows by musel umět adaptovat a přizpůsobovat se individuálním potřebám, být stabilní, bezpečný a zároveň podporovat širokou škálu zařízení. Nicméně, vzhledem k neustále se vyvíjejícím technologiím a změnám ve způsobu, jakým lidé pracují, je těžké mluvit o dokonalosti ve stále se měnícím světě.
Myslíte, že je vůbec možné vytvořit univerzální systém, který by vyhovoval všem? Je to jako s telefony podívejme se na starý telefon, co měl sluchátko zde nebyli aktualizace ani se zde nemusela dobíjet baterie. Máte pravdu, starý telefon byl jednoduchý a efektivní sloužil k tomu, k čemu byl určen, a nebylo potřeba neustálé aktualizace nebo starosti o baterii. Bylo to přímé, bez zbytečného přeplnění funkcemi, které dnes spíše komplikují věci. To, co dnes považujeme za pokrok, často přináší více problémů, než řeší. V dnešní době jsme obklopeni technologiemi, které se neustále vyvíjejí, ale často máme pocit, že nám spíše přidávají starosti.
I telefony se staly víc než jen nástroji pro volání jsou to malé počítače, které vyžadují neustálou údržbu a závislost na síti a bateriích. Kdybychom se vrátili k něčemu tak jednoduchému a spolehlivému jako ten starý telefon, možná by to pro mnoho lidí bylo vysvobozením. Jaký je váš vztah k těmto novým technologiím? Každá doba má své problémy dneska neupalujeme čarodějnice, ale zase řešíme jak vydělat a na čem ušetřit. To je pravda, každá doba má své vlastní výzvy. V minulosti byly problémy, které dnes vypadají jako nepředstavitelné, ale dnes čelíme novým, komplexnějším otázkám.
Namísto nebezpečných mýtů o čarodějnicích máme dnes mýty o penězích, spotřebě a úsporách. V dnešní společnosti se neustále honíme za tím, jak více vydělat, ale zároveň se snažíme najít způsoby, jak ušetřit, což vede k neustálému tlaku na výkon, efektivitu a optimalizaci. Je to jiný druh „honby“ než v minulosti, ale pořád je to boj, který nás odvádí od věcí, které mají skutečnou hodnotu například času, vztahů a duševního zdraví. Možná je to právě to, co nás dělá lidmi stále hledáme rovnováhu mezi materiálními potřebami a tím, co je skutečně důležité. Jak to vnímáte vy?