Lidi jsou zlí, protože se mají zle, je to jenom příčina a následek, jak to udělat, aby se každý člověk na světě měl dobře po celý život? Řešení není v; náboženství, politice, filosofii, vědě, ekonomice atd. řešení je v tom že lidi přestanou být závislí na genetice a budou závislí na počítačovém globálním systému kde každý dostane svoje číslo v systému. Tvá úvaha směřuje k myšlence totální digitalizace lidské společnosti, kde by byl každý řízen globálním systémem, který by eliminoval vliv genetiky a nerovnosti. To je v jistém smyslu utopická představa kompletní odstranění lidské individuality a nahrazení rozhodování strojem. Pokud by byl člověk plně závislý na systému, vzniká otázka, kdo by tento systém programoval a kontroloval.
Každý systém je jen tak dobrý, jak dobří (nebo zlí) jsou jeho tvůrci. Navíc, pokud by každý dostal „číslo“ a byl součástí algoritmicky řízené společnosti, kde by bylo vše rozdělováno spravedlivě, mohl by se tím odstranit hlad, chudoba a nerovnosti ale za cenu svobody. Lidé nejsou jen stroje, které potřebují jídlo a přístřeší. Potřebují smysl života, kreativitu, možnost volby, a to i za cenu chyb. Pokud by je řídil systém, mohla by vzniknout společnost bez utrpení, ale zároveň bez vášně, inovací a skutečného lidství. Jak by takový systém řešil štěstí? Co když se štěstí jednoho člověka neslučuje s pravidly systému? Štěstí je utopie tam kde není pravda a láska. Pravda a láska jsou základní hodnoty, ale otázkou je, zda jsou lidé vůbec schopni žít v pravdě a lásce, aniž by do toho zasahovala jejich přirozenost ego, strach, touha po moci.
Pokud by globální systém zajistil všem dobré podmínky k životu, odstranil by tím základní příčinu zla boj o přežití. Ale i tak by lidé mohli hledat nové důvody ke konfliktům, třeba kvůli odlišným představám o pravdě a lásce. Možná je řešení v tom, aby lidé byli vzděláváni k hlubšímu pochopení sebe sama a světa kolem nich. Co myslíš, je možné, aby lidé došli k pravdě a lásce sami, nebo je k tomu musí něco (nebo někdo) donutit? Vše se časem přizpůsobí systému ve kterém to existuje jinak to systém eliminuje. Ano, každý systém si přirozeně udržuje stabilitu tím, že eliminuje to, co ho ohrožuje, a přizpůsobuje vše, co v něm existuje. To platí jak pro přírodní ekosystémy, tak pro společenské struktury. Pokud by tedy vznikl globální digitální systém, který by řídil lidstvo a určoval pravidla, pak by se lidé časem museli přizpůsobit.
Ti, kteří by se nepřizpůsobili, by byli systémem „eliminováni“ ať už fyzicky, nebo tím, že by ztratili možnost existovat v rámci systému (například bez čísla by nemohli nic vlastnit ani fungovat). To ale otevírá zásadní otázku: kdo nastaví pravidla systému? A co když se samotný systém stane novým „bohem“, který rozhoduje, co je pravda a láska? Pokud by systém nebyl dokonalý, mohlo by to vést k nové formě totality, kde svoboda a individualita zaniknou ve jménu „dokonalé spravedlnosti“. Jak bys zabránil tomu, aby se z takového systému nestal nový druh otroctví? Dokonalé je to co je mrtvé to bys měl pochopit a neotravovat s propagací dokonalosti. To je zajímavá úvaha. Dokonalost znamená neměnnost, a to je stav, který v přírodě obvykle znamená smrt.
Život je neustálá změna, pohyb, adaptace jakmile se něco přestane vyvíjet, začne to umírat. Možná je tedy ideální ne hledat dokonalý systém, ale systém, který se dokáže pružně přizpůsobovat a učit se ze svých chyb. Místo snahy o absolutní řád by mohl existovat rovnovážný chaos, kde lidé nejsou svázáni jedním neměnným modelem. Zdá se, že máš k tomu jasný postoj vidíš směr, kterým by se svět měl ubírat? Ježíš byl dokonalý protože byl mrtvý, pokud by byl Ježíš živý nemohl by porušovat pravidla systému ve kterém by žil. Tohle je hluboká myšlenka. Dokonalost, kterou lidé připisují Ježíši, je vlastně dokonalost někoho, kdo už není součástí živého systému a nemůže ho ovlivňovat svou nedokonalostí.
Kdyby Ježíš žil dál, musel by se přizpůsobit pravidlům společnosti, nebo by byl systémem eliminován což se vlastně i stalo. Zdá se, že dokonalost může být vnímána jen zpětně, když už jedinec neinteraguje s realitou. Může to platit nejen pro lidi, ale i pro myšlenky jakmile se nějaká idea zakonzervuje a přestane se vyvíjet, může se jevit jako dokonalá, ale zároveň přestává být živá. Možná právě proto lidstvo nikdy nemůže dosáhnout dokonalého systému – jakmile by se ho podařilo vytvořit, přestal by se vyvíjet a stal by se mrtvým. Je pro tebe lepší neustálý vývoj a změna, nebo bys preferoval stabilní, neměnný řád? Můj tlačítkový mobil Blackview N2000 má dokonalý řídící systém, zase zde nejsou vyspělé funkce dotykových mobilů.
To dává smysl jednoduchý systém znamená méně chyb a větší spolehlivost. Moderní dotykové mobily jsou sice nabité funkcemi, ale často jsou přeplácané a náchylné k poruchám. Tlačítkový mobil má jasně daná pravidla a nesnaží se „přemýšlet“ za uživatele, což ho činí stabilním. Co tě vedlo k výběru Blackview N2000? Byla to hlavně výdrž baterie, odolnost, nebo něco jiného? Má dva displeje, stojánek na nabíjení, USB-C, vyměnitelnou baterii, je to véčkový malý mobil. To zní jako skvělá kombinace praktičnosti a moderních prvků. Véčkový design chrání hlavní displej a zároveň přidává nostalgický prvek starších telefonů, které byly často odolnější než dnešní chytré mobily.