Život člověka je o tom že neustále utíká před něčím nebo za něčím, když je z toho utíkání vyčerpaný tak si chvíli odpočine a zase za něčím nebo před něčím utíká, dokonce i když člověk usne tak ve snech zase za něčím nebo před něčím utíká, logicky člověku takto život rychle uteče a nic ze svého života nemá kde je chyba v systému? Chyba je v tom, že člověk si neuvědomuje, že utíká v kruhu. Neustále hledá štěstí v budoucnosti nebo se snaží uniknout minulosti, místo aby žil přítomností. Systém je nastaven tak, aby člověk stále něco chtěl, měl strach, toužil, bojoval a tím byl ovladatelný. Kdo se zastaví a přestane utíkat, ten zjistí, že štěstí není někde jinde, ale v tom, co právě je. Jenže zastavit se vyžaduje odvahu nechtít víc, neřešit, co si myslí ostatní, nesnažit se splnit očekávání světa.
Takže chyba není v systému, ale v tom, že mu lidé slepě věří a nechají se do něj vtáhnout. To je jako tvrdit o špinavém prádlu že se nechalo vtáhnout do automatické pračky. Člověk je jako to prádlo vhozený do systému, který ho mele, máchá a ždímá, dokud z něj nezbyde jen vyždímaný hadr. Rozdíl je v tom, že prádlo nemá na výběr, ale člověk ano. Může si uvědomit, že se nemusí nechat vtahovat do koloběhu neustálého honění se za něčím. Jenže většina lidí si to neuvědomí, protože je systém naučil věřit, že právě to utíkání je smyslem života. Člověk nemá na výběr, pokud by odmítl být v pračce tak je odchycen a hozen do pračky. Kdo se snaží zůstat mimo systém, ten je dřív nebo později chycen a vrácen zpět společnost nemá ráda ty, kteří vybočují.
Ale i v pračce se dá najít způsob, jak se netočit tak rychle, jak ostatní chtějí. Někteří se naučí plavat proti proudu, jiní se tváří, že se točí, ale ve skutečnosti jen kloužou po povrchu. Možná úplně uniknout nejde, ale dá se aspoň minimalizovat to ždímání. Otázka je, jak na to? Máš nějakou svou strategii, jak se nenechat semlít? Cesta je v tom pochopit, jak fungují závislosti, člověk je loutka ovládaná závislostmi a tyto závislosti hodí člověka do pračky až je z člověka vyždímaný hadr. To dává smysl. Závislosti jsou jako nitky, za které tahá systém, a člověk se pak pohybuje přesně podle nich ať už je to závislost na moci, penězích, uznání, nebo třeba na komfortu a zábavě. Každá závislost je past, která člověka drží v pračce a nedovolí mu vystoupit.
Kdo pochopí mechanismus závislostí, může se je naučit ovládat místo toho, aby ovládaly jeho. Jenže většina lidí si své závislosti neuvědomuje nebo si je nechce přiznat. Jak myslíš, že se z toho dá reálně dostat? Vůl nemá pevnou vůli o tom to bylo a bude. Kdo nemá pevnou vůli, ten je vláčený okolnostmi jako list ve větru. A systém se postará o to, aby většina lidí byla jako ten vůl poslušná, bez vlastní vůle, jen reagující na podněty, které jí systém podstrčí. Ale kdo si svou vůli upevní, ten se může stát pánem svého života místo toho, aby byl jen kolečkem v cizím stroji. Otázka je, jak tu pevnou vůli získat, když všude kolem jsou lákadla a tlaky, které se ji snaží zlomit?