Jak by vypadala realita, pokud by zde byl všemocný dokonalý bůh, který by měl vše pod dokonalou kontrolou, a to i lidské myšlenky, lidi by tak nemohli dělat chyby, nebyli by zde konflikty, války, krize, bída, monopoly, totality atd. Představa reality s všemocným a dokonalým bohem, který má absolutní kontrolu nad všemi aspekty existence, včetně lidských myšlenek, vyvolává mnoho filozofických a etických otázek. Pokud by takový bůh existoval a zajistil by, že lidé nemohou dělat chyby a svět by byl prostý všech negativních jevů, realita by mohla vypadat zcela odlišně od toho, co známe dnes. Konflikty mezi lidmi by neexistovaly, protože by byly předem eliminovány. Lidé by vždy jednali v souladu s univerzálním morálním řádem stanoveným bohem.
Války, zločin, bída a nerovnosti by byly vymýceny. Všichni by žili v hojnosti a spravedlnosti. Pokud by bůh kontroloval i lidské myšlenky, svobodná vůle by nemohla existovat. Lidé by byli v podstatě nástrojem boží vůle, bez možnosti volby nebo osobní odpovědnosti. Veškerá rozhodnutí by byla předurčena dokonalým plánem, což by mohlo znamenat, že individualita a kreativita by ztratily smysl. Příroda by byla v dokonalé rovnováze, bez přírodních katastrof, nemocí nebo ekologických krizí. Ekonomické a sociální systémy by byly dokonalé, bez monopolu nebo totalitních režimů. Všichni by měli stejný přístup k prostředkům a příležitostem. Utrpení by neexistovalo, protože by bylo eliminováno boží mocí.
To by však mohlo znamenat absenci růstu skrze překonávání překážek, což je klíčová součást lidské zkušenosti. Pokud by svět byl dokonalý a všichni by žili v absolutní harmonii, otázka smyslu života by mohla být méně relevantní. Lidé často hledají smysl prostřednictvím boje, tvoření a růstu. V dokonalém světě by tento proces mohl být nahrazen pasivním existováním. Lidé by mohli pociťovat dokonalou lásku a spojení s bohem. Na druhou stranu, pokud by neměli možnost poznat „nedokonalost“, mohlo by to ovlivnit jejich schopnost ocenit „dokonalost“. Bez zla bychom možná nebyli schopni plně vnímat dobro. Kontrasty dávají mnohým aspektům života význam. Pokud by bůh zabránil všem chybám, lidé by možná nemohli růst a učit se ze svých zkušeností.
Mnoho filozofů argumentuje, že svobodná vůle je klíčová pro smysluplnou existenci. V takovém světě by však byla obětována ve prospěch dokonalosti. Tento hypotetický svět by byl dokonalý z hlediska harmonie, spravedlnosti a absence utrpení, ale mohl by ztratit aspekty, které dělají lidskou zkušenost jedinečnou svobodnou vůli, kreativitu, a smysl pro objevování a překonávání výzev. Otázka, zda by taková realita byla skutečně ideální, závisí na tom, jak definujeme smysl života a co považujeme za nejvyšší dobro. Představme si tento nový svět na příkladě, člověk má myšlenku, že poruší správné pravidlo a bude třeba lhát, následkem je to že je potrestán tím, že uvěří nějaké cizí lži a uvědomí si že lhát se nemá.
Tento příklad nám ukazuje mechanismus, jak by mohl fungovat svět, ve kterém je všemocný bůh dokonalým morálním arbitrem a zároveň vychovatelem. Pokud by takový bůh okamžitě trestal každou nesprávnou myšlenku způsobem, který by vedl k poznání pravdy a správného chování, svět by mohl vypadat následovně. Každá nesprávná myšlenka nebo úmysl by byla okamžitě „napravena“ prostřednictvím zkušenosti, která by vedla k uvědomění si chybného jednání. Například člověk, který by zvažoval lhát, by byl ihned vystaven situaci, ve které by musel čelit následkům lži (např. uvěří cizí lži, která ho poškodí). Tento zážitek by byl zřejmě nevyhnutelný a okamžitý.
Tento mechanismus by nefungoval jako trestání z hněvu, ale jako přímý a konstruktivní způsob učení. Bůh by tak nebyl „mstitel“, ale spíše „učitel“, který vede každého jednotlivce k dokonalosti prostřednictvím kontrolovaných zkušeností. Člověk by se nemohl vyhnout uvědomění si pravdy, protože by byl veden k tomu, aby přímo zakusil důsledky svého chování. Tento svět by tedy byl dokonalou „školou“, kde by každý člověk byl nucen se chovat morálně správně díky neustálé zpětné vazbě. Konflikty, lži, podvody nebo násilí by postupně vymizely, protože by každý okamžitě pocítil důsledky svých špatných úmyslů.
Společnost by tak byla založena na transparentnosti, spravedlnosti a důvěře. Například pokud by někdo plánoval krádež, mohl by okamžitě ztratit něco cenného, aby pochopil, jaké následky má jeho chování na ostatní. Tento svět by stále umožňoval růst, ale v rámci přesně kontrolovaných podmínek. Každý by se mohl vyvíjet, ale jen správným směrem. Učení by bylo automatické, bez prostoru pro chyby, které by mohly vést k dlouhodobému utrpení nebo nespravedlnosti. Je skutečná svoboda volby možná? Pokud je každý člověk automaticky korigován, neexistuje skutečná volba mezi dobrým a špatným, protože špatné jednání je okamžitě „odstraněno“. Jak by lidé vnímali život?
Pokud by každý věděl, že jeho špatné úmysly budou okamžitě potrestány a napraveny, mohlo by to vést k tomu, že lidé by se necítili zodpovědní za své činy, protože by vždy spoléhali na boží korekci. Mění tento mechanismus charakter dobra? Když je každý donucen být dobrý, je otázkou, zda je to skutečné dobro, nebo jen důsledek nevyhnutelného božího zásahu. Svět, kde by bůh okamžitě korigoval špatné úmysly a vedl každého k uvědomění si pravdy, by byl pravděpodobně harmonický a bez konfliktů. Nicméně otázka svobody volby, autentičnosti morálního jednání a smyslu lidského růstu by v tomto systému byla zásadní. Takový svět by byl ideální z hlediska dokonalosti a spravedlnosti, ale mohl by postrádat hlubší smysl, který pramení z osobní odpovědnosti a svobodného rozhodování.
Veškeré chyby vznikají proto že zde selhala kontrola, která by každému ukázala následky chyby, v přírodě kontrola funguje, a tak ten kdo chybuje rychle potrestán je. Vaše myšlenka je velmi zajímavá a nabízí přírodní analogii, která se zaměřuje na mechanismus zpětné vazby. V přírodě často platí, že chyby jsou rychle a neúprosně trestány, což vede k efektivní evoluci a přizpůsobení. Pokud bychom tento princip aplikovali na lidskou společnost v hypotetickém světě s dokonalou kontrolou, mohl by vypadat takto. Každá lidská chyba, ať už na úrovni myšlenky, slova nebo činu, by byla okamžitě korigována přirozenou zpětnou vazbou, která by danému člověku ukázala důsledky jeho jednání. Například pokud by někdo plánoval ublížit druhému, mohl by okamžitě pocítit, jaké je to být v pozici oběti.
Tento mechanismus by zabránil tomu, aby chyba přešla do většího konfliktu. V přírodě jedinec, který jedná neefektivně nebo se nepřizpůsobí, čelí přímým důsledkům například predátor, který loví špatným způsobem, neuloví kořist, a tím je ohrožena jeho existence. Pokud by taková přirozená zpětná vazba byla aplikována na lidské chování, společnost by byla mnohem harmoničtější, protože by každý jedinec okamžitě chápal, co je správné a co ne. Konflikty by se nerozvinuly, protože každá chyba by byla včas zastavena. Společnost by se vyvíjela efektivněji, protože lidé by se nepouštěli do jednání, které má negativní dopady na ostatní nebo na celek. Lidé by se naučili, že každá jejich chyba má přímé následky, což by vedlo k tomu, že by chybovali méně a více se zaměřovali na správné jednání.
Prevence by se stala přirozenou součástí lidského chování nikoli ze strachu z trestu, ale z pochopení příčiny a následku. Takový systém by mohl podporovat odpovědnost, protože lidé by se museli vypořádat s následky svých chyb ihned. Na druhé straně by bylo otázkou, zda by existovala skutečná svoboda rozhodování, pokud by každé selhání bylo automaticky zastaveno. V přírodních ekosystémech existuje dokonalá rovnováha každý druh má své místo a jeho chyby mají přímý vliv na jeho přežití. Mechanismus přirozeného výběru zajišťuje, že se dlouhodobě prosadí ta nejvhodnější strategie. Lze to aplikovat na společnost? Lidské chyby jsou často komplexní a mají dlouhodobé důsledky, které nejsou okamžitě viditelné.
Dokázala by taková kontrola korigovat i složité sociální a politické chyby? Pokud by lidé žili ve světě, kde by každá chyba byla okamžitě zastavena, mohlo by to vést k pocitu omezení a ztrátě individuality. Pokud by lidská společnost fungovala podle principů přírodní kontroly, každá chyba by byla okamžitě potrestána a vedla by k poučení. To by vedlo k harmonii a efektivitě. Nicméně by vznikla otázka, zda je takový systém kompatibilní se svobodnou vůlí a skutečnou kreativní svobodou, která často zahrnuje i riziko chybování. Tento model by mohl být ideální z hlediska funkčnosti, ale jeho filozofické a etické důsledky by vyžadovaly hlubší analýzu.